Je moc dobře, že na třetím díle se již nepodílel Chris Sawyer, ačkoliv mám toho chlapíka od srdce rád. Je ale fakt, že Chris tak nějak technicky ustrnul okolo roku 1995. Už Roller Coaster jednička byl technicky na hraně, Roller Coaster dvojka byl z mého pohledu výsměch, neboť to bylo v podstatě totéž, co jednička a korunku tomu všemu Chris Sawyer nasadil svým paskvilem jménem Chris Sawyer's Locomotion.

Trojka se sice hraje úplně stejně jako předchozí dva díly (a je to dobře), ale graficky je o tři levely výše. Je radost pohledět na váš park, projíždět se vlastními drahami z pohledu první osoby. Je to hra prakticky bezproblémová. Ovšem na dnešním počítači. Tehdá to byla dost extrémně náročná záležitost, protože i dneska, když mám víc jak 700 hostů, tak se hra zpomaluje.

Velmi oceňuji featuru zrychlení času, protože na normální rychlost bych to hrál dva roky. V minulých dílech tahle funkce tuším nebyla, ale i kdyby ano, ani bych ji nevyužil.

První dva díly byly totiž daleko náročnější a to zejména proto, že splnění jednotlivých misí bylo časově omezené. Kdybych tehdá zrychlil čas, tak nic nestihnu. Ve trojce mě nikdy nic netlačí, můžu hrát klidně 20 herních let a je to jedno. Zklamalo mě, že až na dvě mise, jsem neměl sebemenší problém splnit zadaná kritéria. Autoři se mohli trochu rozšoupnout a zvednout například požadový počet hostů či hodnotu parku klidně dvojnásobně. Takhle jsem u většiny parků postavil dvě horské dráhy, nějakých pět statických atrakcí a bylo vymalováno. Jediné nebezpečí, které vám hrozí, je spadnutí do dluhové pasti.

Zklamala mě taky nepřítomnost smrti. Bylo mrazivé, když se mi v jedničce srazily vlaky a pak mi to jen stroze napsalo, že 20 lidí zemřelo. Zde se nic takového nemůže stát. Vlaky efektně bouchnou, ale lidi si popadají ze sta metrů, trochu si zakřičí a vesele odkráčí dál. Zkoušel jsem lidi topit půl hodiny, dával jsem jim skokánek místo do bazénu do 200 metrové propasti. Nic.

Je tu také drobný problém s hudbou. Hudbu u atrakcí slyšíte jen, když se k nim přiblížíte na pár metrů, naopak podkresovou hudbu slyšíte jen když si zahrajete na ptáčky v kilometrové výšce. V 95% hry, kdy na herní mapu koukáte v normální vzdálenosti, nic neslyšíte.

Tyhle mnou vyjmenované detaily však celkový dojem ze hry tolik nekazí. Je skvělé, že zde nechybí některé notoricky známé atrakce, které třeba v jedničce nepochopitelně chyběly (řetízkový kolotoč, klasická centrifuga, velké otáčivé rameno jako na Matějské), výborná je funkce automatického dokončení tratě, takže se nemusíte otravovat s často frustrujícím spojováním posledních dvou článků. Je to zkrátka výborná hra, kterou skvěle doplňují oba datadisky (mimochodem ve Wild! ani ta zvířátka nemůžou umřít ani nikoho sežrat, škoda).