A co hra Duku? Byla dobrá?
Po dvanácti zku...ných letech, by měla být!
Duke si počkal dvanáct let, mi ještě déle a já přidal ještě dva roky navíc. Než jsem se dostal k blonďákovy se spisovnou mluvou, které mu občas ulítne sprosté slovo, s malým ale jistým egem a poslední řadě krapánek šovinistický postojem, opravdu s nepatrným.
Nedá mi to a musím vzpomenout na svá telecí léta, kdy Duke byl fenomen. Nejde zapomenout jak po škole jsem chodili do Pasáže Broadway do herny, abychom si mohli dát Duke Nukema 3D proti sobě. Ku.va, kde ta doba je?!?
Zpět ke hře. Trochu jsem se bál jestli Dukův vtip mi nebude protivný, přece jenom člověk se trochu změní za roky. První level dal jasně zelenou, úsměv od ucha k uchu a vzpomínání jaké to bylo tenkrát. Hra je čistě lineární koridor za koridorem, odboček minimum. Je dobré, že Duke mění tempo hry, jednu chvíli nemilosrdně kosíte mimozemšťany a za chvíli jezdíte jako mini Duke dětském autíčku. V další kapitole plníte úkoly pro striptérku v strip baru. Alespoň jsem, tak nenarazil na stereotyp. Stereotyp se dostavil ale až s dlc Duke Nukem Forever: The Doctor Who Cloned Me. Kde nebylo nic co už nebylo jednou použito ve hře.
Ve hře se mi líbilo jak bylo použito ego Duka. Slouží jako štít, který neustále zvyšujete, např. prohlížením porno časopisu, listováním porno kalendáři, vesměs by se dalo říct, že každá koza Vám pomůže. Nejsem extra hráč FPS stříleček ale Duke svou jednoduchostí a tempem, vzít brokovnici nalámat se pivem a hurá proti kulkám nebo si dát steroidy, mě zk..veně bavil!!
Verdikt: Koukám, že Duke zůstal svůj, trochu na mě přenesl svůj slovník a i možná autorita k ženám, konečně budu 100% gentleman. A že prý hry nejsou poučné. Ho.no! Hups zase. Duke byl fenomen až tomu jinak nebude, to co dokázal v roce 1996 už sice nezopakoval i tak jsem moc rád, že jsem s jeho hláškami mohl vrátit do svých telecích let. 70%
Po dvanácti zku...ných letech, by měla být!
Duke si počkal dvanáct let, mi ještě déle a já přidal ještě dva roky navíc. Než jsem se dostal k blonďákovy se spisovnou mluvou, které mu občas ulítne sprosté slovo, s malým ale jistým egem a poslední řadě krapánek šovinistický postojem, opravdu s nepatrným.
Nedá mi to a musím vzpomenout na svá telecí léta, kdy Duke byl fenomen. Nejde zapomenout jak po škole jsem chodili do Pasáže Broadway do herny, abychom si mohli dát Duke Nukema 3D proti sobě. Ku.va, kde ta doba je?!?
Zpět ke hře. Trochu jsem se bál jestli Dukův vtip mi nebude protivný, přece jenom člověk se trochu změní za roky. První level dal jasně zelenou, úsměv od ucha k uchu a vzpomínání jaké to bylo tenkrát. Hra je čistě lineární koridor za koridorem, odboček minimum. Je dobré, že Duke mění tempo hry, jednu chvíli nemilosrdně kosíte mimozemšťany a za chvíli jezdíte jako mini Duke dětském autíčku. V další kapitole plníte úkoly pro striptérku v strip baru. Alespoň jsem, tak nenarazil na stereotyp. Stereotyp se dostavil ale až s dlc Duke Nukem Forever: The Doctor Who Cloned Me. Kde nebylo nic co už nebylo jednou použito ve hře.
Ve hře se mi líbilo jak bylo použito ego Duka. Slouží jako štít, který neustále zvyšujete, např. prohlížením porno časopisu, listováním porno kalendáři, vesměs by se dalo říct, že každá koza Vám pomůže. Nejsem extra hráč FPS stříleček ale Duke svou jednoduchostí a tempem, vzít brokovnici nalámat se pivem a hurá proti kulkám nebo si dát steroidy, mě zk..veně bavil!!
Verdikt: Koukám, že Duke zůstal svůj, trochu na mě přenesl svůj slovník a i možná autorita k ženám, konečně budu 100% gentleman. A že prý hry nejsou poučné. Ho.no! Hups zase. Duke byl fenomen až tomu jinak nebude, to co dokázal v roce 1996 už sice nezopakoval i tak jsem moc rád, že jsem s jeho hláškami mohl vrátit do svých telecích let. 70%
Banners of Ruin
Pro: Ego jako štít, střídání tempa hry, Dukovi hlášky.
Proti: Málo prsatých žen, žádný vulgarismus, hodně feministický.....