Po sérii hororů je tu Outlast - Penumbra a Amnesia stály opravdu za to a na Outlast od ex-vývojářů Assassina či Splinter Cell jsem se těšil, navíc první trailery ukazovali, že to bude kvalitní laskomina.
Hned při spuštění na mě vybafne děsivé menu, dlouhý úvodní loading mě zezačátku docela odradil, pak se to rozjelo. První co mě rozveselilo byla grafika, na mém už celkem zastaralém počítači jsem byl tak rád, že jsem měl 30 snímků za sekundu - no co, občas se to seklo. Nicméně jsem si grafiku vyloženě užíval, ačkoliv není úplně profesionální.
Poté co vstoupím do blázince(snad tohle nemusím spoilerovat, jelikož správný hráč ví, že se tahle hra odehrává v blázinci) už mi naskakovala husí kůže jen z toho, že jsem tam byl sám. Měl jsem pocit při hraní(a to jsem byl sám doma a v noci!) jako by se něco pohybovalo i v místnosti kde hraju, právě proto si nezapomeňte nachystat aspoň obyčejný pepřový sprej.
V blázinci začalo pořádné drama hned při začátku tři lekačky jsou na infarkt - ba jsem ho málem dostal, tudíž si zavolejte i soukromého doktora. Lekl jsem se při otevření prvních dveří, člověk to holt nečekal, ta počáteční a finální atmosféra je boží.
V polovině hry jsem už byl tolik pokaděný(slušnější výraz jsem nenašel), že jsem si dal dva dny herní pauzu. Poté jsem to znovu rozehrál. Vývojáři se se hrou pomazlili jak to jen šlo(musím jim napsat věnované poděkování). Záporné frustrace se naskytly taky...a výrazné!!!
Hlavní postava neumí bojovat, hra je sice primárně dělaná tak, aby se šlo jen schovávat(a že to byl pocit, když mě zombík(mutant-říkejte si tomu jak chcete) našel ve skříni- naštěstí je naskriptovaný pokaždé jinak, tudíž si při novém loadingu vybere jinou skříň), ale proč ho třeba nekopne a pak neuteče(respektive hráč). Argggh, možností je opravdu mnoho, nejlepší pocit bylo hledat baterky do kamery v náležitě velké tmě a najednou na mě vyskočil jeden parchant(mohl bych se živit metalovým zpěvem - až tak dobře umím řvát), nestačil jsem se divit toho, čeho jsou vývojáři schopní. Pracovat v Red Barells jedna radost!
Nicméně kamera je moje oblíbená hračka(nebudu popisovat co má za funkce, ti co to hráli ví a ti co ne si to zahrají a zjistí to sami), jelikož s ní trávím nejvíc času ve tmě, ale natáčel jsem v podstatě každou kravinu. Termovize mě fakt bavila.
Nejvíc ze všeho se mi líbili zvuky hry. Song, když mě(postavu ve hře) někdo honil(naháněl, chytal),(=) šilený doktor ušmikl nůžkama prsty a skvěle znázorněné slzy tomu dávali šou jako z amerického filmu, ale zpackané ztvárnění ostatního a ta doktorova smrt byla ulevující. ---> vlastně atmosféra je skvělá, na konci už to nemá ten hororový smysl, spíš jen hledáte taktiku jak se vyhnout "nepříteli" (mě se to tak jevilo). Nebo vystrašený hluboký dech hlavní postavy(nevzpomenu si na jméno) - prostě boží, dodává to atmosféře ještě větší důraz a zajímavost.
Finálně tomu musím dát průměrné hodnocení, je to dobrý kousek u kterého jsem měl zajímavý pocit nebezpečnosti a zároveň velkého adrenalinu,ale docela podělali příběh a smysl celé hry.
80%
Hned při spuštění na mě vybafne děsivé menu, dlouhý úvodní loading mě zezačátku docela odradil, pak se to rozjelo. První co mě rozveselilo byla grafika, na mém už celkem zastaralém počítači jsem byl tak rád, že jsem měl 30 snímků za sekundu - no co, občas se to seklo. Nicméně jsem si grafiku vyloženě užíval, ačkoliv není úplně profesionální.
Poté co vstoupím do blázince(snad tohle nemusím spoilerovat, jelikož správný hráč ví, že se tahle hra odehrává v blázinci) už mi naskakovala husí kůže jen z toho, že jsem tam byl sám. Měl jsem pocit při hraní(a to jsem byl sám doma a v noci!) jako by se něco pohybovalo i v místnosti kde hraju, právě proto si nezapomeňte nachystat aspoň obyčejný pepřový sprej.
V blázinci začalo pořádné drama hned při začátku tři lekačky jsou na infarkt - ba jsem ho málem dostal, tudíž si zavolejte i soukromého doktora. Lekl jsem se při otevření prvních dveří, člověk to holt nečekal, ta počáteční a finální atmosféra je boží.
V polovině hry jsem už byl tolik pokaděný(slušnější výraz jsem nenašel), že jsem si dal dva dny herní pauzu. Poté jsem to znovu rozehrál. Vývojáři se se hrou pomazlili jak to jen šlo(musím jim napsat věnované poděkování). Záporné frustrace se naskytly taky...a výrazné!!!
Hlavní postava neumí bojovat, hra je sice primárně dělaná tak, aby se šlo jen schovávat(a že to byl pocit, když mě zombík(mutant-říkejte si tomu jak chcete) našel ve skříni- naštěstí je naskriptovaný pokaždé jinak, tudíž si při novém loadingu vybere jinou skříň), ale proč ho třeba nekopne a pak neuteče(respektive hráč). Argggh, možností je opravdu mnoho, nejlepší pocit bylo hledat baterky do kamery v náležitě velké tmě a najednou na mě vyskočil jeden parchant(mohl bych se živit metalovým zpěvem - až tak dobře umím řvát), nestačil jsem se divit toho, čeho jsou vývojáři schopní. Pracovat v Red Barells jedna radost!
Nicméně kamera je moje oblíbená hračka(nebudu popisovat co má za funkce, ti co to hráli ví a ti co ne si to zahrají a zjistí to sami), jelikož s ní trávím nejvíc času ve tmě, ale natáčel jsem v podstatě každou kravinu. Termovize mě fakt bavila.
Nejvíc ze všeho se mi líbili zvuky hry. Song, když mě(postavu ve hře) někdo honil(naháněl, chytal),(=) šilený doktor ušmikl nůžkama prsty a skvěle znázorněné slzy tomu dávali šou jako z amerického filmu, ale zpackané ztvárnění ostatního a ta doktorova smrt byla ulevující. ---> vlastně atmosféra je skvělá, na konci už to nemá ten hororový smysl, spíš jen hledáte taktiku jak se vyhnout "nepříteli" (mě se to tak jevilo). Nebo vystrašený hluboký dech hlavní postavy(nevzpomenu si na jméno) - prostě boží, dodává to atmosféře ještě větší důraz a zajímavost.
Finálně tomu musím dát průměrné hodnocení, je to dobrý kousek u kterého jsem měl zajímavý pocit nebezpečnosti a zároveň velkého adrenalinu,ale docela podělali příběh a smysl celé hry.
80%
Game Dev Tycoon
Pro: grafika,atmosféra, hudba-zvuky celkově, šílený doktor, kamera(termovize na baterky), více možností schovávání, útěky, strach, neusnete!
Proti: celkový strach, hlavní postava neumí bojovat, schovávání, doktor.