Ačkoli hodnotím vysoko, nejsem z těch kteří by slepě obhajovali všechny prvky této hry, jako jiní, snad i malinko nostalgií zaslepení uživatelé. (nic ve zlym - každej má svý nedotknutelný tituly)
SS2 jsem hrál už v době vydání, ale z nějakýho důvodu jsem tu hru nedohrál. Nejspíš na tom měl podíl mimo některých níže uvedených negativ i problém s porozuměním anglických textů a vůbec některých herních mechanismů.
Už po prvních třech levelech je zde jasně patrná snaha jiných her, přiblížit se této klasice (Bioshock, Dead Space) jak příběhem, tak jinými aspekty. Některým se to povedlo, jiným příliš ne. V rámci doplnění herních znalostí, jsem teda pojal za příjemnou povinnost pokořit tuhle 14 let starou pecku:
Grafika je stále výborná a podezírám GOG verzi, že v sobě obsahuje nějaký grafický updaty nebo co, poněvadž na tu dobu jsou detaily textur nevídaný. Ačkoli by někdo mohl namítnout, že se tyto textury příliš opakují (stěny, podlaha) tak mě toto vůbec nevadilo – v takové lodi by to asi nijak variabilní nebylo…
Ujímáme se tedy právě probuzeného vojáka na vesmírné lodi a díky emailům od Dr. Janice Polito se vrháme do průzkumu útrob této. Příběh je ucházející, jen by hlavní hrdina mohl občas něco říct. Já osobně bych na ten email ze všeho první odpověděl a měl hodně otázek :) Co zde musím vyzdvihnout je představování různých charakterů na lodi pomocí nalezených logů, kde jsem si oblíbil přdevším drsnou seržantku Bronsonovou a skvěle uchýlnýho Dr. Millera.
Především na začátku hry je zde přítomna výborná atmosféra, kterou sytí především zoufalej nedostatek nábojů, strach z neznáma,a dobře zvládnutá zvuková stránka hry (hrál jsem bez muziky). Prostředí je dosti spletité, nebejt mapy asi bych i dost bloudil, což je samozřejmě plus. Vůbec možnost kdykoli se vrátit do předchozích levelů dle libosti je super nápad. Díky některým hezky umístěným skladům s chemikáliemi se staly výlety do např. MEDICAL/SCIENCE levelu příjemnou tradicí.
Vývoj postavy taky samozřejmě potěší, opravdu je na hráči, kterým směrem se bude ubírat. Do psioniky jsem nevrazil ani modul (tu kouli sem ani nedržel v ruce), zato standardní zbraně a hackování se staly mými nejvěrnějšími pomocníky.
Tempo hry potom musím pochválit – žádný zběsilý přestřelky = ani útočná puška nestřílí automaticky dávkou, vše je dobrý pořádně prohledat a prošmejdit. Především vybíjení nalezených zbraní má svoje kouzlo a oproti běžným akčním hrám, kde mizí zbraně v okolí dvou metrů a automaticky se transformujou do novejch připravenejch zásobníčků, tady to má punc reality, kdy si ten jeden náboj do brokády člověk musí zasloužit :)
Zatím to vypadá, že jen chválím a tak je čas nalít si úplně čistýho vína – co se nepovedlo?
(schovívavej fanda snad promine)
Respawn nepřátel
Ale ano, ovšem že chápu ty řeči okolo atmosféry i to, že nemůžu chodit po prázdné lodi, když se dá v levelech vracet. Přesto je uvedené v této hře místy přímo rozčilující – aby mě lezli do zad z místnoti bez dveří? Tohle atmosféru naopak kazí – přesně už jsem měl naučený, kde s JISTOTOU potkám ze dva hybridy. Respawn se prostě nepoved a i když bych ho možná zachoval, tak rozhodně ne v této doočíbijící a nespravedlivé formě.
Nepřátelé
Hybridi jsou super, ti se fakt povedli. buchty s lejzrovym paprskem už sou na tom hůř, no ti ninjové se svítícíma laserovýma hvězdicema už mě teda nebrali, trapný mozky tomu nasadili korunu. Vůbec závěr hry sráží hru do pouhýho nadprůměru. Například prvního bosse jsem skoro vzdal. To po mě fakt chtěli, abych celou dobu sprintoval okolo jako blbeček? Proč je z toho úplně nakonec trpaná střílečka s autorespawnujícíma se nepřátelema přímo člověku před očíma?
A teď možná bodnu do vosího hnízda:
Přeplácanost a nesoulady
Sice sem to nepočítal, ale není 30 let trochu málo na uražení mezihvězdné vzdálenosti bez nadsvětelnýho pohonu? Není divný, že všichni umíraj tesně předtím než hráč vejde na scénu? Není k podivení jak rychle zvládli přeoperovat všechny ty opice a lidi? Ale dobře tohle ještě čert vem. Ok.
Takže máme tady vesmírnou lod, cizí planetární systém, svinstvo MNOHA, do toho umělou superinteligenci která to stvořila (a seká se jí procák, když mluví), nezapomeňme taky však na implantáty, cílený technologický mutace lidí i zvířat, do toho vylepšování vlastního těla implantátama nechtěli byste si třeba ty duchy, páni autoři, už nechat od cesty? Na jednu hru toho je trochu moc. A vysvětlení těchto duchů je technologickej blábol. Nic až tak vědeckýho.
Stejně jako například Hackování
Tak mám schopnost hackingu, do toho nějakou kybernetickou přizpůsobivost či co, pak si můžu tuto vlastnost vylepšit na zlepšovacím terminále (perk) fajn, proč do toho eště sakra míchat verzi softwaru? Tohle je sice složitý fest, ale hackování jako činnost je spíše o náhodě a přemejšlet u měj člověk příliš nemusí. Proč tohle trochu nevyvážit, aby i hráčův um a cit taky něčím mohl toto výraznějc ovlivnit.
Celkové hodnocení: 90% I přes uvedené nepříjemnosti se bezesporu jedná o jednu z nevýznamnějších her 90tejch let, která otevřela oči mnoha jiným tvůrcům a ukázala, kam až může střílečka z pohledu první osoby zajít. Nicméně škoda, že si hra neudrží až do konce atmosféru prvních levelů - tam je to téměř bez chyb.
Glory to the mass, glory to the flesh!
SS2 jsem hrál už v době vydání, ale z nějakýho důvodu jsem tu hru nedohrál. Nejspíš na tom měl podíl mimo některých níže uvedených negativ i problém s porozuměním anglických textů a vůbec některých herních mechanismů.
Už po prvních třech levelech je zde jasně patrná snaha jiných her, přiblížit se této klasice (Bioshock, Dead Space) jak příběhem, tak jinými aspekty. Některým se to povedlo, jiným příliš ne. V rámci doplnění herních znalostí, jsem teda pojal za příjemnou povinnost pokořit tuhle 14 let starou pecku:
Grafika je stále výborná a podezírám GOG verzi, že v sobě obsahuje nějaký grafický updaty nebo co, poněvadž na tu dobu jsou detaily textur nevídaný. Ačkoli by někdo mohl namítnout, že se tyto textury příliš opakují (stěny, podlaha) tak mě toto vůbec nevadilo – v takové lodi by to asi nijak variabilní nebylo…
Ujímáme se tedy právě probuzeného vojáka na vesmírné lodi a díky emailům od Dr. Janice Polito se vrháme do průzkumu útrob této. Příběh je ucházející, jen by hlavní hrdina mohl občas něco říct. Já osobně bych na ten email ze všeho první odpověděl a měl hodně otázek :) Co zde musím vyzdvihnout je představování různých charakterů na lodi pomocí nalezených logů, kde jsem si oblíbil přdevším drsnou seržantku Bronsonovou a skvěle uchýlnýho Dr. Millera.
Především na začátku hry je zde přítomna výborná atmosféra, kterou sytí především zoufalej nedostatek nábojů, strach z neznáma,a dobře zvládnutá zvuková stránka hry (hrál jsem bez muziky). Prostředí je dosti spletité, nebejt mapy asi bych i dost bloudil, což je samozřejmě plus. Vůbec možnost kdykoli se vrátit do předchozích levelů dle libosti je super nápad. Díky některým hezky umístěným skladům s chemikáliemi se staly výlety do např. MEDICAL/SCIENCE levelu příjemnou tradicí.
Vývoj postavy taky samozřejmě potěší, opravdu je na hráči, kterým směrem se bude ubírat. Do psioniky jsem nevrazil ani modul (tu kouli sem ani nedržel v ruce), zato standardní zbraně a hackování se staly mými nejvěrnějšími pomocníky.
Tempo hry potom musím pochválit – žádný zběsilý přestřelky = ani útočná puška nestřílí automaticky dávkou, vše je dobrý pořádně prohledat a prošmejdit. Především vybíjení nalezených zbraní má svoje kouzlo a oproti běžným akčním hrám, kde mizí zbraně v okolí dvou metrů a automaticky se transformujou do novejch připravenejch zásobníčků, tady to má punc reality, kdy si ten jeden náboj do brokády člověk musí zasloužit :)
Zatím to vypadá, že jen chválím a tak je čas nalít si úplně čistýho vína – co se nepovedlo?
(schovívavej fanda snad promine)
Respawn nepřátel
Ale ano, ovšem že chápu ty řeči okolo atmosféry i to, že nemůžu chodit po prázdné lodi, když se dá v levelech vracet. Přesto je uvedené v této hře místy přímo rozčilující – aby mě lezli do zad z místnoti bez dveří? Tohle atmosféru naopak kazí – přesně už jsem měl naučený, kde s JISTOTOU potkám ze dva hybridy. Respawn se prostě nepoved a i když bych ho možná zachoval, tak rozhodně ne v této doočíbijící a nespravedlivé formě.
Nepřátelé
Hybridi jsou super, ti se fakt povedli. buchty s lejzrovym paprskem už sou na tom hůř, no ti ninjové se svítícíma laserovýma hvězdicema už mě teda nebrali, trapný mozky tomu nasadili korunu. Vůbec závěr hry sráží hru do pouhýho nadprůměru. Například prvního bosse jsem skoro vzdal. To po mě fakt chtěli, abych celou dobu sprintoval okolo jako blbeček? Proč je z toho úplně nakonec trpaná střílečka s autorespawnujícíma se nepřátelema přímo člověku před očíma?
A teď možná bodnu do vosího hnízda:
Přeplácanost a nesoulady
Sice sem to nepočítal, ale není 30 let trochu málo na uražení mezihvězdné vzdálenosti bez nadsvětelnýho pohonu? Není divný, že všichni umíraj tesně předtím než hráč vejde na scénu? Není k podivení jak rychle zvládli přeoperovat všechny ty opice a lidi? Ale dobře tohle ještě čert vem. Ok.
Takže máme tady vesmírnou lod, cizí planetární systém, svinstvo MNOHA, do toho umělou superinteligenci která to stvořila (a seká se jí procák, když mluví), nezapomeňme taky však na implantáty, cílený technologický mutace lidí i zvířat, do toho vylepšování vlastního těla implantátama nechtěli byste si třeba ty duchy, páni autoři, už nechat od cesty? Na jednu hru toho je trochu moc. A vysvětlení těchto duchů je technologickej blábol. Nic až tak vědeckýho.
Stejně jako například Hackování
Tak mám schopnost hackingu, do toho nějakou kybernetickou přizpůsobivost či co, pak si můžu tuto vlastnost vylepšit na zlepšovacím terminále (perk) fajn, proč do toho eště sakra míchat verzi softwaru? Tohle je sice složitý fest, ale hackování jako činnost je spíše o náhodě a přemejšlet u měj člověk příliš nemusí. Proč tohle trochu nevyvážit, aby i hráčův um a cit taky něčím mohl toto výraznějc ovlivnit.
Celkové hodnocení: 90% I přes uvedené nepříjemnosti se bezesporu jedná o jednu z nevýznamnějších her 90tejch let, která otevřela oči mnoha jiným tvůrcům a ukázala, kam až může střílečka z pohledu první osoby zajít. Nicméně škoda, že si hra neudrží až do konce atmosféru prvních levelů - tam je to téměř bez chyb.
Glory to the mass, glory to the flesh!
Pro: Atmosféra, vybíjení zbraní, tempo hry, možnost vracet do již známých míst, volnost, obtížnost, příběh, zvuky, grafika, Xerxes, Mass
Proti: Respawn, přeplácanost, někteří nepřátelé, některý prvky hudu (třeba zbatečněj ukazatel zdraví nepřítele)