Na tuhle hru jsem narazil při náhodném procházení CJova profilu. Jelikož se často shodnem a jeho komentář zněl opravdu dost přesvědčivě, šel jsem do toho.
Grafické zpracování na dobré úrovni - lokace mají svou osobitou atmosféru a některý místa se vskutku povedly. Škoda jen, že většina lokací byla navržena příliš koridorově a lineárně. Hudba i zvuky taky dobrý, především dabing (EN) se mi opravdu líbil.
Hlavním pilířem této hry je však bezesporu příběh, do něhož vstupujeme pomocí třech různých charakterů. Na začátku jsem byl nadšen ze způsobu vyprávění a pečlivě vedl každej dialog. Zhruba v půlce se však dostavil pocit vystřízlivění = malinko mi najednou přišlo, že většina postav je vykreslena trochu naivně (skoro každej je dobrák od kosti) a do jisté míry podobně (Damien a Reza) a jejich reakce tak lze do jisté míry předvídat, navíc se nedá v rozhovoru jakoby ani nic pokazit.
Jak se blížil závěr, už jsem hru jakoby dohrával s pocitem, že to nejlepší je za mnou a tak mě vyvrcholení hry mile překvapilo - opravdu dochází ke kýžené dějové akceleraci a nepředvídatelným událostem a taky Crowovy hlášky stály někdy za to. Konec se mi tak líbil a musím kvůli němu připočíst nějaký to procento k celkovému ohodnocení. Sice jsem neseděl u monitoru s otevřenou hubou jako u památnýho Silent hill 2, ale i tak musím nad příběhem celkově uznale pokejvat hlavou.
Neduhem hry je bezesporu občasnej ryze poslíčkovskej herní vzorec, kdy chodíme sem a tam po lokacích, kvůli vyzvednutí předmětu nebo rozhovoru, abychom pak vesele zase zamířili zpět. Také malý podíl interaktivity v některých částech mě trochu vadil - pár minut sleduju cutscénu, abych potom ušel 10 metrů rovně a opět se koukal na další cutscénu - možná to chtělo někde trochu víc prokládat. Pomalu to začínalo místy hraničit s (mnou nepříliš vyhledávanými) interaktivními filmy.
Posledním významnějším negativem je poměrně jednoduchá obtížnost. Pokud teda zapomenu na dvě konkrétní místa, který mi prostě nedošly:
Ano, (ačkoli velmi nerad a po určité době vnitřního boje) bohužel, použil jsem 2x dokonce návod, k čemuž se zpravidla nesnižuju: poprvé u melodie, kterou byla potřeba přehrát v jeskyni. Nevím, jestli je to bug, ale u mě se ta výsledná s tou slyšenou vůbec nepodobaly - ačkoli jsem tedy přišel na to, co se po mě chce, nezadařilo se a to způsobilo mou částečnou nedůvěru k herním zákonům a mechanismům. Podruhé to bylo však už pouze díky mé tuposti, pro kterou nemám žádné omluvy - nemohl jsem najít knihu pro DarkPeople a přestože jsem chodil kolem ní nenapadlo mě vést rozhovor s NPC tímto směrem.
Celkově musím uznat, že tento do jisté míry netradiční kousek má svý kouzlo a příběh, který hra vypráví, stojí za to. Celkově mi z toho vychází 85% materiál.
Mimochodem, jsem jedinej, komu to místy silně připomíná starý dobrý Nomad soul?
Grafické zpracování na dobré úrovni - lokace mají svou osobitou atmosféru a některý místa se vskutku povedly. Škoda jen, že většina lokací byla navržena příliš koridorově a lineárně. Hudba i zvuky taky dobrý, především dabing (EN) se mi opravdu líbil.
Hlavním pilířem této hry je však bezesporu příběh, do něhož vstupujeme pomocí třech různých charakterů. Na začátku jsem byl nadšen ze způsobu vyprávění a pečlivě vedl každej dialog. Zhruba v půlce se však dostavil pocit vystřízlivění = malinko mi najednou přišlo, že většina postav je vykreslena trochu naivně (skoro každej je dobrák od kosti) a do jisté míry podobně (Damien a Reza) a jejich reakce tak lze do jisté míry předvídat, navíc se nedá v rozhovoru jakoby ani nic pokazit.
Jak se blížil závěr, už jsem hru jakoby dohrával s pocitem, že to nejlepší je za mnou a tak mě vyvrcholení hry mile překvapilo - opravdu dochází ke kýžené dějové akceleraci a nepředvídatelným událostem a taky Crowovy hlášky stály někdy za to. Konec se mi tak líbil a musím kvůli němu připočíst nějaký to procento k celkovému ohodnocení. Sice jsem neseděl u monitoru s otevřenou hubou jako u památnýho Silent hill 2, ale i tak musím nad příběhem celkově uznale pokejvat hlavou.
Neduhem hry je bezesporu občasnej ryze poslíčkovskej herní vzorec, kdy chodíme sem a tam po lokacích, kvůli vyzvednutí předmětu nebo rozhovoru, abychom pak vesele zase zamířili zpět. Také malý podíl interaktivity v některých částech mě trochu vadil - pár minut sleduju cutscénu, abych potom ušel 10 metrů rovně a opět se koukal na další cutscénu - možná to chtělo někde trochu víc prokládat. Pomalu to začínalo místy hraničit s (mnou nepříliš vyhledávanými) interaktivními filmy.
Posledním významnějším negativem je poměrně jednoduchá obtížnost. Pokud teda zapomenu na dvě konkrétní místa, který mi prostě nedošly:
Ano, (ačkoli velmi nerad a po určité době vnitřního boje) bohužel, použil jsem 2x dokonce návod, k čemuž se zpravidla nesnižuju: poprvé u melodie, kterou byla potřeba přehrát v jeskyni. Nevím, jestli je to bug, ale u mě se ta výsledná s tou slyšenou vůbec nepodobaly - ačkoli jsem tedy přišel na to, co se po mě chce, nezadařilo se a to způsobilo mou částečnou nedůvěru k herním zákonům a mechanismům. Podruhé to bylo však už pouze díky mé tuposti, pro kterou nemám žádné omluvy - nemohl jsem najít knihu pro DarkPeople a přestože jsem chodil kolem ní nenapadlo mě vést rozhovor s NPC tímto směrem.
Celkově musím uznat, že tento do jisté míry netradiční kousek má svý kouzlo a příběh, který hra vypráví, stojí za to. Celkově mi z toho vychází 85% materiál.
Mimochodem, jsem jedinej, komu to místy silně připomíná starý dobrý Nomad soul?
Pro: příběh, grafická stránka, dabing
Proti: menší interaktivita některých pasáží, poslíčkovskej herní vzorec, povětšinou dost jednoduché