Tatam jsou doby, kdy jsem po prvním dohrání řadil Doom 3 dokonce nad Half-life 2. Přes tento drobný zvrat zůstávají mé vzpomínky na poslední doomaření kladné. Tak nevím, co té hře proboha vytknout, abych neskončil jako pár cvoků, kteří pořád nadávají na nějakou intelektuální plytkost a/nebo lacinou lekavost a přitom zároveň vynášejí do nebes Half-Life a koukají na Freddieho Kruegera.

Na D3 se mě líbí dlouhá herní doba, poctivé iD-ácké guny (bez otravného sekundárního módu) a zpracování prakticky všech enemies (černooranžový nádech, který tak nějak prostupuje celou hrou, je myslím nesmírně šmrncovní). D3 měl ve své době celkem velké hardwarové roupy, on jednoduše žral a žral, aaano (dnes píšu o "cool černooranžovém nádechu", avšak v r. 2004 to byla spíše "640x480 babračka - Painkiller ftw?"), nicméně to už dnes asi nikoho dvakrát netankuje.