Tak předně, AoE vypadá i dnes pořád k světu. Jsou tu určité herní nedodělky (z dnešního pohledu zmlsaného RTS maniaka), ale hra je hratelná jako “za mlada“. Říkal jsem si, že než se pustím do dvojky, dám si tohle retro opáčko a zároveň že si ho pořádně přisolím. Normálně se do realtime bojů pouštím pod záštitou střední obtížnosti (pro zachování zdravé nervové soustavy), tady jsem se ovšem hecl a dal si to na nejtěžší…
A upřímně? Žádné velké komplikace. Zahrál jsem si řeckou kampaň a až na ten hektický závěr, kdy musíte zlikvidovat ´wonders´ napravo i nalevo dříve, než uběhne 2000 let (asi 10 minut?) a ještě vás od severu napadá celkem otravný nepřítel, je to v pohodě. Na toto kolo (lakonicky nazvané Wonder) je na youtube bezvadně agresivní walkthrough, který celou situaci řeší za necelé 4 minuty :-) Chce to ale už vycvičené RTS oko…
Ovšem to byli Řekové, Babyloňané to mají sice ložené stejně (7 celkem lehkých misí a poslední brutus fekalus), zase na youtube jsou skvělá videa (rychlý a “pomalý“ styl vedení kampaně), ale na nejtěžší obtížnost je poslední level hratelný jen ve chvíli, kdy si to celé sedne na prdel a v okamžiku, kdy dostanete alespoň jedinou jednotku poblíž nepřítelova Divu, si tento sám sestřelí katapultem. Zkoušel jsem to hodiny, několikrát jsem tam ty jednotky dostal, i několik, ale katapulty nezaútočily. Troufám si říci, že na nejtěžší obtížnost to jinak vyřešit nelze, protože od začátku je to takový šrumec, že zraky přechází zuřivá clona a vám div neexploduje mozek, takže pokud katapult nevystřelí, musí to být bug… Na druhou nejtěžší obtížnost (z pěti) už to jde, nemohu ale říct, že i nad touto ulehčenou formou jsem nestrávil hodiny času…
Kampaň Yamato má závěrečnou misi asi nejlehčí, nikdo vás tu neprudí s Divy a nepřítel útočí až ve chvíli, kdy napadnete jeho dominium. K dispozici tu máte tak silné jezdecké jednotky (samozřejmě po patřičných vylepšeních), že jsem ani nepoužíval katapulty a všechno vydrtil jimi…
K těm zádrhelům, jsou tu samozřejmě některé mechanismy, které z dnešní perspektivy nepůsobí pohodlně: nejde dvojklikem na určitý typ jednotky tento separovat ze skupiny (i když skupiny… spíše jednotkové guče), jednotky mají ukrutný pathfinding a často se zasekávají o stromy, budovy, whatever, a chybí možnost nastavit intenzitu reakce jednotek. Z provozních věcí mi celkem vadil limit 50 jednotek, tohle je ale zrovna ten otravný prvek, který mě na RTS sere pravidelně napříč časem, takže tohle vyčítám vlastně obecně žánru. Přišlo mi také zvláštní, používat jednotky, které jsem si nemohl nikde naverbovat (kompozitní lučištník se sice v posledních fázích nějaký urodí, za Babyloňany jsou ale k dostání po patřičných vylepšeních už v prvním kole) nebo že jeden level začínáte už naskillovaní a o level víš jedete zase od píky. Ale to už jsou detaily…
AoE byl vlastně první, historicky “věrnou“ RTS a historické milníky je potřeba minimálně z principu ocenit. Chybí tu sice řada herních prvků, které dnes fungují v RTS automaticky a vystavění některých historických momentů tu má spíše symbolické ztvárnění (sorry, ale Trója prostě musí být dobyta pomocí koníka), svou hratelností je ale tento kus stále životaschopným produktem.
A upřímně? Žádné velké komplikace. Zahrál jsem si řeckou kampaň a až na ten hektický závěr, kdy musíte zlikvidovat ´wonders´ napravo i nalevo dříve, než uběhne 2000 let (asi 10 minut?) a ještě vás od severu napadá celkem otravný nepřítel, je to v pohodě. Na toto kolo (lakonicky nazvané Wonder) je na youtube bezvadně agresivní walkthrough, který celou situaci řeší za necelé 4 minuty :-) Chce to ale už vycvičené RTS oko…
Ovšem to byli Řekové, Babyloňané to mají sice ložené stejně (7 celkem lehkých misí a poslední brutus fekalus), zase na youtube jsou skvělá videa (rychlý a “pomalý“ styl vedení kampaně), ale na nejtěžší obtížnost je poslední level hratelný jen ve chvíli, kdy si to celé sedne na prdel a v okamžiku, kdy dostanete alespoň jedinou jednotku poblíž nepřítelova Divu, si tento sám sestřelí katapultem. Zkoušel jsem to hodiny, několikrát jsem tam ty jednotky dostal, i několik, ale katapulty nezaútočily. Troufám si říci, že na nejtěžší obtížnost to jinak vyřešit nelze, protože od začátku je to takový šrumec, že zraky přechází zuřivá clona a vám div neexploduje mozek, takže pokud katapult nevystřelí, musí to být bug… Na druhou nejtěžší obtížnost (z pěti) už to jde, nemohu ale říct, že i nad touto ulehčenou formou jsem nestrávil hodiny času…
Kampaň Yamato má závěrečnou misi asi nejlehčí, nikdo vás tu neprudí s Divy a nepřítel útočí až ve chvíli, kdy napadnete jeho dominium. K dispozici tu máte tak silné jezdecké jednotky (samozřejmě po patřičných vylepšeních), že jsem ani nepoužíval katapulty a všechno vydrtil jimi…
K těm zádrhelům, jsou tu samozřejmě některé mechanismy, které z dnešní perspektivy nepůsobí pohodlně: nejde dvojklikem na určitý typ jednotky tento separovat ze skupiny (i když skupiny… spíše jednotkové guče), jednotky mají ukrutný pathfinding a často se zasekávají o stromy, budovy, whatever, a chybí možnost nastavit intenzitu reakce jednotek. Z provozních věcí mi celkem vadil limit 50 jednotek, tohle je ale zrovna ten otravný prvek, který mě na RTS sere pravidelně napříč časem, takže tohle vyčítám vlastně obecně žánru. Přišlo mi také zvláštní, používat jednotky, které jsem si nemohl nikde naverbovat (kompozitní lučištník se sice v posledních fázích nějaký urodí, za Babyloňany jsou ale k dostání po patřičných vylepšeních už v prvním kole) nebo že jeden level začínáte už naskillovaní a o level víš jedete zase od píky. Ale to už jsou detaily…
AoE byl vlastně první, historicky “věrnou“ RTS a historické milníky je potřeba minimálně z principu ocenit. Chybí tu sice řada herních prvků, které dnes fungují v RTS automaticky a vystavění některých historických momentů tu má spíše symbolické ztvárnění (sorry, ale Trója prostě musí být dobyta pomocí koníka), svou hratelností je ale tento kus stále životaschopným produktem.
Pro: jednotky i budovy jsou pěkně navržené a postup skrze upgrading je na nich poznat
Proti: zasekávání jednotek, nevyvážená obtížnost misí, omezení populace