Světe, slyš příběh persóny, jež Šampionem Kirkwallu zove se! Příběh naplněn morálními poklesky, avšak i hrdinství, příběh jedné lásky, jejíž projevy byly spíše tragické, příběh přátelství naplněného hláškami a příběh tragického zakončení... ehm, příběhu.

Myslím, že není vůbec tajemstvím, že mi starší sestřička jménem Origins nepadla do noty. Abych mohl přemýšlet o dvojce, musel jsem si nejprve utřídit dojmy z jedničky. A to bylo dost pain in the butt - na hru raději nemyslím, jak hořké zklamání mi přinesla - dospěl jsem k závěru, že mi zkrátka nutně vadí, když mi hra lže. Ne, když si vymýšlí, ale když zcela nepokrytě lže - lže, že je vysokou fantasy v originálním světě, ačkoli je plná hnusného klišé a vlastně úplně prázdná, lže o taktičnosti, když se jedná v zásadě o neustálé opakování nacvičených kroků, lže o důležitosti vašich rozhodnutí v podstatě až do poslední chvíle (aby však náhle během jednoho či dvou encounterů záviselo všechno na všem) a vůbec je takovým Baronem Prášilem bez pořádného vtipu či pointy. A také jsem zjistil, že mě nějakým způsobem přitahují rozbité věci.

Jsem typem hráče, který RPG prožívá - hraju emocemi, snažím se být součástí světa, snažím se ho chápat a hledat v něm svou roli. Tupá klišovitá fantasy s variací na 'zachraň všechno a všechny' téma, jíž byl první díl, u mě byla předem odsouzena k neúspěchu (a vlastně jako opravdu pozitivní věci vnímám její poslední pětinu, Orzammar a Loghaina). Naopak po přečtení recenzí na dvojku jsem si uvědomil, že to by mohlo být ono! Něco nového!

Tak předně se hra odehrává kolem vaší rodiny, v jednom městě a i NPC zdárně imitují jistou formu nezávistlosti, jsou napsána velmi slušně, do určité míry je můžeme považovat vyvrhely s osobním kouzlem a to, jak víme už z filmu Rebel bez příčiny, rozhodně táhne. Kladné bodíky tímhle směrem rozhodně putují.
Obecně si hra zaslouží velkou pochvalu za změnu přístupu ke světu, kdy se příběh stává civilnějším. Už zkrátka nechcete zachránit svět, chcete peníze, chcete dobře žít, chcete zabezpečit rodinu, chcete moc. Všechno tak má mnohem jasnější návaznost ve vztahu k městu, kde se převážně pohybujete, ale i k celému světu jako takovému.

Perfektně zpracovaná je mechanika rozhovorů, kterou bych nejspíše zařadil mezi Bard's Tale a Alpha Protocol - vaše účast v rozhovorech se rozděluje podle celkového tónu odpovědi a vytváří tak velmi filmový dojem dialogů. Hra si navíc uvědomuje vámi preferované odpovědi a postava tak nevypadává z role playe ani v situacích, kdy ji přímo nenavádíte v reakcích (pokřiky, části filmových sekvencí atd.). Voice acting je na vysoké úrovni, snad jen se nemuselo opakovat tolik hlasů z jedničky.

Série také vyspěla v ohledu vedlejších questů - přijdou mi mnohem různorodějši a odpornost typu 'přines deset něčeho' se takřka nevyskytuje. Hledacích questů se sice stále dočkáme, ale míra je rozumná.
Přestože samotné questy jsou různorodé, někdy napínavé, často hodně se rozvíjející, je jedna věc, která je sráží a já ji dávám za vinu uspěchanému vývoji. Jsou to quest markery. Mnohdy questy splývají do jakéhosi anonymního orientačního běhu právě za markery, často se questy přidají do deníku a bez dalších informací z nich zmizí, případně k vám přiběhne postava, že protože jste splnili A nějakým způsobem, tak vám (ne)zadá quest B. Je to bordel. A je to škoda.

Rozhodně se pro mě k lepšímu posunul i vývoj postavy - především pak tím, že autoři vypustili lži o tom, co která vlastnost ovlivňuje a správně tak odhadli své dovednosti. Jednak odpadlo celé jedno debilní okno plné skillů, a jednak si vybíráme čistě jen bojové dovednosti. A k tomu se váže i to, že všechno, silou počínaje, magií konče, ovlivní pouze a jen boje. Žádný socializační skill - rozhovory jsou plně ve vaší komeptenci a ne nějaké číselné vyjádření něčeho, což mi tvrdí, že to či tamto můžu nebo nemůžu udělat. Výborně. Svěží.

Správa postav neurazí. Nemohu o ní říct nic pozitivního (snad kromě toho, že KONEČNĚ dobrodruhovi na zádech nehoří meč), ale ani vysloveně negativního. Možná jen, že všemožného harampádí bych nemusel nacházet tak příšerné množství. Také craftingu by slušelo zeštíhlení a celkově i zjednodušení.

Co mi ve hře citelně chybělo, tak to byla rozhodně možnost se nějak více podílet na zázemí mého hrdiny - dovybavit si sídlo, mít v něm více lidí atd. To je škoda, k civilnímu rázu hry by to bezvadně páslo a hráč by tak mohl mít ještě hlubší pocit ukotvení.

A teď se dostáváme k průseru - boje. Považuji je za špatné už v jedničce. Zde jsou úplně stejně příšerné. ALE! můžete si zvolit dovednost easy a nijak zvlášť je neřešit a věnovat se tomu, kvůli čemu stojí za to DA2 hrát - a sice komunikace, příběh a celkově vcelku zdařilá simulace hrdiny, který není hrdinou.
Každopádně je spawn bojů doslova urážející. Je odporný a je neomluvitelný, Samotné boje jsou nepřehledné, útočící kreatury naprosto nelogicky postavené jedna vedle druhé. Jsou to zdržovačky a nechutné fillery. Kromě toho jsou jasným důkazem toho, jak příšerně to dopadne, když levá ruka (příběh, postavy, narace ad.) neví, co dělá ruka pravá (boje) - jinak si totiž nedovedu vysvětlit to zcela diablistické pojetí souboje. Vrcholem vší nelogiky potom je, že když probíhá povstání jisté skupiny, o níž je známo, že čítá vskutku gargantuovských počtů, ale vy pobijete sotva třicet kusů a nic nenapovídá tomu, že jich je někde víc. Fuj, fuj!

Hře také na kvalitě ubírá, že s postupujícím časem se prakticky nic nemění - nemění se hrdina, nemění se město a vlastně nic, kromě upozornění autorů, nenapoví, že se odehrává v desetiletém časovém úseku. Škoda, škoda. A koneckonců i ty drobné odkazy na uplynuvší čas skřípou jako písek mezi zuby.

Grafika a hudební podkres nemá smysl zmiňovat. Obé je průměrné a naprosto nezajímavé. Snad jen je pozitivní, že konečně lokace nepůsobí tak odporně pustě. Ještě aby, když jsou vlastně všechny interiéry podle typu, kam jsou zařazeny, naprosto stejné, jen přehrazené dveřmi, které někdy jdou, jindy nejdou otevřít.

Jednoduše to shrnu - pokud hrajete RPG kvůli adventurní části, vítejte! Pokud jste statistikofil, jděte jinam. Taktiky a podoných lahůdek si tady užijete pomálu a za ten kolík v řiti vám to nestojí.
Mně se stalo nemožné, jsem okouzlen hrou z universa Dragon Age. Baví mě její prostoduchá upřímnost, která vytváří zcela jinou atmosféru, než vylhaná jednička. Pokud jedničku EAoware charakterizovali jako new shit, pak já osobně dvojku viděl v naprosto jiném songu.