Jako člověk, který odehrál stovky hodin Operace Flashpoint, těžko hledám slova, jak jednoduše popsat Armu II a použít přitom ta správná slova. Spousta věcí mě mile překvapila, jiná zase zklamala. Převládá určitě nadšení, dobrý zážitek ze hry, jen škoda, že úplně vše není tak dotažené, jak mohlo být.

Předně Arma II má vynikající grafiku, české srdce ihned na začátku potěší, když vidí ty skutečně typické české prvky, tím nemám na mysli jenom domy, ale krajinu, provedení scenérie a drobnosti typu jako je vymletý beton na cestě. Není divu, toto samé bylo i u Flashpointu, ale tady je ještě v lepším, resp. modernějším zpracování.

Osobně jsem měl tak trochu problém si zvyknout na ovládání, je tu hafo možností, některé jsou od Flashpointu úplně překopané, tak si člověk musí chvíli zvykat jak měnit postoj postavy, ze kterou hrajete, změna zbraně z primární na sekundární, občas v tom zmatku jsem zmáčknul něco, čímž postava udělala nějakou divnou věc, ale to byly takové ty začátky do doby, než si člověk na ovládání zvykl.

Hra nabízí komplexní, hodně propracovanou (a pěknou!) mapu. Neméně propracované a komplexní jsou široké možnosti zbraní, výbavy, ozbrojených i neozbrojených dopravních prostředků - všechno se zachováním autentičnosti vzhledem k jejich reálným původům. Do tohoto bodu zůstává až rozum stát, jak vůbec tohle všechno vývojáři dokázali. Všechna ta autentičnost a realita dělá z Army II autentický vojenský simulátor spíše, než počítačovou hru jako takovou. Deset palců nahoru za toto!

Bohužel, všechno pojmenované v odstavci výše má jednu velkou daň - příběh a ne úplně zvládnuté to, co už nabízí samotná kampaň. Hra má přes svoji krásu a naprostou bezvadnou hratelnost šílené množství bugů, které někdy mohou až odradit od hraní. Například, kliknete na volbu pro postavení základny a v ten moment se portnete se svým týmem kamsi uprostřed moře desítky kilometrů od původního místa. Jindy se mi stalo, že u jedné obtížnější mise jsem si hru na konci uložil, následně v průběhu ukládání došlo k chybě, hra padla a já musel celou mapu, kterou jsem měl x hodin rozehranou, hrát znovu.

Je škoda, že díky svým technickým vlastnostem, autenticitě a vůbec bezvadnému provedení strádá příběh jako takový. Osobně jsem si nevytvořil k hlavní postavě vztah, víceméně moc nevnímal tu politiku, která se odehrává v pozadí a i když jsem se snažil, nedokázal jsem se (narozdíl od Flashpointu) vžít do hlavní postavy a strachovat se nad tím, co se bude dít a prostě to prožívat. Ve Flashpointu jste se s postavou dlouho seznamovali, měli akční i méně akčnější pasáže, bylo to takové osobnější, což zde není vůbec. Kampaň vůbec jako celek má pěkné provedení, i když bohužel v momentě, kdy si říkáte, že je to bezva, je to přesně ono a jste v tom nejlepším... hra končí. Misi, kterou jsem hrál několik desítek hodin po dobu snad dvou týdnů, jsem dohrál (nečekaně) někdy o půlnoci a slastný pocit ze závěrečného kliknutí na volbu "dále" vystřídal smutek, protože hra skončila, pomyslné thanks for playing, pár titulků, žádné outro, hra končí. Pořád jsem tak nějak seděl v křesle a přál si, aby šlo pokračovat. Vždyť přeci hra nabízí tolik zbraní, dopravních prostředků, obrněnců, stíhače a vůbec věcí, které jsem neměl možnosti si v kampani osahat, ale... smůla.

Možná to zní přespříliš kriticky, ale není to tak. Arma II je hodně dobrá hra, přinesla mi hodně zážitků stejně jako i řevu, když jsem kvůli bugům ztratil několik hodin progresu a musel jsem opakovat. Pořád v tom vidím ale tu dokonalost, preciznost a stovky hodin odvedené práce ze strany vývojářů, která je znát na každém kroku. Je tu ten dobrý pocit, že tohle je přesně to povedené pokračování Flashpointu od Bohemia Interactive.

Btw: bonusová kampaň EW přestože má pouze pár misí, obsahuje přesně to, co jsem v základní kampani postrádal. Máte vztah k postavě, příběh má zvraty, hra tady dokáže způsobit, že si nalepíte xicht na obrazovku a sám dýcháte stejně jako Váš voják. Postavy jenom nestojí a nemlčí (krom rádia), ale průběh situace se mění a podobně mi vyrazil dech zážitek, když mě přibral do svého týmu velitel SpetsNaz jednotky a já poslouchal z týmové vysílačky rusky hovořící pokyny k boji po boku borců v šátkách na hlavě, kteří si mě podivně prohlíželi.