Ještě že jsem si Amnesiu: A Machine for Pigs zahrál před nasazením tohoto diabolicky seřízeného kardiostimulátoru, protože bych se u ní nejspíš tak nebavil. Outlast oproti svému rivalovi sází na klasicky odvyprávěný příběh v ortodoxním prostředí psychiatrické léčebny a na hojné, s mistrovskou přesností podávané, hororové stimuly. Nějaký rozruch tu čeká každých pár metrů a hra rozhodně nenudí, spíše vyčerpává. Strach je zde hmatatelný a uvěřitelný, oproti Amnesii, která působila občas příliž imaginativně, protože její atmosféru tvořil především propracovanější zvukový design a výborně napsané texty, které v Outlast nejsou moc důležité. Je zde mnohem více vizuálního ztvárnění hrůzy v podobě hektolitrů gore, realistického vzezření nepřátel a hlavně prvku kamery, která tvoří stěžejní zdroj atmosféry při skrývání se před nepřáteli ve většinou naprosté tmě což mi krapet připomnělo Slender a možná Condemned se svými gadgety.

Outlast je mistrovsky sestrojená hra se vším všudy, které ale schází víc propracované primární zlo, které v přelidněnosti prostředí upadlo do pozadí, a více invence v příběhu. Jako vrchol hry považuji pasáž s Dr. Tragerem aneb Steinman hadr, buddy!