Mokrý sen každého čtenáře Stephena Kinga. Jeho jménem hra začíná a autoři rozhodně nepřehánější - všechno je jako vystřižené z jeho knih. Slovem všechno myslím úplně doslova kompletně všechno - příběh, postavy, zápletku, atmosféru, humor, formu, prostředí, dialogy, "to," proti čemu bojujete, vzpomínky na dětství. Odehrává se to sice v Oregonu, ale to je v podstatě Maine západního pobřeží, navíc jméno Kingova rodného státu alespoň nese sympaťák DJ z místního radia. Hra je vlastně strašně neoriginální, protože všechno přejímá, na druhou stranu ale dnes těžko vytvoříte něco čistě originálního, takže rozhodnutí čerpat z osvědčené kvality a nesnažit se nic vylepšit je podle mě dobré. Kingovy romány jsou všechny podle stejného mustru - a ten funguje, takže proč to měnit. Pokud se vám jeho knížky líbí, nemůžete si Alana Wakea nechat ujít.

Já jsem se od toho doslova nemohla odtrhnout. Jak by vás taky mohl nezajímat osud městečka, jehož největší událostí je každoroční Jelení festival? Hra je rozdělená na kapitoly, bojové sekvence se střídají s povídáním a mnoha cutscénami, takže se pořád něco děje. Jste prostě zvědaví, co bude dál a tak vám to nedá, abyste nepostupovali. Příběh nejdřív působí komplikovaně a roztříštěně (cestou sbíráte útržky rukopisu), ale nakonec do sebe vše zapadne a vše dává smysl. Hra mistrně zvládá něco, co se česky pravděpodobně řekne předznamenávání (foreshadowing) - všichni a všechno, co potkáte, mají později svoji roli. Celá forma vyprávění ve vyprávění je skvěle meta a neomrzí.

Hlavní hrdina se ve tvídovém saku probíhá po turistických cestách přírodním parkem a bojuje s temnotou pohlcenými lidmi. Jsou to v podstatě takoví zombie, což je dobře, protože vám pak nepřijde zvláštní, že se chovají dost jednoduše (prostě na vás naběhnou, velcí drsní zpříma, malí rychlí ze strany). Nabídka zbraní je jednoduchá, navíc ještě musíte hledat zdroje světla a baterie. Přístup k nepřátelům je vlastně dvojí. Můžete se jim postavit čelem, nebo zběsile zapalovat jednu světlici za druhou a prchat. Někdy funguje jedno, někdy druhé, hodněkrát oboje. Obzvlášť ke konci mi přišlo, že se obtížnost hry dost snížila, protože vám brzo dojde, že se vyplatí hledat skrýše a syslit si všechny super zbraně typu granát ("tohle nevypadá na standardní lesnickou výbavů"), protože pak většinu situací vyřešíte úprkem a průběžným odpalováním světel. Stíny ovládají i různé předměty od pneumatiky po kombajn, takže jednotvárnost nehrozí. I když je pravda, že poslední boss - celkem impozantně vyhlížející tornádo - je zcela nenáročný, až se vám zdá, že tohle nemůže být poslední. Existuje i něco, co je v menu ambiciózně označováno jako minihra, ale myslí se tím jen občasné posunutí plošiny, abyste mohli přeběhnout.

Vývojáři jsou Finové, takže možná proto si v této hře zasazené do ryze amerického kontextu nemohli odpustit trefnou a vtipnou poctu severským bohům. Heavy metalové podium uprostřed lesů byl skvělý odlehčený moment, vyrovnal se mu snad jen váš komický kamarád ověšený světýlky na stromeček. Ještě mě napadá, že městečko Bright Falls působí tak trochu jako Ku Klux Klan kolonie, protože je 100% bílé, ale tak co už.