Šílenství. Šílenství může zabíjet. Nebo ne? Zmatenější než Stmívání, světlejší než Aliens vs Predator 2 a zábavnější než třetí dávka denní masturbace, to je Znamení ninji od vývojářů, jejichž portfolio se do té doby omezilo pouze na poněkud bezduchou plošinovku Shank a její pokračování. Toto je ale jiná hra.
Hra světla a stínů je tu udělána zábavně, má hlavu a patu (narozdíl od mrtvého těla Achillea) a je celkem i výzvou, ovšem s tím, že občas dokáže frustrovat. Jakožto bezejmenný ninja jste posláni svým nadřízeným vyřídit jednu méněcennou záležitost, po které ale máte obětovat něco o fous cennějšího - sebe sama! Na to se mu zvysoka vykašlete a vydáte se hledat odpovědi na otázky vaší katany.
Nepřátelé začínají jako slabí labilní pochůzkáři (taková městská policie), poté si zavolají silnější kámoše, psovody a poté i superlidi, jejichž radius je větší než u vycvičeného psa a jejichž lasery vám velice rychle napoví, že tudy cesta nevede. V podstatě jsou tito nejsilnější nepřátelé nesmrtelní, avšak s trochou cviku se dají zabít pomocí inteligentního používání pastí v úrovni, např. vylákáním stráže a spuštěním šipek nebo časovaným sepnutím pozemních smrtících bodáků. Největší sranda je pověsit za pouliční lampu nebohého nepřítele, přilákat pod něj pár jeho kámošů, kteří se díky tomu vystraší jak Jigsaw při pohledu na walkthrough ke své hře a postřílí se navzájem. Zní to složitě, ale ovládání a využívání levelů ku vašemu prospěchu vám přejde velice rychle do rukou a je to to nejzábavnější, co Mark of the Ninja nabízí.
O něco méně zábavnější, ale také frustrující (zejména ke konci), jsou logické hádanky a překážky, které musíte zdolávat. Už to tak bývá, že zezačátku je zvládne i sotva narozený jedinec, posléze s nimi bojuje kvadruplegik a ke konci má občas problém i hráč narozený v roce 1987 v oblasti ukrajinského Černobylu. Budete přeskakovat smrtící průrvy nad propadajícími se plošinkami, uhýbat smrtícím šipkám nebo utíkat před metrem (ano, čtete správně).
K oboum výše zmíněným činnostem vám pomůže rozšiřitelný arzenál útočných zbraní či převleků, namátkou rychlejší a vždy úspěšné tiché zabití, větší strach při objevení zabitých nepřátel nebo tichý běh. V útočných věcičkách jsem si nejvíce oblíbil broučky, kteří se postarají o těla i těch největších tvrďáků a doslova ho rozežerou na kost a v začátcích jsem hojně využíval kouřové bomby.
Nalezeny všechny svitky a splněny všechny volitelné úkoly. Achievs: 20/38
Hra světla a stínů je tu udělána zábavně, má hlavu a patu (narozdíl od mrtvého těla Achillea) a je celkem i výzvou, ovšem s tím, že občas dokáže frustrovat. Jakožto bezejmenný ninja jste posláni svým nadřízeným vyřídit jednu méněcennou záležitost, po které ale máte obětovat něco o fous cennějšího - sebe sama! Na to se mu zvysoka vykašlete a vydáte se hledat odpovědi na otázky vaší katany.
Nepřátelé začínají jako slabí labilní pochůzkáři (taková městská policie), poté si zavolají silnější kámoše, psovody a poté i superlidi, jejichž radius je větší než u vycvičeného psa a jejichž lasery vám velice rychle napoví, že tudy cesta nevede. V podstatě jsou tito nejsilnější nepřátelé nesmrtelní, avšak s trochou cviku se dají zabít pomocí inteligentního používání pastí v úrovni, např. vylákáním stráže a spuštěním šipek nebo časovaným sepnutím pozemních smrtících bodáků. Největší sranda je pověsit za pouliční lampu nebohého nepřítele, přilákat pod něj pár jeho kámošů, kteří se díky tomu vystraší jak Jigsaw při pohledu na walkthrough ke své hře a postřílí se navzájem. Zní to složitě, ale ovládání a využívání levelů ku vašemu prospěchu vám přejde velice rychle do rukou a je to to nejzábavnější, co Mark of the Ninja nabízí.
O něco méně zábavnější, ale také frustrující (zejména ke konci), jsou logické hádanky a překážky, které musíte zdolávat. Už to tak bývá, že zezačátku je zvládne i sotva narozený jedinec, posléze s nimi bojuje kvadruplegik a ke konci má občas problém i hráč narozený v roce 1987 v oblasti ukrajinského Černobylu. Budete přeskakovat smrtící průrvy nad propadajícími se plošinkami, uhýbat smrtícím šipkám nebo utíkat před metrem (ano, čtete správně).
K oboum výše zmíněným činnostem vám pomůže rozšiřitelný arzenál útočných zbraní či převleků, namátkou rychlejší a vždy úspěšné tiché zabití, větší strach při objevení zabitých nepřátel nebo tichý běh. V útočných věcičkách jsem si nejvíce oblíbil broučky, kteří se postarají o těla i těch největších tvrďáků a doslova ho rozežerou na kost a v začátcích jsem hojně využíval kouřové bomby.
Nalezeny všechny svitky a splněny všechny volitelné úkoly. Achievs: 20/38
Pro: souboje, logické hádanky, hra světla a stínů, konec, upgrady, zavěšování nepřátel pod lampy
Proti: občas frustrující, kratší, smrtící šipky