Konec! Fňuk.. Byla to euforie a nyní je příběh u konce. Co dál? Hmm. Znovu za zlou partu! Ale radši, až zase příští léto, poněvadž čas je veliký nepřítel pařanství. Dohrál jsem super hru a chci ji od znova za jinou partu a pak třeba po třetí s importem obou dohraných postav s přehozením na dual povolání. Jsou tyto myšlenky zdravé?!? Sami vidíte, jak si semnou přes 10 let starý Baldur´s Gate pohrává.. a proč? Protože to bylo legendární!

Throne of Bhaal
Nahoďte oblek.. zabijáka, povolejte si všechny NPC ze SoA a vybírejte sestavu družiny. Překvápkem je možnost rekrutování Sarevoka. A nebo hrajte rozehranou partu ze SoA jako já. V ToB se vyskytuje nespočet nových předmětů (zvláště těch ultimátně skládaných). Celkově mi přišlo, že autoři už nevěděli co by a využili všechny faktory ze SoA, které pak vynásobili do takové meze, že to v hráči budí dojem přeplácanosti. Nevím zda-li je to dobře nebo špatně. Nicméně já si přišel pro více expů a konečné rozuzlení Baldur´s Gate ságy. Jak bylo ale naznačeno, ToB na příběhu moc nestaví a nabízí spousty těžkých, težších a ještě težších bitek. Opravdu, pro koho byl lich nebo drak v SoA překážkou, tak bitky v ToB bude považovat za skoro nehratelné. Ono by to skutečně bez pauzy nehratelné určitě bylo. Pro mezerník to znamená těžkou masáž. Boj, boj, boj a zase boj. Skoro žádný pořádný vedlejší quest a taktéž možnosti splnit situaci více způsoby se vyskytují zřídka. Je to ironické, že se má hlavní postava stát bohem a přitom nemůže do ničeho mluvit a rozhodovat se, ale to už se snažím číst mezi řádky. Příběh je samozřejmě na luxusní úrovni dotažen do konce (vlastně se nabízí 2 varianty závěru) a nechybí ani pokračování nadabovaných dialogů romance.

Mage "Invocator" Sinclair
Mocný mág a potomek Bhaala, Sinclair si to tentokrát nakráčel do své vlastní pomyslné sféry, aby se připravil na boj o Bhaalovo dědictví a božství. Doprovod mu i tentokrát dělala jeho chráněnkyně a přitom silná bojovnice Jaheira vyznávající přírodní rovnováhu. Z druhého boku stál starší, ale zároveň nejproslulejší paladin z Athkatly pan Keldorn. V kruhu a ve středu se krčila Imoen, proradná zlodějka a šikovná kouzelnice, ve stínu připravená na backstab. Nechybí ani hraničář Minsc se svým obřím ale zmenšeným křečkem Booem z vesmíru. A záda celé družiny kryje v elfí kroužkové zbroji mocná čarodějka a klerička Aerie s cepem věků v jedné ruce a se štítem Baldurana ve druhé. Jako hráč jsem netušil, že Strážcova tvrz patří do ToB, takže po jejím dobytí tato skromná sestava udělala s Irenicem jen krátký proces a pak je už čekala roztomilá návštěva v míru žijícího města Saradush, Oblasti byly po většinou menší a hru natahovaly boje, které nastražovala proti mé šestce pětka. Většinou to bylo třeba 50 obyčejných žoldáků, kteří po vřavě budí pocity silného sebevědomí nebo 1 silný polobůh, který probouzel spíše sousedy, když něčí ruce několikrát rychle zasáhly desku stolu :) Mám rád styl "play it hardcore", takže na celý ToB stačili 3 spánky ve hře. Není na tom nic záhadného, když je k dispozici přes 70 kouzel na jedné postavě (nepočítaje použitelné předměty včetně svitků). Následkem "play it hardcore" byla nedokončená romance s Aerii. Rozesmálo mě, když po první souloži nastal final fight ToB a po něm při rozhodování už chovám jejího syna. Fakt, že peníze ztratily v ToB význam, zamrzel, ale úvaha o nepotřebě peněz u poloboha to naštěstí kompenzuje.