Doom, díl třetí. K Final Doomovi jsem se dostal vlastně náhodou, když jsem na internetu zahlédl prodávat ultimátní edici, která se skládá z původního Dooma, Dooma II + Final Dooma. Všechno tohle ve stylový DVD krabici, který dominuje velké klasické Doom logo.
Vždycky jsem si přál, aby existovalo něco víc než jen Doom a Doom II, nějaké to pokračování, co do obtížnosti adekvátně nastavené konci dvojky, zároveň aby se nejednalo čistě o fan mapy, kterých už existovaly mraky. Světe div se, sen se mi vyplnil a tak mnoho let po prvotním setkání s Doomem opět nastal čas zatáhnout žaluzie, připravit si plato balených vod ke stolu a teď už jen objevovat neobjevené.
Máme tedy před sebou jako součást Final Dooma 2 nové kampaně: "TNT: Evilution" a "The Plutonia Experiment" přičemž každá má řádných 32 levelů.
Pocity, poznatky a celkový dojem: Tuším, že jsem začínal kampaní Plutonia a automaticky veškerou obtížnost si nastavil na ultraviolence a první level (Congo) mně podle očekávání obtížností napálil přesně tam, kde Doom II skončil. Těžko říct, automaticky nehraju pod ultraviolence, nicméně tady to byl příjemný, i když asi 45 minut trvající rozjezd.
Na srdíčku určitě zahřálo, že mapy jsou originální, není to jenom bludiště kde máte z bodu A dojít do bodu B. Spousta map má originální myšlenku (např. mapa 2 "Well of Souls") nebo moje velice oblíbená mapa 29 s názvem "Odyssey of Noises", kde celá mapa je vlastně město s baráky, uličkami, náměstím.... Tahle mapa je natolik propracovaná, že mi jako skalnímu Doomerovi zůstaval rozum stát, jakým způsobem do poslední kapky tady použili snad všechno, co Doom engine sám o sobě dokáže. Downtown z dvojky se s tím absolutně nedá srovnávat. Zmínil bych mapu pro hráče fajnšmekry, kterým žadná obtížnost není dost dobrá - pro ty je mapa 32 s názvem "Nightmare!", která je co do počtu Cyberdémonů, SpiderMastermindů a Arch-Vilů a dalších snad nejextrémnější/nejobtížnější mapou v celém tohle kompletu. Třešničkou na dortu byla zajímavá mapa, která je tvořena úzkým a propleteným bludištěm a při vstupu do něj se na x jeho míst teleportuje tuším asi 12 Arch-Vilů a člověk musí tak nějak, přežít.. :)
Trochu mě zamrzelo, že pár map ve hře nejde splnit na 3x 100%. V jedné misi oživuje zazděný arch-ville kamaráda, který stojí na sloupu, jinde technicky nejde zabít všechny.
Final Doom svou obtížností začíná tam, kde skončil Doom 2. Kampaně jsou pěkně propracované, neodfláknuté, mapy jsou originální a je tu i nová hudba. Byť se mnou někdo nebude souhlasit, pro mně osobně tohle je třetí pokračování Dooma, které rozhodně stojí za to a kde jsou vlastní technické možnosti Doom enginu vyčerpané na maximum.
Vždycky jsem si přál, aby existovalo něco víc než jen Doom a Doom II, nějaké to pokračování, co do obtížnosti adekvátně nastavené konci dvojky, zároveň aby se nejednalo čistě o fan mapy, kterých už existovaly mraky. Světe div se, sen se mi vyplnil a tak mnoho let po prvotním setkání s Doomem opět nastal čas zatáhnout žaluzie, připravit si plato balených vod ke stolu a teď už jen objevovat neobjevené.
Máme tedy před sebou jako součást Final Dooma 2 nové kampaně: "TNT: Evilution" a "The Plutonia Experiment" přičemž každá má řádných 32 levelů.
Pocity, poznatky a celkový dojem: Tuším, že jsem začínal kampaní Plutonia a automaticky veškerou obtížnost si nastavil na ultraviolence a první level (Congo) mně podle očekávání obtížností napálil přesně tam, kde Doom II skončil. Těžko říct, automaticky nehraju pod ultraviolence, nicméně tady to byl příjemný, i když asi 45 minut trvající rozjezd.
Na srdíčku určitě zahřálo, že mapy jsou originální, není to jenom bludiště kde máte z bodu A dojít do bodu B. Spousta map má originální myšlenku (např. mapa 2 "Well of Souls") nebo moje velice oblíbená mapa 29 s názvem "Odyssey of Noises", kde celá mapa je vlastně město s baráky, uličkami, náměstím.... Tahle mapa je natolik propracovaná, že mi jako skalnímu Doomerovi zůstaval rozum stát, jakým způsobem do poslední kapky tady použili snad všechno, co Doom engine sám o sobě dokáže. Downtown z dvojky se s tím absolutně nedá srovnávat. Zmínil bych mapu pro hráče fajnšmekry, kterým žadná obtížnost není dost dobrá - pro ty je mapa 32 s názvem "Nightmare!", která je co do počtu Cyberdémonů, SpiderMastermindů a Arch-Vilů a dalších snad nejextrémnější/nejobtížnější mapou v celém tohle kompletu. Třešničkou na dortu byla zajímavá mapa, která je tvořena úzkým a propleteným bludištěm a při vstupu do něj se na x jeho míst teleportuje tuším asi 12 Arch-Vilů a člověk musí tak nějak, přežít.. :)
Trochu mě zamrzelo, že pár map ve hře nejde splnit na 3x 100%. V jedné misi oživuje zazděný arch-ville kamaráda, který stojí na sloupu, jinde technicky nejde zabít všechny.
Final Doom svou obtížností začíná tam, kde skončil Doom 2. Kampaně jsou pěkně propracované, neodfláknuté, mapy jsou originální a je tu i nová hudba. Byť se mnou někdo nebude souhlasit, pro mně osobně tohle je třetí pokračování Dooma, které rozhodně stojí za to a kde jsou vlastní technické možnosti Doom enginu vyčerpané na maximum.
Pro: Propracovanost, originalita, obtížnost, v žádné části hra nenudí
Proti: Není reálné vše dohrát na 3x 100%