Někteří game designeři by měli povinně každý den napsat tisíckrát na tabuli "Videohry nejsou filmy.", dokud se jim to nevtluče do hlavy. Remember Me je jeden z těch případů, kdy autoři naprosto ignorují, co dělá hry hrami a vypráví příběh čistě filmovými postupy. Takže víc než skutečným hraním se zde tráví čas sledováním cutscén, posloucháním rozhovorů postav během přesunu po jediné přímé cestě a mačkáním tlačítek na vyzvání po vzoru cvičené opice. Takových her vychází za poslední roky spoustu, ale zrovna u Remember Me mě to obzvláště zamrzelo, protože tentokrát ten příběh není pitomý. Naopak je inteligentní, má svá témata k zamyšlení a činy většiny postav jsou morálně sporné včetně těch hlavní hrdinky, což sama reflektuje. A cyberpunk se svým vlastním neokoukaným stylem se také jen tak nevidí. Velká škoda, že není příběh rozvinut a podán, jak by se slušelo na hru, že nelze více poznat zajímavé postavy a více prozkoumat svět a mít možnost tak přímo poznat, co je s ním špatně, než aby to bylo polopaticky řečeno.
Prozkoumávání se tu opravdu nekoná, hledání bonusů skrytých za rohem se počítat nedá. Samotné šplhání se omezuje jen na přesně označená místa značící jedinou cestu. Opravdová hratelnost nastává u samotného boje, který je (nenapadá mě teď lepší slovo) použitelný. Není to špatné, ani nic extra, prostě OK. Ke konci mi přišlo, že už se některé souboje zbytečně moc táhli. To když je potřeba neustále nabíjet jednu konkrétní schopnost, zatímco jsem pod útokem hordy nepřátel. Ale i když dlouhé, souboje s bossy mě přes mé vlastní překvapení bavily. Měly své nápady a dynamiku, jen jejich zakončování přes QTE bylo naprosto zbytečné.
Škoda, že se nepřitlačilo aspoň na hádankách a logických problémech, jako třeba (bohužel pouze na dvou místech) luštění mnemotechnické pomůcky z ukradené paměti. Podobných věcí by se dala vymyslet spousta, případně se mohlo nějak herně zapracovat samotné kradení paměti než jen na stisknutí tlačítka. U remixování paměti autoři předvedli, že mají schopnosti vytvořit něco zajímavého a herně funkčního.
Celé to tak působí dost promarněně a tentokrát je to vážně škoda. Dontnod si měli rozmyslet, jestli chtějí dělat filmy nebo hry a ne se zaseknout někde v půlce.
Prozkoumávání se tu opravdu nekoná, hledání bonusů skrytých za rohem se počítat nedá. Samotné šplhání se omezuje jen na přesně označená místa značící jedinou cestu. Opravdová hratelnost nastává u samotného boje, který je (nenapadá mě teď lepší slovo) použitelný. Není to špatné, ani nic extra, prostě OK. Ke konci mi přišlo, že už se některé souboje zbytečně moc táhli. To když je potřeba neustále nabíjet jednu konkrétní schopnost, zatímco jsem pod útokem hordy nepřátel. Ale i když dlouhé, souboje s bossy mě přes mé vlastní překvapení bavily. Měly své nápady a dynamiku, jen jejich zakončování přes QTE bylo naprosto zbytečné.
Škoda, že se nepřitlačilo aspoň na hádankách a logických problémech, jako třeba (bohužel pouze na dvou místech) luštění mnemotechnické pomůcky z ukradené paměti. Podobných věcí by se dala vymyslet spousta, případně se mohlo nějak herně zapracovat samotné kradení paměti než jen na stisknutí tlačítka. U remixování paměti autoři předvedli, že mají schopnosti vytvořit něco zajímavého a herně funkčního.
Celé to tak působí dost promarněně a tentokrát je to vážně škoda. Dontnod si měli rozmyslet, jestli chtějí dělat filmy nebo hry a ne se zaseknout někde v půlce.
