Nejhorší hra z D&D, kterou jsem dosud hrál a nejnudnější herní začátek, který jsem v RPG hrách zažil, dokonce i první kapitola v BG1 byla snesitelnější.
Začátek IwD2 obnáší pár nudných soubojů, nesmyslné dialogy a nekonečné poslíčkování, kvůli kterým dokonce i autoři rozmístili po mapách NPC, které hráče rychle přenáší z místa na místo (vydat začátek hry jako demoverzi, moc by toho neprodali). V podobně nudném a nezáživném duchu se odehrávalo herní dění po zbytek mých hodin. Hra se vyžívá ve spawnování nepřátel kolem party za hranice viditelnosti postav do stínu a nikdy tak nekončí neustálé útoky nepřátel i z oblastí mapy, které již byly prozkoumány. Pochopitelně velice často ze zadu, protože to je pravděpodobně nejvíce zábavné. Nejlepší metoda nechat partu vzadu a dopředu na vybrání skriptu poslat jednu postavu, ať to máme rychle za sebou. Otázka je, jak dlouho takové buzerování hráč vydrží.
Autoři se pokoušeli vytvořit jakousi kombinaci akčního RPG s prvky příběhové nelinearity a hádankami - od všeho něco, ale nakonec to stejně pohromadě nefunguje. Výsledkem jsou opravdu nudné souboje, nevýznamné rozdíly v završení questů a hádanky na umělé protahování hry. Pryč jsou i nádherné lokace z prvního dílu. Příběh ? Zas nějací kouzelníci nebo draci, co chtějí ovládnou svět. Samozřejmě si neodpustí fantasy žvatlání o tom, jak je naše snažení marné. Tedy né, že bych si příběh ještě obzvlášť pamatoval, ale takhle to má každé špatné fantasy. Vydržel jsem trpět do 4. kapitoly a nazdar bazar. O opravdu nepřehledném interface, magické knize apod. se ani zmiňovat nebudu, oproti stylovému provedení z prvního dílu tragédie.
Abych detailněji popsal, o jak podprůměrnou hru jde, zmíním se o jedné hádance. Byl nebyl kouzelný les. Ten měl pár velmi malých lokací s několika východy. Jen jeden východ byl ten správný a partu přesunul na další (resp. úplně graficky stejnou) lokaci. Nicméně tentokrát bylo potřeba zvolit jiný východ. Takto se správné východy z identických lokací několikrát obměnily, dokud hráč opravdu nedostal na jinou lokaci. Pokud se byť jednou parta vydala špatným směrem, přesunula se na začátek cesty a hráč mohl tápat, protože nevěděl, jestli a kde vůbec udělal chybu. Takové buzerující hádanky nechť si autoři strčí do šuplíku u postele a po večerech před spaním si tam hází kostky a hrají na hrdiny.
Oproti zábavnému prvnímu dílu jde o selhání snad ve všem. Hra s puncem podprůměrnosti kterou drží nad vodou pouze to, že existuje ještě spousta horších her.
Začátek IwD2 obnáší pár nudných soubojů, nesmyslné dialogy a nekonečné poslíčkování, kvůli kterým dokonce i autoři rozmístili po mapách NPC, které hráče rychle přenáší z místa na místo (vydat začátek hry jako demoverzi, moc by toho neprodali). V podobně nudném a nezáživném duchu se odehrávalo herní dění po zbytek mých hodin. Hra se vyžívá ve spawnování nepřátel kolem party za hranice viditelnosti postav do stínu a nikdy tak nekončí neustálé útoky nepřátel i z oblastí mapy, které již byly prozkoumány. Pochopitelně velice často ze zadu, protože to je pravděpodobně nejvíce zábavné. Nejlepší metoda nechat partu vzadu a dopředu na vybrání skriptu poslat jednu postavu, ať to máme rychle za sebou. Otázka je, jak dlouho takové buzerování hráč vydrží.
Autoři se pokoušeli vytvořit jakousi kombinaci akčního RPG s prvky příběhové nelinearity a hádankami - od všeho něco, ale nakonec to stejně pohromadě nefunguje. Výsledkem jsou opravdu nudné souboje, nevýznamné rozdíly v završení questů a hádanky na umělé protahování hry. Pryč jsou i nádherné lokace z prvního dílu. Příběh ? Zas nějací kouzelníci nebo draci, co chtějí ovládnou svět. Samozřejmě si neodpustí fantasy žvatlání o tom, jak je naše snažení marné. Tedy né, že bych si příběh ještě obzvlášť pamatoval, ale takhle to má každé špatné fantasy. Vydržel jsem trpět do 4. kapitoly a nazdar bazar. O opravdu nepřehledném interface, magické knize apod. se ani zmiňovat nebudu, oproti stylovému provedení z prvního dílu tragédie.
Abych detailněji popsal, o jak podprůměrnou hru jde, zmíním se o jedné hádance. Byl nebyl kouzelný les. Ten měl pár velmi malých lokací s několika východy. Jen jeden východ byl ten správný a partu přesunul na další (resp. úplně graficky stejnou) lokaci. Nicméně tentokrát bylo potřeba zvolit jiný východ. Takto se správné východy z identických lokací několikrát obměnily, dokud hráč opravdu nedostal na jinou lokaci. Pokud se byť jednou parta vydala špatným směrem, přesunula se na začátek cesty a hráč mohl tápat, protože nevěděl, jestli a kde vůbec udělal chybu. Takové buzerující hádanky nechť si autoři strčí do šuplíku u postele a po večerech před spaním si tam hází kostky a hrají na hrdiny.
Oproti zábavnému prvnímu dílu jde o selhání snad ve všem. Hra s puncem podprůměrnosti kterou drží nad vodou pouze to, že existuje ještě spousta horších her.
Pro: krom alespoň podprůměrné zábavy mě nic nenapadá
Proti: souboje, příběh, lokace, hádanky, interface, poslíčkování