Brány Skeldalu je pojem, který v mém dětství šel tak trošku mimo mě. Když byl první díl aktuální, nějak jsem si k němu nedokázal najít cestu. Možná jsem na něj byl ještě hodně mladej. Každopádně jsem se k němu už nikdy nevrátil a jedinou možnou cestu k této značce jsem viděl přes adventurní druhý díl...a tak jsem se do něj po mnoha letech lákání nakonec pustil.

Brány Skeldalu 2 jsou moc příjemnou adventurou s hezkým nápadem a, na tu dobu, pěkným zpracováním. Není to nic dokonalého, ale má v sobě nápady, které dokáží zaujmout. Fascinuje mě, že se autoři rozhodli pustit do takového příběhu. Chvilku trvá, než jsem se do toho čarodějnického světa dostal, ale nakonec se podařilo.

Musím pochválit nápad zkombinovat typickou 2D adventuru s tahovými souboji. Na druhou stranu nedokážu pochválit náročnost těch soubojů, kdy jsem kolikrát myslel, že z nich zešílím. Ke konci to byl fakt masakr a každou chvíli jsem přemýšlel, jestli to vůbec mám zapotřebí.

Na konec musím říct, že i přes místy náročnější obtížnost se mi tahle adventura moc líbila. Svým stářím jsem v ní cítil kopu nostalgie a i proto jsem si ji nakonec tak užil.