K Zaklínači od polských tvůrců jsem od počátku přikračoval trochu s obavami. Ty se bohužel nejen naplnily, ale částečně byly ještě překonány. Pokud se týká většiny postav, jejich nejúdernějších reakcí či i vztahů mezi charaktery, tak jde o takový hold původním knihám, až je z toho bohapustá kopie. Paní jezera a souboj s mořskými potvorami na schodech do moře, odčarování příšery, Triss jako Yennefer atp. U Triss se dokonce i opakuje "rodinný" vztah ke zřídlu. Ba i úvaha o klidné společné budoucnosti je v knižní sérii (kde se ovšem vybaví Geraltovi při souloži s Yennefer, jež mu "omylem" v tu chvíli čte myšlenky). A láska k Triss... Geralte, všichni víme, že sklopila uši jen co se k ní Yennefer přiblížila. V tomto tak i kopíruje silnou vůli své průbojnější kolegyně.

Nicméně od úmorného opakování k samotné hře... Líbilo se vám hned počáteční dilema s výběrem plebsu versus lokální vědmy...? Je v knize (tam se odehrává v utečeneckém táboře, křest ohněm je také hlavní záminkou). Nj. zase zpět...

Pokud už se ovšem dostanu k samotnému soubojovému systému, tak ten je zdařilý. Dokonce až velmi zdařilý. Jeho jedinou vadou je jeho příliš časté využívání proti hordám průměrných nepřátel. Tak skvělý zase není a to i přes to, že monstra (popis, vzhled) jsou další silnou stránkou hry. Zvláště však počíná pít krev v kombinaci s velkým množstvím úkolů typu: "najdi, zabij, posbírej, přines". Jestli se někdo rád trefuje do různých "pošťáckých" questů jakožto prostředku na zvyšování úrovně hrdiny v RPG, tak Zaklínač toto dotáhl až ke skutečnému vrcholu. Zvláště otravné je to v kombinaci s "denním režimem" postav, jenž je zde opravdu jen proto, aby hráče šíleně zdržoval. Pobíhání od čerta k ďáblu je páteřní složkou celé hry, jež zcela zastiňuje příběh samotný.

A ten hlavní příběh v posledku není vůbec špatný. Pravda hlavní postava (Geralt) v něm působí jako pěst na oko, ale jakmile se rozjede (v poslední, ehm, kapitole), tak má své grády a rázem jako bych hrál jinou hru. Celkově je kvalita poslední kapitoly a epilogu nad úrovní celého minulého dění. Pokud by to takhle vypadalo celou dobu, tak to by bylo, ach, přímo skvělé. Už mi to trochu naznačila předposlední kapitola s velmi atmosférickým questem (v rámci hlavní linie) s nevěstou ztracenou v polích (znalí ví, bez spoileru to vypadá triviálně).

Občas také narazíte na dobré nové postavy. Javed nebo Magistr (v knize Profesor) jsou zase totálně mimo, ale ten Sigfried už šel. Aj mu odpustím, že je to úplná kopie jeho knižního fotra(Eyck z Denesle), když je to tedy ten syn. U Yaevinna už je to horší (hlavně ze začátku to byl hrozný kokot). Co se týče postavy Velmistra, tak jsem byl velmi spokojen. Jen škoda, že se neprojevil dříve. Bez těch jeho minionů bych se obešel. Jo a Adda taky fajn. Tady měli autoři prostor její charakter rozvinout a celkem se to povedlo. Byť připomeňme, že v knihách je po odčarování citelně, ehm, mentálně zaostalá.

Jinak grafika dobrá, byť žádná vyloženě úchvatné scenerie. Snesl bych větší variabilitu. Systém zlepšování dovedností velmi dobrý (souvisí se souboji). Úchvatný byl i deník, zejména bestiář. Alchymii a výrobu bomb také kvituji s povděkem. Co se týká samotného RPG systému, tak se Zaklínač povedl skutečně velmi.

Dvojku asi vyzkouším. Ale budu od ní vyžadovat silný příběh s menším počtem odboček a originálnějšího Geralta, jenž více míří k odkrytí vlastní minulosti. Celé to opáčko knih ať si příště autoři nechají od cesty. Celkově hodně "hmm" hra, kterou mohou zkušení hráči RPG s naprostým klidem minout.