Slender je nepochybně nejstrašidelnější hra, kterou jsem kdy hrál. Už dávno mě třeba jen trochu postrašit dokáže málokterá hra nebo film, ale u Slendera mi přeběhne mráz po celém těle jen při zahlédnutí stromu, když se mi během zlomku vteřiny zdálo, že jde o postavu. Tohle není žádná trapná lekačka, tady se opravdu obrazem a zvukem buduje silná děsivá atmosféry, která přitvrzuje, čím déle hrajete. Chytře vymyšlená pravidla, že bezpečnější je být ve tmě a zády k Slender Manovi, tomu ještě dopomáhají. Ale není potřeba na něj ani narazit, aby byl člověk nervní jen z očekávání.

Jestli se chcete pořádně postrašit, tohle je ono, v tom hra exceluje. Každopádně stojí za vyzkoušejí, jde o extra zážitek. Jenže to je asi tak všechno. Chybí tomu nějaký zajímavý cíl nebo něco, co bych chtěl dělat, abych překonával děs. Hledat ve velké rozloze 8 kusů papíru není zábavné, velice rychle naprosto omrzí. Je to jen bloudění naslepo (většinou doslova) ve velkém prostoru, ve kterém se vzhledem k okolnostem ani nedá pořádně udržet jasný směr, takže je to spíš o štěstí, že narazíte na správné místo a ne po několikáté na to samé. Před Slenderem jsem netušil, že dokážu být vystrašený a znuděný zároveň.