Spuštěno: 25.9.
Dohráno: 27.9.
Doba dohrání: cca 5-6 hodin
Leknutí: 1
Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.
Děj je zprvu značně dynamický. Ovládání je Vám vysvětleno během prvních 2 minut, kdy se snažíte najít cestu do domu. Systém osvětlování prostor pomocí nočního vidění na kameře je určitě plus, přidává to hodně na dojmu - strachu, chcete-li. Ovšem doporučil bych místním, aby kupovali spíše baterie značky Duracell apod., protože výdrž je horší, než od lidí na tržnici. Naneštěstí se jich tu válí značné množství, pouze to působí dosti nepřirozeným dojmem.
První setkání s "domovníkem" je také velice brzy. Hra si Vás zatím hýčká a vede po provázku. Ovšem v jedné situaci začne hrát nepochopitelně nahlas a dlouze dramatická hudba, která mě osobně přestala hrát teprve, když jsem už dávno z místnosti odešel. Podobné situace jsem viděl v průběhu celé hry. Autoři předpokládají hrůzu v očích hráče a podporují to vším, co jim engine dovolí. Bohužel ne vždy to tu funguje. Často se mi zde stával jev, který určitě znáte. Spustí se dramatická hudba, něco se stane, ale protože jste se dívali jinam, nevíte co to bylo. Ve hře Fear měly tyto situace lépe vyřešené.
Hlavní problém ovšem nastává někdy v polovině hry. Příběh a cut scény jsou čím dál zajímavější a propracovanější, ale herní prvky se pořád dokola opakují. Scénář, kdy máte aktivovat 2-3 zařízení, mezitím se vyhnout "domovníkovi" (nazývám jej tak pro zobecnění tamního zla) a poté aktivovat jedno velké zařízení jsou zde od začátku až do konce. Případně, že máte sebrat klíč, odemknout s ním překážku (dveře, brána, výtah) a mezitím se opět něčemu vyhnout. Pokud Vás to přestane bavit, zvyknete si tyto situace prostě proběhnout. Nepřítel Vás beztak nedožene a po chvilce i přestane utíkat.
Drobnosti, jako hlasité dýchání zprvu dobré, ke konci přehnané. Stává se, že Vaše postává zničeho nic začne hlasitě dýchat a vy si teprve uvědomíte, že v té tmě nejspíš něco v dálce je. Kolikrát se ale nahnete nebo se schováte někam a postava je zadýchaná více, než když proběhnete několikrát chodbou sem a tam. Vtipné jsou i situace, kdy stojíte na místě, pouze se otočíte a pokud stojíte na něčem jako např. spadlé dveře, tak se z toho dupání leknete sami sebe.
Co bych na této hře vyzdvihl jsou momenty, kdy nevíte, jestli Vás dotyčná osoba bude chtít napadnout nebo ne. Nebo alespoň tomu tak je ze začátku. Další jsou již zmíněné cut scény, příběh, noční videní.
Celkově, tato hra má velký potenciál. Je těžké vymyslet a udělat hororovou hru, a tady se autoři vyřádili - v dobrém slova smyslu. Bohužel, ten potenciál se od poloviny veze setrvačností až do konce a zmíněné klady fungují pouze jako pravidelné dávky adrenalinu.
Dohráno: 27.9.
Doba dohrání: cca 5-6 hodin
Leknutí: 1
Úvodem pouze chci říct, že jsem kritik, takže budu psát trochu z jiného pohledu než "kolegové", především se zaměřím více na nedostatky, které mnozí nevidí ihned po dohrání.
Děj je zprvu značně dynamický. Ovládání je Vám vysvětleno během prvních 2 minut, kdy se snažíte najít cestu do domu. Systém osvětlování prostor pomocí nočního vidění na kameře je určitě plus, přidává to hodně na dojmu - strachu, chcete-li. Ovšem doporučil bych místním, aby kupovali spíše baterie značky Duracell apod., protože výdrž je horší, než od lidí na tržnici. Naneštěstí se jich tu válí značné množství, pouze to působí dosti nepřirozeným dojmem.
První setkání s "domovníkem" je také velice brzy. Hra si Vás zatím hýčká a vede po provázku. Ovšem v jedné situaci začne hrát nepochopitelně nahlas a dlouze dramatická hudba, která mě osobně přestala hrát teprve, když jsem už dávno z místnosti odešel. Podobné situace jsem viděl v průběhu celé hry. Autoři předpokládají hrůzu v očích hráče a podporují to vším, co jim engine dovolí. Bohužel ne vždy to tu funguje. Často se mi zde stával jev, který určitě znáte. Spustí se dramatická hudba, něco se stane, ale protože jste se dívali jinam, nevíte co to bylo. Ve hře Fear měly tyto situace lépe vyřešené.
Hlavní problém ovšem nastává někdy v polovině hry. Příběh a cut scény jsou čím dál zajímavější a propracovanější, ale herní prvky se pořád dokola opakují. Scénář, kdy máte aktivovat 2-3 zařízení, mezitím se vyhnout "domovníkovi" (nazývám jej tak pro zobecnění tamního zla) a poté aktivovat jedno velké zařízení jsou zde od začátku až do konce. Případně, že máte sebrat klíč, odemknout s ním překážku (dveře, brána, výtah) a mezitím se opět něčemu vyhnout. Pokud Vás to přestane bavit, zvyknete si tyto situace prostě proběhnout. Nepřítel Vás beztak nedožene a po chvilce i přestane utíkat.
Drobnosti, jako hlasité dýchání zprvu dobré, ke konci přehnané. Stává se, že Vaše postává zničeho nic začne hlasitě dýchat a vy si teprve uvědomíte, že v té tmě nejspíš něco v dálce je. Kolikrát se ale nahnete nebo se schováte někam a postava je zadýchaná více, než když proběhnete několikrát chodbou sem a tam. Vtipné jsou i situace, kdy stojíte na místě, pouze se otočíte a pokud stojíte na něčem jako např. spadlé dveře, tak se z toho dupání leknete sami sebe.
Co bych na této hře vyzdvihl jsou momenty, kdy nevíte, jestli Vás dotyčná osoba bude chtít napadnout nebo ne. Nebo alespoň tomu tak je ze začátku. Další jsou již zmíněné cut scény, příběh, noční videní.
Celkově, tato hra má velký potenciál. Je těžké vymyslet a udělat hororovou hru, a tady se autoři vyřádili - v dobrém slova smyslu. Bohužel, ten potenciál se od poloviny veze setrvačností až do konce a zmíněné klady fungují pouze jako pravidelné dávky adrenalinu.
Shadow Tactics: Blades of the Shogun - Aiko's Choice
Pro: Noční vidění, cut scény, příběh, délka hry (oproti například nové Amnesii, kde je délka velkým zklamáním)
Proti: Neustále dokola se opakující scénář (zmačkni tohle, vyhni se tomu), téměř žádná interace s okolním prostředím, opravdu hloupé AI nepřátel