Jako zahalená, nezajímavá a páchnoucí postava v potrhaném plášti. Nikdo o něm nic neslyšel. Náhle však tajemná postava sejme svou kapuci a všichni náhle užasnou. The Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay se stejně jako Riddick samotný objevil znenadání a svou lesklou pleší oslnil herní svět. Od neznámého studia v roce 2004 vyšla hra od níž jsem (jako asi všichni) moc nečekal. A PRÁSK z Riddicka se vyklubala nejen naprosto bezkonkurenčně ¨nejlepší hra na motivy filmu ale také se stal jasným kandidátem na hru roku.
Jak už jistě víte Escape from Butcher Bay je více žánrovou hrou. Převážně akce a stealth postupu. Krom klasického střílení a plížení je zde zahrnut: Souboj na blízko a prvky adventury RPG a "plošinovky". Tyto "mišmaše" z mnoha důvodů nedopadají příliš dobře. Ale Escape from Butcher Bay je jedna z opravdu mála vyjímek. Všechny tyto prvky do sebe zapadají skvěle a ani jeden nepřekáží nebo se nepřiživuje na úkor toho jiného.
Ono je vlastně těžké říct jaký žánr tu převládá, protože ke střílení se dostanete až relativně pozdě. Souboje na blízko tu spolu se stealth postupem alespoň ze začátku dostávali přednost. V jiné části hry se naopak přihlásí o slovo zbraně. Následně zase o zbraně přijdete. Je to zkrátka dobře vyvážené.
Střelba je tu zpracována kvalitně, i když tu není mnoho zbraní (pistole, brokovnice, útočná puška, paralizér) AI není úplně nejlepší, ale když už došlo na nějakou tu přestřelku nikdy jsem si neřekl " jéžiš zase střílet, jděte do....." Pestřejší je přeci jen výběr ze zbraní na blízko. Od různých typů boxerů, nožů, šroubováků a dalších věciček jenž, jsou důvodem několika stránkové brožury o bezpečnosti práce.
Souboje face to face jsou fyzické a jednoduché na pochopení. At už jdete na na vězeňského mukla (který touží sníst váš mozek nebo vzít vaši počestnost) jen holými pěstmi nebo s výše zmíněnými zbraněmi, vždy je souboj o správném načasování a reflexech. Pokud se vám se správném okamžiku podaří vykrýt protivníkův útok, Riddick mu velice efektivně upraví fasádu nebo mu elegantně vystřelí mozek z hlavy.
Přibližně v půlce hry dostane Riddick schopnost, která ho tak charakterizuje. Tedy schopnost vidět ve tmě. Zde už i tak dobrý stealth prvek nabere nový rozměr a tma se stane vaším nejlepším přítelem.
Ve vězení ovšem nejste sami a proto s ostatními przniteli dětí, obchdníky s bílým masem a masovými vrahy budete komunikovat. Plnit pro ně úkoly a získávat tak bonusové předměty či rady. Ve většině případech si můžeme v konverzaci vybrat co Riddick řekne. Také se pochopitelně můžeme rozhodnout zda daný úkol přijmout či ne, protože věřte či ne, ale vaše rozhodnutí mají následky. Pokud tedy nějakého mukla podvedete nebo nesplníte úkol dle jeho představ bude si to chtít časem od vás vybrat i úroky. Takových situací je tu ale jen po málu.
Hra se vás postupem lokacemi snaží co nejméně limitovat. Můžete nepřátele zabít potichu a takticky, vystřílet je jako.....Riddick nebo si jich nevšímat a snažit se nadělat co nejméně rozruchu (což není jednoduché). Do toho vám jako zpestření přijde pod ruku utočený mech kterým budete své nepřátele cupovat na kousíčky.
Riddick samotný je jeden velký testosteron. Drsňák s výraznou osobností jakých není mnoho, nelítostný, tvrdý jako žula. Duke proti němu vypadá jako ukňouraná puberťačka.
Grafika hry je stále velmi pěkná. Nasvícení a stíny byli s té době naprosto nadstandardní. Stejně tak i ozvučení a dabing (zejména Vina Diesela).
Atmosféra vězení je vystižena perfektně. V první polovině hry jsem si opravdu připadal jak v nějakém kvalitním vězeňském filmu. Část kdy se vyrojí mutanti je také co atmosféry skvělá a dá vám vzpomenout na první film s Riddickem, Pitch Black.
Je to skoro až k neuvěření ale Escape from Butcher Bay překonává obě filmové předlohy. Co do scénáře a zápletky se Kronika temna nemůže s Escape from Butcher Bay ani poměřovat. Tato hra nakopávala zadky. A ani takové "veličiny" jako Doom 3, Fear, Far Cry se Riddicka nechytaly. Škoda že v době vydání o ní vědělo minimum lidí a prodeje nebyly takové jaké by si hra zasloužila. Za mě ale jasná hra roku 2004.
Jak už jistě víte Escape from Butcher Bay je více žánrovou hrou. Převážně akce a stealth postupu. Krom klasického střílení a plížení je zde zahrnut: Souboj na blízko a prvky adventury RPG a "plošinovky". Tyto "mišmaše" z mnoha důvodů nedopadají příliš dobře. Ale Escape from Butcher Bay je jedna z opravdu mála vyjímek. Všechny tyto prvky do sebe zapadají skvěle a ani jeden nepřekáží nebo se nepřiživuje na úkor toho jiného.
Ono je vlastně těžké říct jaký žánr tu převládá, protože ke střílení se dostanete až relativně pozdě. Souboje na blízko tu spolu se stealth postupem alespoň ze začátku dostávali přednost. V jiné části hry se naopak přihlásí o slovo zbraně. Následně zase o zbraně přijdete. Je to zkrátka dobře vyvážené.
Střelba je tu zpracována kvalitně, i když tu není mnoho zbraní (pistole, brokovnice, útočná puška, paralizér) AI není úplně nejlepší, ale když už došlo na nějakou tu přestřelku nikdy jsem si neřekl " jéžiš zase střílet, jděte do....." Pestřejší je přeci jen výběr ze zbraní na blízko. Od různých typů boxerů, nožů, šroubováků a dalších věciček jenž, jsou důvodem několika stránkové brožury o bezpečnosti práce.
Souboje face to face jsou fyzické a jednoduché na pochopení. At už jdete na na vězeňského mukla (který touží sníst váš mozek nebo vzít vaši počestnost) jen holými pěstmi nebo s výše zmíněnými zbraněmi, vždy je souboj o správném načasování a reflexech. Pokud se vám se správném okamžiku podaří vykrýt protivníkův útok, Riddick mu velice efektivně upraví fasádu nebo mu elegantně vystřelí mozek z hlavy.
Přibližně v půlce hry dostane Riddick schopnost, která ho tak charakterizuje. Tedy schopnost vidět ve tmě. Zde už i tak dobrý stealth prvek nabere nový rozměr a tma se stane vaším nejlepším přítelem.
Ve vězení ovšem nejste sami a proto s ostatními przniteli dětí, obchdníky s bílým masem a masovými vrahy budete komunikovat. Plnit pro ně úkoly a získávat tak bonusové předměty či rady. Ve většině případech si můžeme v konverzaci vybrat co Riddick řekne. Také se pochopitelně můžeme rozhodnout zda daný úkol přijmout či ne, protože věřte či ne, ale vaše rozhodnutí mají následky. Pokud tedy nějakého mukla podvedete nebo nesplníte úkol dle jeho představ bude si to chtít časem od vás vybrat i úroky. Takových situací je tu ale jen po málu.
Hra se vás postupem lokacemi snaží co nejméně limitovat. Můžete nepřátele zabít potichu a takticky, vystřílet je jako.....Riddick nebo si jich nevšímat a snažit se nadělat co nejméně rozruchu (což není jednoduché). Do toho vám jako zpestření přijde pod ruku utočený mech kterým budete své nepřátele cupovat na kousíčky.
Riddick samotný je jeden velký testosteron. Drsňák s výraznou osobností jakých není mnoho, nelítostný, tvrdý jako žula. Duke proti němu vypadá jako ukňouraná puberťačka.
Grafika hry je stále velmi pěkná. Nasvícení a stíny byli s té době naprosto nadstandardní. Stejně tak i ozvučení a dabing (zejména Vina Diesela).
Atmosféra vězení je vystižena perfektně. V první polovině hry jsem si opravdu připadal jak v nějakém kvalitním vězeňském filmu. Část kdy se vyrojí mutanti je také co atmosféry skvělá a dá vám vzpomenout na první film s Riddickem, Pitch Black.
Je to skoro až k neuvěření ale Escape from Butcher Bay překonává obě filmové předlohy. Co do scénáře a zápletky se Kronika temna nemůže s Escape from Butcher Bay ani poměřovat. Tato hra nakopávala zadky. A ani takové "veličiny" jako Doom 3, Fear, Far Cry se Riddicka nechytaly. Škoda že v době vydání o ní vědělo minimum lidí a prodeje nebyly takové jaké by si hra zasloužila. Za mě ale jasná hra roku 2004.
Pro: Skvělá kombinace mnoha různých herních stylů, atmosféra, grafika, Riddick.
Proti: Eeeee.....hm možná trochu horší AI?