Le Datadisk - nejkratší a nejvýstižnější popis "Odběrného místa" (Google Translate ;)

Extraction Point (EP) totiž splňuje do puntíku vše, co má dle nepsaného pravidla datadisk mít:
- nové lokace
- nové nepřátele
- nové zbraně
- rozvíjení příběhu či alespoň navázání na něj

A to je zároveň také největší slabinou EP - je to prostě JEN datadisk. Nedočkáte se ničeho nečekaného, vše jede z místa A do místa B stále po stejné už milionkrát ohoblované koleji a tak se celých 6 aktů setkáváte stále s tím stejným, s čím jste se setkávali už v prvním FEARu. Stále se snažíte někam dostat, stále je vám v tom nějak blokováno, ale vy si vždy najdete cestičku, abyste o kousek dál zase narazili na překážku a tak furt dokola. Takovýto postup mi přijde ale poněkud nevhodně "oldschool", protože je prostě nudný. Jen jsem se furt dostával dopředu a ve výsledku mi bylo jedno proč, protože autoři jen vytvořili lokace, ale už se nesnažili vytvářet atmosféru, jaká se vám zahryzávala do kostí ve FEARu. Všude je krev a blikající světla a tma - OK, ale na to už jsme si z FEARu zvykli, takže mě to neděsí. Všude se sem tam objevují duchové (proč tu vůbec jsou?) a sem tam stojí za sklem Alma1 nebo Alma2 nebo Paxton, což má být asi "bubu", ale na to už jsme si taky z FEARu zvykli. Přesuny "jinam" už taky nejsou kdo ví jak inovativní a tak vás prostě ani nevyděsí ani nepřekvapí. Celou dobu totiž čekáte, že to přijde a když to přijde, říkáte si už je "Tak už". Navíc lze odhadnout, kde se co bude dít, takže o to je překvapení menší. Děsivá strategie FEARu už byla prostě profláknutá prvním dílem a tak už prostě víte.

Největší chyba EP je podle mě poměrně absence příběhu. Mám se bát asi Paxtona a velké Almy, ale v prvním dílu už bylo řečeno ve finále tolik, že nechápu, proč bych se měl bát, když se kolem mě někde objeví, ve výsledku mají jen lekat, což už nefunguje. Setkáváme se tu jen s koncentrovanější akcí, kdy se nepřátelé prostě hrnou, ale už jaksi nedává smysl proč. V minulém díle jsme Paxtona "vypnuli" a tak tedy o čem bude datadisk? No tak ho zase "zapneme" a pojede se nanovo. Sám Paxton a tedy i autoři nám na začátku vysvětlí, že to nedává smysl - také proč vymýšlet složité pohádky, když prostě rovnou můžeme přiznat, že to nedává smysl. Alespoň + za tu upřímnost.

Musím uznat, že si nevybavuji moc akční hudbu ve FEARu, v EP mi ale jaksi přišla divná ona tamtamoidní indiánská hudba, která jako by sem omylem vypadla ze hry Prey. Autoři tedy přidali i více prostředí, které mi ale z nějakého důvodu připomínaly Blood a díky pasážím v metru i Soldier of Fortune. Přidány byly i další zbraně, ale jen pro efekt, ve skutečnosti jich moc třeba nebylo. Přibyly i noví enemáci, ale jedná se jen o variace dodané proto, že v datadisku musí být nový enemáci. Už v prvním díle byla rozličnost zbytečně velká. Ani mě moc nedostávaly nové smrti parťáků, kteří mi byli poměrně ukradení, ve výsledku jste s nimi ve hře nikdy nijak nespolupracovali a byli to jen panďuláci z cutscén. Navíc smrt doprovodného kolegy z SFOD byla zbytečné dlouhá - už jsem chtěl, aby byl konec, ale on furt poletoval okolím, zííív.

Sem tam se i projevila jakási chyba v designu, kterých jsem si ve FEARu nevšiml - nemožnost pořádně vyskočit z vody na můstek, který je hned u hladiny, nemožnost se pořádně dostat na žebřík kvůli jeho velmi zvláštní pozici, nemožnost se pořádně vymotat ze změti haraburdí, do které jsem se dostal... Nebo divným scriptům, kdy přistoupím k autu v garážích a ono začne vydávat "žuchající" zvuk a začne se sebou házet sem a tam (popojíždět), což asi ten předmět dělat neměl :) Oproti poněkud nudné koridorovce, ve které se lze občas pěkně zamotat, jde ale o drobnosti.

Prostě JEN datadisk, jehož absence existence by příběhu absolutně v ničem nevadila. Je to škoda a nutí mě to se poněkud obávat následujícího datadisku Perseus Mandate i následných dílů.