L. A. Noire má za sebou velmi dramatický vývoj, trvající něco přes šest let. Téměř vzápětí po vydání konzolových verzí (hra vyšla nejprve na PS3/X360 a až téměř o rok později na PC, byť jako Complete Edition) oznámilo vývojářské studio bankrot. Na mnoha místech na internetu je možné se dočíst o nevyhovujících pracovních podmínkách vývojářů, o neuvedení některých pracovníků v závěrečných titulcích a podobných záležitostech, které nelehký vývoj provázely. Přes tyto úkazy jsem přesvědčen o tom, že se jedná o bezmála geniální herní milník, špičkovou záležitost, zdařile balancující mezi navýsost logickou detektivní adventurou a interaktivním filmem (ve kterém ovšem neinteraktivní prvky nezatlačují do pozadí samotnou hratelnost, jak tomu bohužel často bývalo).
Hlavní hrdina Cole Phelps je veteránem druhé světové války. Po návratu z Tichomoří se stává v roce 1947 řadovým pochůzkářem v řadách LAPD, díky své tvrdohlavosti je ovšem záhy povýšen na detektiva u dopravní policie. Podobným tempem pokračuje dál a tak se dostane k vraždám, drogovým deliktům a případům žhářství. Postupně se také dovídáme díky flashbackům více o jeho vojenské minulosti (protože souvisí s jeho policejní prací více, než by se zpočátku zdálo) a prostřednictvím novin se seznamujeme s příběhy dalších vedlejších postav. Paralelně tak probíhá několik dějových (a časových) rovin, které se nakonec výborně protnou v dechberoucím finále, výborné odpovědi na nedávné stesky Tlamiczky nad nedostatkem opravdu dopělých her. Inspirace klasikou Chinatown a geniálním retrem L. A. Confidental, případně dalšími detektivkami/thrillery (Black Dahlia, trochu Shutter Island) je naprosto zjevná.
Z herního hlediska stojí L. A. Noire na poctivé detektivní práci. Obhlídkou místa činu zajistí hlavní hrdina několik stop, na základě kterých vyslýchá svědky/podezřelé. S každou položenou otázkou je třeba se rozhodnout, jestli daná osoba mluví pravdu, mlží nebo lže, což je možné poznat jednak díky nalezeným stopám (potvrdí či vyvrátí tvrzení dané osoby) a také díky chování postavy. Pokud mluví postava pravdu, tak se dívá vyšetřovateli zpravidla přímo do očí, při vytáčkách nebo lhaní uhýbá pohledem, kroutí hlavou a podobně. V případě lhaní je nutné toto dokázat poukázáním na příslušnou stopu (zpravidla více různých možností). Celý tento koncept výslechu by ovšem nebyl možný bez maniakálně dokonalého motion capture obličeje, díky kterému jsem měl poprvé v životě u hry pocit, že proti mně sedí živá postava, která právě prožívá nějaké hnutí mysli a to se zrcadlí v její mimice.
Každý případ se zpravidla odehrává na více různých místech, občas je nutné se vrátit na již prošlá místa (například kvůli konfrontaci podezřelého s nově zjištěnými skutečnostmi). Hráči pomáhá velmi povedený "notýsek" se zápisem možných míst k cestování, seznamem osob, které v případu figurují, seznamem stop nebo seznamem úkolů v rámci daného případu. Někteří podezřelí se mohou dát na útěk (pak je třeba je zastavit použitím varovného výstřelu nebo dohonit a strhnout na zem), pustit se do hrdiny a jeho parťáka pěstmi nebo se pokusit ujet v automobilu. Dojde i na použití střelných zbraní. Všechny tyto akční vložky jsou opět velmi podařené (u automobilových honiček mám drobnou výhradu k tomu, že počítač lehce podvádí bezchybnou jízdou mezi chodci a občasnou nemožností jet rychleji než stíhané NPC, ale jedná se o detail), nicméně hra na nich nestojí a nepadá a je možné je v menu kompletně vypnout (stejně jako je možné se nechat na další místa vozit automaticky parťákem, čímž odpadají stížnosti na dopravní model).
Kromě hlavních případů je možné na mapě města pomáhat kolegům s naháněním drobných zlodějů, účastnit se přestřelek, objevovat pamětihodnosti města nebo se projíždět v 95 různých modelech automobilů. Hra disponuje velmi obsáhlou statistikou, která všechny tyto akce započítává, nicméně vystačil jsem si s hlavním příběhem, který spolu s pěti DLC případy (do PC verze Complete Edition byly zařazeny automaticky a nijak rušivě) zabral devatenáct hodin herního času (čistého samozřejmě výrazně více).
L. A. Noire samozřejmě není bez chyb. Jízdní model má k dokonalosti daleko, grafika ve městě je v kontrastu s maniakálně propracovanými postavami slabší, optimalizace není úplně ideální. Některé animace nejdou přeskočit (hrajete-li hru tak, abyste se trefili u každé odpovědi vyslýchaného, což není zdaleka nutné, tak holt občas uvidíte animaci třeba třikrát), občas není jasné ani zpětně, proč zrovna dané hodnocení odpovědi dotyčného bylo správné (většinou je to nicméně při nalezení všech stop poměrně jasné, pokud proti Vám nestojí úlisný "přehrávající" majitel autobazaru, vždy je také možnost použít návod a užívat si výborné herní výkony virtuálních herců). Někteří hráči si stěžovali na zatýkání osob, u kterých nebylo příliš jasné, že daný čin spáchali, jenomže si nedělám iluze, že se v reálu něco podobného neděje (aby byla veřejnost uklidněna, a při "nejbližší příležitosti" se za třicet let díky DNA testům stane, že se překvapivě odhalí nevina dotyčného), takže to osobně nepovažuju za chybu.
Být L. A. Noire jiný žánr, byl bych při hodnocení přísnější, nicméně z hlediska kombinace adventury a interaktivního filmu se jedná o naprostou špičku.
Hlavní hrdina Cole Phelps je veteránem druhé světové války. Po návratu z Tichomoří se stává v roce 1947 řadovým pochůzkářem v řadách LAPD, díky své tvrdohlavosti je ovšem záhy povýšen na detektiva u dopravní policie. Podobným tempem pokračuje dál a tak se dostane k vraždám, drogovým deliktům a případům žhářství. Postupně se také dovídáme díky flashbackům více o jeho vojenské minulosti (protože souvisí s jeho policejní prací více, než by se zpočátku zdálo) a prostřednictvím novin se seznamujeme s příběhy dalších vedlejších postav. Paralelně tak probíhá několik dějových (a časových) rovin, které se nakonec výborně protnou v dechberoucím finále, výborné odpovědi na nedávné stesky Tlamiczky nad nedostatkem opravdu dopělých her. Inspirace klasikou Chinatown a geniálním retrem L. A. Confidental, případně dalšími detektivkami/thrillery (Black Dahlia, trochu Shutter Island) je naprosto zjevná.
Z herního hlediska stojí L. A. Noire na poctivé detektivní práci. Obhlídkou místa činu zajistí hlavní hrdina několik stop, na základě kterých vyslýchá svědky/podezřelé. S každou položenou otázkou je třeba se rozhodnout, jestli daná osoba mluví pravdu, mlží nebo lže, což je možné poznat jednak díky nalezeným stopám (potvrdí či vyvrátí tvrzení dané osoby) a také díky chování postavy. Pokud mluví postava pravdu, tak se dívá vyšetřovateli zpravidla přímo do očí, při vytáčkách nebo lhaní uhýbá pohledem, kroutí hlavou a podobně. V případě lhaní je nutné toto dokázat poukázáním na příslušnou stopu (zpravidla více různých možností). Celý tento koncept výslechu by ovšem nebyl možný bez maniakálně dokonalého motion capture obličeje, díky kterému jsem měl poprvé v životě u hry pocit, že proti mně sedí živá postava, která právě prožívá nějaké hnutí mysli a to se zrcadlí v její mimice.
Každý případ se zpravidla odehrává na více různých místech, občas je nutné se vrátit na již prošlá místa (například kvůli konfrontaci podezřelého s nově zjištěnými skutečnostmi). Hráči pomáhá velmi povedený "notýsek" se zápisem možných míst k cestování, seznamem osob, které v případu figurují, seznamem stop nebo seznamem úkolů v rámci daného případu. Někteří podezřelí se mohou dát na útěk (pak je třeba je zastavit použitím varovného výstřelu nebo dohonit a strhnout na zem), pustit se do hrdiny a jeho parťáka pěstmi nebo se pokusit ujet v automobilu. Dojde i na použití střelných zbraní. Všechny tyto akční vložky jsou opět velmi podařené (u automobilových honiček mám drobnou výhradu k tomu, že počítač lehce podvádí bezchybnou jízdou mezi chodci a občasnou nemožností jet rychleji než stíhané NPC, ale jedná se o detail), nicméně hra na nich nestojí a nepadá a je možné je v menu kompletně vypnout (stejně jako je možné se nechat na další místa vozit automaticky parťákem, čímž odpadají stížnosti na dopravní model).
Kromě hlavních případů je možné na mapě města pomáhat kolegům s naháněním drobných zlodějů, účastnit se přestřelek, objevovat pamětihodnosti města nebo se projíždět v 95 různých modelech automobilů. Hra disponuje velmi obsáhlou statistikou, která všechny tyto akce započítává, nicméně vystačil jsem si s hlavním příběhem, který spolu s pěti DLC případy (do PC verze Complete Edition byly zařazeny automaticky a nijak rušivě) zabral devatenáct hodin herního času (čistého samozřejmě výrazně více).
L. A. Noire samozřejmě není bez chyb. Jízdní model má k dokonalosti daleko, grafika ve městě je v kontrastu s maniakálně propracovanými postavami slabší, optimalizace není úplně ideální. Některé animace nejdou přeskočit (hrajete-li hru tak, abyste se trefili u každé odpovědi vyslýchaného, což není zdaleka nutné, tak holt občas uvidíte animaci třeba třikrát), občas není jasné ani zpětně, proč zrovna dané hodnocení odpovědi dotyčného bylo správné (většinou je to nicméně při nalezení všech stop poměrně jasné, pokud proti Vám nestojí úlisný "přehrávající" majitel autobazaru, vždy je také možnost použít návod a užívat si výborné herní výkony virtuálních herců). Někteří hráči si stěžovali na zatýkání osob, u kterých nebylo příliš jasné, že daný čin spáchali, jenomže si nedělám iluze, že se v reálu něco podobného neděje (aby byla veřejnost uklidněna, a při "nejbližší příležitosti" se za třicet let díky DNA testům stane, že se překvapivě odhalí nevina dotyčného), takže to osobně nepovažuju za chybu.
Být L. A. Noire jiný žánr, byl bych při hodnocení přísnější, nicméně z hlediska kombinace adventury a interaktivního filmu se jedná o naprostou špičku.
Quarantine
Pro: příběh, variabilita, poctivá detektivní práce, na poměry žánru slušné a navíc přeskočitelné akční vložky
Proti: drobnosti