Druhý díl Warhammer 40k není vůbec špatná hra. Ale protože nosí přívlastek Dawn of War, musí dle mého názoru aspoň trochu zklamat každého, komu se první díl i se třemi datadisky líbil.

Příběh ve hrách Warhammer se nikdy netočil kolem kdejakých epických příběhů s nečekaným rozuzlením a filozofickými závěry. Dawn of War II není výjimkou. Napsané to možná vyzní špatně, ale v praxi je to jednoznačná výhra. Jelikož v univerzu Warhammeru zuří válka kdoví kolik stovek let, je logické, že se příběh kolem války bude točit. A přestože neoplývá originalitou, je tak sympaticky podaný, že jej považuji za jeden z největších kladů této hry. Prostě pořádná válečná story okořeněná až absurdní vírou Space Marines v jejich císaře.

Graficky je hra také velice povedená. Každá mapa je krásně propracovaná, plná překážek, za které se mohou vojáci krýt...vlastně bych řekl, že ty mapy jsou plné života. Je vidět, že tvůrci si dali hodně záležet. Samozřejmě nemohu nezmínit fascinující design budov (naprosto perfektní styl, kterému jsem se rozhodl říkat "gotické sci-fi"), vojáků, tanků, robotů (cenu za nejdrsnějšího mecha pod sluncem vyhrává Dreadnought), lodí a vůbec všeho. Za to ale nemohu připisovat kredit tvůrcům hry, takže je prostě chválím za věrohodné zpracování předloh.

Zvuková stránka je bezchybná a krásně doplňuje atmosféru. Zaujaly mě detaily jako třeba to, že když se hlásí voják nacházející se mimo zorné pole hráčovy obrazovky, zní jeho hlas z vysílačky; nebo třeba útočné pokřiky, které se mění podle toho, kdo je zrovna cílem.

Teď v rychlosti vychválím různé části hry: vyzbrojování jednotek jsem si užíval; jednotky měly skutečně užitečné schopnosti; líbilo se mi, že vojáci automaticky hledají krytí; naprosto miluji efektní zakončovací pohyby; byl dobrý nápad zakomponovat do kampaně obranné mise; líbil se mi zpravodaj, který informoval o situaci daného dne. A to je asi všechno. Teď se dostanu ke stinným stránkám hry.

V zásadně jsou tu dva největší problémy. Prvním z nich je totální odklon od prvního dílu. Kdybych předchozí díl nehrál, stěžovat si nebudu. Já ho ale hrál, a tak mě dost pobouřilo, že nyní budu řídit jen několik skupin vojáků a tam to končí. Druhým, a to asi největším problémem, je nechutná repetetivnost všech misí. I když jsou mapy krásně vymodelované, po čase začnou hrozně štvát, protože je člověk hraje kvůli obranným misím třeba desetkrát. A tak je to se vším. Ve hře je přítomno několik druhů misí, které se prachsprostě opakují, jen mají maličko odlišný cíl. Kdyby takových případů bylo méně, nekazilo by to tolik dojem ze hry. Jelikož je jimi ale celá kampaň protkaná, je to něco, co nemohu přehlédnout. Potom je tu absence ukládacích pozic při boji, kvůli čemuž jsem několikrát hru znechuceně vypnul, jelikož mi nepřítel po 40 minutách nakopal kolesa a já to musel celé procházet znovu.

Dawn of War II je tedy dle mého názoru dobrá taktická hra s nenáročným příběhem, zábavnými RPG prvky a efektními souboji. Všechno dobré ale vyvažuje přílišnou repetetivností; fanoušci původní hry si postesknou nad absencí jakékoliv základny a mně podobní strategičtí antitalenti si postesknou nad nepřítomností ukládání pozice.