Comrade, Hind leader is cleared to ... be uninstalled from your hard disk!
Sice to není takový průšvih jak by mohlo naznačovat mé stylizované úvodní zvolání, ale zklamání nebudu zastírat. Své samozřejmě sehrálo mé dlouholeté očekávání a ta jak známo jsou nejhorší. Devadesátá léta a zvláště jejich druhou polovinu považuji za zlatou éru leteckých simulátorů. A za krále mezi vrtulníky jsem vždy považoval právě HINDa, ačkoliv jsem ho vlastně nikdy pořádně nehrál. Král je mrtev...
Hinda zabíjí pro mě nepochopitelná funkce permanentní smrti a absence možnosti ukládání v kombinaci s ne zrovna malou obtížností hry. To ukládání se sice dá obejít malým podvůdkem (viz Zajímavosti), ale protože cheatuji z duše nerad, tak požitek ze hry byl tímto výrazně ovlivněn.
Tréningovou část hry je možné pochválit. Výcvik obsahuje misi pro každý typ zbraně plus další úkoly, jako průzkum, výsadek vojáků, nebo pouhý navigační let. Znatelně jsem ovšem postrádal nějakou misi na procvičení varovných a obranných systémů, takže jsem musel obětovat první misi v kampani k tomu, abych se s pomocí manuálu naučil, co to na mě bliká a proč na mě Nataša řve.
Hra obsahuje tři relativně krátké kampaně: Kazachstán, Koreu a Afghánistán. Při úspěšném postupu se mi potlačení kazašské rebelie podařilo dokončit za pouhých osm misí. Kampaň se rádoby tváří jako dynamická, takže v případě neúspěšné mise (za předpokladu, že ji přežijete), dostanete jiný úkol. Celý vtip je v tom, že pro kampaň je připraveno mnohem více misí, než těch zmiňovaných osm, takže to na první pohled nevypadá zle. Pokud se ovšem utrhnete z řetězu, a pustíte se na volný lov, je dost dobře možné že v další misi dostanete za úkol zničit to, co jste neočekávaně zničili v té předcházející. Mise jsou prostě předem napevno naskriptovány a o nějakém systému vyhodnocování misí, jako byl Wargen 1 v EF 2000 resp, ještě dokonalejší Wargen 2 v F22 Total Air War, si Hind může nechat jen zdát.
Obtížnost je sice vysoká, ale ne nehratelná, navíc se tu dá nastavit jak realističnost letového modelu tak i přesnost střelby vašich nepřátel. Nicméně jsem zase narazil na nevyváženou obtížnost misí. Možná to je realistické, ale z hlediska hratelnosti to je trochu problém. V kazašské kampani jsem vytuhnul na třetí misi na dost dlouho, ty zbylé jsem ovšem zvládl v relativní pohodě. V té korejské jsem to nakonec po druhé misi vzdal. Snažil jsem se jí marně zvládnout po 4 večery na nespočet pokusů ale nepodařilo se. A když už jsem se nakonec smířil s tím, že misi ponechám nesplněnou a pojedu dál, tak jsem si zapomněl uložit LOG adresář a v té následující jsem to narval do kopce a bylo vymalováno. Frustraceeeee!!!
Před čím se nicméně sklonit musím, a udělali to i tehdejší recenzenti, je letový model Hinda. Sice nedokážu posoudit jestli přesně takhle Hind lítá, ale rozhodně mi hra poskytla velmi uspokojující pocit, když jsem tuhle mrchu konečně virtuálně zkrotil a začal mít dojem, že zvládnu i něco jiného, než jen udržet Hinda ve vzduchu. Každopádně pokud nemáte s leteckými simulátory zkušenosti rovnou zapomeňte, že byste v nastavení zadali realistický mód. Stejně tak na něj zapomeňte, pokud nemáte pedály nebo alespoň joystick, který umí nějak rozumně funkci pedálů imitovat. Na druhou stranu ve chvíli, kdy už budete mít pocit, že to na nižší obtížnost zvládáte, velmi doporučuji ten realistický mód zkusit a zjistit (sice pořád velmi vzdáleně) o čem ta pilotáž vrtulníku vlastně je.
Jak známo Hind je vrtulník dvoumístný (když pominu palubního technika), což autoři obešli implementací počítačového parťáka na pozici střelce. Sice jsem s ním dost dlouho bojoval, ale nakonec jsme našli společnou řeč a musím uznat, že to je řešení funkční. Navíc se kdykoliv můžete do pozice střelce přepnout, i když je potřeba stále vrtulník pilotovat. Zvládnout zaměřování a pilotáž najednou, není úplně triviální, nicméně s přibývajícími zkušenostmi jsem to párkrát i využil. Každopádně lákavou funkcí je kromě standardního multiplayeru i coop, kde si právě můžete mezi sebe rozdělit funkci pilota a střelce. Přiznám se, že bych si to s chutí s někým vyzkoušel.
Z technického hlediska je samozřejmě Hinda dnes těžké hodnotit. Pokud se nepletu, byl snad vydán i patch pro 3Dfx, nicméně GOG verze běží pod Dosboxem, takže graficky to není žádný zázrak a po většinu času koukáte na zelené plochy pod sebou, i když palubka vypadá překvapivě dobře. Pozitivem je relativně živé bojiště, a to jak ve vzduchu, tak na zemi. Kolem vás krouží jak spojenecké MiGy tak nepřátelské F-16, ze země vás každou chvílí ohrožuje protiletadlová obrana a ani pěchota se na vás nedívá jen se zájmem o leteckou techniku. Ke zvukům nemám co dodat, ale příjemným překvapením pro mě byla hudba, kterou navíc GOG nabízí jakou samostatný soundtrack ke poslechu.
Rozložím li tedy Hinda na jednotlivé elementy tak na každém najdu věci spíše chvályhodné, než opačně. Nicméně jako celek to není až taková lahůdka, jakou jsem čekal a kvůli jednomu zvláštnímu designérskému rozhodnutí, mi vlastně trochu zhořkl v ústech.
Sice to není takový průšvih jak by mohlo naznačovat mé stylizované úvodní zvolání, ale zklamání nebudu zastírat. Své samozřejmě sehrálo mé dlouholeté očekávání a ta jak známo jsou nejhorší. Devadesátá léta a zvláště jejich druhou polovinu považuji za zlatou éru leteckých simulátorů. A za krále mezi vrtulníky jsem vždy považoval právě HINDa, ačkoliv jsem ho vlastně nikdy pořádně nehrál. Král je mrtev...
Hinda zabíjí pro mě nepochopitelná funkce permanentní smrti a absence možnosti ukládání v kombinaci s ne zrovna malou obtížností hry. To ukládání se sice dá obejít malým podvůdkem (viz Zajímavosti), ale protože cheatuji z duše nerad, tak požitek ze hry byl tímto výrazně ovlivněn.
Tréningovou část hry je možné pochválit. Výcvik obsahuje misi pro každý typ zbraně plus další úkoly, jako průzkum, výsadek vojáků, nebo pouhý navigační let. Znatelně jsem ovšem postrádal nějakou misi na procvičení varovných a obranných systémů, takže jsem musel obětovat první misi v kampani k tomu, abych se s pomocí manuálu naučil, co to na mě bliká a proč na mě Nataša řve.
Hra obsahuje tři relativně krátké kampaně: Kazachstán, Koreu a Afghánistán. Při úspěšném postupu se mi potlačení kazašské rebelie podařilo dokončit za pouhých osm misí. Kampaň se rádoby tváří jako dynamická, takže v případě neúspěšné mise (za předpokladu, že ji přežijete), dostanete jiný úkol. Celý vtip je v tom, že pro kampaň je připraveno mnohem více misí, než těch zmiňovaných osm, takže to na první pohled nevypadá zle. Pokud se ovšem utrhnete z řetězu, a pustíte se na volný lov, je dost dobře možné že v další misi dostanete za úkol zničit to, co jste neočekávaně zničili v té předcházející. Mise jsou prostě předem napevno naskriptovány a o nějakém systému vyhodnocování misí, jako byl Wargen 1 v EF 2000 resp, ještě dokonalejší Wargen 2 v F22 Total Air War, si Hind může nechat jen zdát.
Obtížnost je sice vysoká, ale ne nehratelná, navíc se tu dá nastavit jak realističnost letového modelu tak i přesnost střelby vašich nepřátel. Nicméně jsem zase narazil na nevyváženou obtížnost misí. Možná to je realistické, ale z hlediska hratelnosti to je trochu problém. V kazašské kampani jsem vytuhnul na třetí misi na dost dlouho, ty zbylé jsem ovšem zvládl v relativní pohodě. V té korejské jsem to nakonec po druhé misi vzdal. Snažil jsem se jí marně zvládnout po 4 večery na nespočet pokusů ale nepodařilo se. A když už jsem se nakonec smířil s tím, že misi ponechám nesplněnou a pojedu dál, tak jsem si zapomněl uložit LOG adresář a v té následující jsem to narval do kopce a bylo vymalováno. Frustraceeeee!!!
Před čím se nicméně sklonit musím, a udělali to i tehdejší recenzenti, je letový model Hinda. Sice nedokážu posoudit jestli přesně takhle Hind lítá, ale rozhodně mi hra poskytla velmi uspokojující pocit, když jsem tuhle mrchu konečně virtuálně zkrotil a začal mít dojem, že zvládnu i něco jiného, než jen udržet Hinda ve vzduchu. Každopádně pokud nemáte s leteckými simulátory zkušenosti rovnou zapomeňte, že byste v nastavení zadali realistický mód. Stejně tak na něj zapomeňte, pokud nemáte pedály nebo alespoň joystick, který umí nějak rozumně funkci pedálů imitovat. Na druhou stranu ve chvíli, kdy už budete mít pocit, že to na nižší obtížnost zvládáte, velmi doporučuji ten realistický mód zkusit a zjistit (sice pořád velmi vzdáleně) o čem ta pilotáž vrtulníku vlastně je.
Jak známo Hind je vrtulník dvoumístný (když pominu palubního technika), což autoři obešli implementací počítačového parťáka na pozici střelce. Sice jsem s ním dost dlouho bojoval, ale nakonec jsme našli společnou řeč a musím uznat, že to je řešení funkční. Navíc se kdykoliv můžete do pozice střelce přepnout, i když je potřeba stále vrtulník pilotovat. Zvládnout zaměřování a pilotáž najednou, není úplně triviální, nicméně s přibývajícími zkušenostmi jsem to párkrát i využil. Každopádně lákavou funkcí je kromě standardního multiplayeru i coop, kde si právě můžete mezi sebe rozdělit funkci pilota a střelce. Přiznám se, že bych si to s chutí s někým vyzkoušel.
Z technického hlediska je samozřejmě Hinda dnes těžké hodnotit. Pokud se nepletu, byl snad vydán i patch pro 3Dfx, nicméně GOG verze běží pod Dosboxem, takže graficky to není žádný zázrak a po většinu času koukáte na zelené plochy pod sebou, i když palubka vypadá překvapivě dobře. Pozitivem je relativně živé bojiště, a to jak ve vzduchu, tak na zemi. Kolem vás krouží jak spojenecké MiGy tak nepřátelské F-16, ze země vás každou chvílí ohrožuje protiletadlová obrana a ani pěchota se na vás nedívá jen se zájmem o leteckou techniku. Ke zvukům nemám co dodat, ale příjemným překvapením pro mě byla hudba, kterou navíc GOG nabízí jakou samostatný soundtrack ke poslechu.
Rozložím li tedy Hinda na jednotlivé elementy tak na každém najdu věci spíše chvályhodné, než opačně. Nicméně jako celek to není až taková lahůdka, jakou jsem čekal a kvůli jednomu zvláštnímu designérskému rozhodnutí, mi vlastně trochu zhořkl v ústech.
Pro: Letový model, živé a bohaté bojiště, hratelnost do chvíle než vás zabijí...
Proti: Permanentní smrt, nemožnost uložení, skriptované mise, nevyrovnaná obtížnost