Já důrazně protestují! Bonmot o záměně džungle pralesního ostrůvku za džungli městskou byl mi uzmut autorem základního popisku! Žádám satisfakci! Ne, ne, dělám si prdel :-) Komparace dvou džunglí asi napadla každého s trochou toho citu pro sloh, to je jasné, ale pobavilo mě to…
Mezerník aktivuje defibrilaci! Mačkám jako kousnutý vzteklou fenou, máčkám a mačkám. Proč? Pro jistotu. Co kdyby někdo z Vás, kdo bude číst tento koment dostal zástavu srdce z toho, jak jsem třeskutě vtipný. Nic? Všichni v cajku? Ou Kej…
Co ke hře (tedy k věci)? Komenty jsou zde loženy v jasné pozitivní shodě a tuto konstelaci nemíním rozvracet, Crysis 2 je skutečně výborným pokračováním výborného prvního dílu. Příběh pokračuje, zrada rýmuje si tu klasicky s překvapením a vy jedete a kosíte a kosíte a jedete. Hratelnost je návykovou jako v předchozím případě a propařená noc není nereálnou aktivitou, která by se s tímto dílem nedala spolehlivě identifikovat. To že ale pak hra moc dlouho nevydrží je jaksi nasnadě.
Co se týče mého stylu hraní, upřednostňoval jsem kompletní deratizaci konkrétní oblasti, až potom jsem se přesouval dál, v posledních kolech přeci jen jsem ale zakusil i trochu té stealth akce a nakonec mi ta kombinace dvou stylů celkem i seděla (někteří sépijáci tak unikli zkáze a pokud je nesfoukl závěrečný “větříček“, snad se hrou potulují dodnes). Z obvyklých důvodů (že jsem si chtěl zahrát a ne se stresovat) volil jsem potom obtížnost ´voják´.
Grafická stránka hry je vyloženě báječná, lítáte si tak po New Yorku jako Carrie Bradshawová po výprodejích, plníte neobtížná zadání, sem tam sejmete tužšího hlavonožce a těšíte se, co si pro Vás vývojáři vymyslí na závěr. Tam vás ale nečeká žádná pořádná bitva (jako v jedničce, kdy jste odporoučeli z oblohy mateřskou loď) a to se na mě nezlobte, to mě trochu zklamalo. Mezi výtkami se často objevovala i linearita a je pravda, že newyorská štace nano obleku (užití jeho specifických vlastností je pozměněno/zjednodušeno, účel ale zůstává) je o pořádný kus svázanější, než táboření v lesíku se soudruhy ze Severní Koreje, bral jsem to ale jako hendikep? Ani náhodou. Jednak nemám rád golf a pak budu radši vyčítat ten vlažný (z pozice obtížnosti) závěr.
Alcatraz je nemluva, to, co z něj pod nano oblekem zbylo, promluví až v závěrečné animaci, během hry jsem si ale jen tak mimoděk přemýšlel o možných inspiračních zdrojích tohoto titulování a osobně se mi nejvíc zalíbila představa, že někdo z vývojářů má jako svůj nejoblíbenější film Ptáčníka z Alcatrazu, kde se svého času tak zaskvěl Burt Lancaster. Nebo to mohla být Skála – ostatně Hans Zimmer, skladatel hudby pro tento film, složil hudbu i pro Crysis :-)
PS: Jak pořád pařím L4D2, v okamžicích, kdy jsem byl face to face nepříteli, instinktivně jsem mačkal právě pravé tlačítko myši :-)) Loket nefungoval...
Mezerník aktivuje defibrilaci! Mačkám jako kousnutý vzteklou fenou, máčkám a mačkám. Proč? Pro jistotu. Co kdyby někdo z Vás, kdo bude číst tento koment dostal zástavu srdce z toho, jak jsem třeskutě vtipný. Nic? Všichni v cajku? Ou Kej…
Co ke hře (tedy k věci)? Komenty jsou zde loženy v jasné pozitivní shodě a tuto konstelaci nemíním rozvracet, Crysis 2 je skutečně výborným pokračováním výborného prvního dílu. Příběh pokračuje, zrada rýmuje si tu klasicky s překvapením a vy jedete a kosíte a kosíte a jedete. Hratelnost je návykovou jako v předchozím případě a propařená noc není nereálnou aktivitou, která by se s tímto dílem nedala spolehlivě identifikovat. To že ale pak hra moc dlouho nevydrží je jaksi nasnadě.
Co se týče mého stylu hraní, upřednostňoval jsem kompletní deratizaci konkrétní oblasti, až potom jsem se přesouval dál, v posledních kolech přeci jen jsem ale zakusil i trochu té stealth akce a nakonec mi ta kombinace dvou stylů celkem i seděla (někteří sépijáci tak unikli zkáze a pokud je nesfoukl závěrečný “větříček“, snad se hrou potulují dodnes). Z obvyklých důvodů (že jsem si chtěl zahrát a ne se stresovat) volil jsem potom obtížnost ´voják´.
Grafická stránka hry je vyloženě báječná, lítáte si tak po New Yorku jako Carrie Bradshawová po výprodejích, plníte neobtížná zadání, sem tam sejmete tužšího hlavonožce a těšíte se, co si pro Vás vývojáři vymyslí na závěr. Tam vás ale nečeká žádná pořádná bitva (jako v jedničce, kdy jste odporoučeli z oblohy mateřskou loď) a to se na mě nezlobte, to mě trochu zklamalo. Mezi výtkami se často objevovala i linearita a je pravda, že newyorská štace nano obleku (užití jeho specifických vlastností je pozměněno/zjednodušeno, účel ale zůstává) je o pořádný kus svázanější, než táboření v lesíku se soudruhy ze Severní Koreje, bral jsem to ale jako hendikep? Ani náhodou. Jednak nemám rád golf a pak budu radši vyčítat ten vlažný (z pozice obtížnosti) závěr.
Alcatraz je nemluva, to, co z něj pod nano oblekem zbylo, promluví až v závěrečné animaci, během hry jsem si ale jen tak mimoděk přemýšlel o možných inspiračních zdrojích tohoto titulování a osobně se mi nejvíc zalíbila představa, že někdo z vývojářů má jako svůj nejoblíbenější film Ptáčníka z Alcatrazu, kde se svého času tak zaskvěl Burt Lancaster. Nebo to mohla být Skála – ostatně Hans Zimmer, skladatel hudby pro tento film, složil hudbu i pro Crysis :-)
PS: Jak pořád pařím L4D2, v okamžicích, kdy jsem byl face to face nepříteli, instinktivně jsem mačkal právě pravé tlačítko myši :-)) Loket nefungoval...
Command & Conquer: Red Alert 3
Pro: příběh pokračuje a s ním i zábava, CZ lokalizace
Proti: závěr je hodně v odpočinkovém módu