Hororová série Dead Space je pro mě něčím, na co se jen tak nezapomíná. Znovu se ocitnout v roli těžařského inženýra Isaaca Clarka a pokračovat strastiplnou cestou plnou krvelačných nekromorfů sice nezní nijak přívětivě, ale vzhledem k velmi dobře ztvárněné hutné atmosféře, kterou překoná jen málokterá hra, u mě nešlo ani napotřetí odolat.

Spousta věcí zůstala při starém, ale pár novinek ve třetím díle přece jen je, ovšem ne všechny se vyvedly. Nevím, jestli jsem příliš netolerantní konzerva, ale většina změn ve trojce mě spíš štvala a ne zrovna málo.

Začal bych asi lavicí na úpravu zbraní. Ta nenabízí jen úpravu zbraní, ale nově i jejich výrobu, a to nikoliv z kreditů, nýbrž tentokrát výhradně z nalezených surovin. Pravda, výroba vlastních zbraní se jeví jako nápad velmi zajímavý, sám za sebe jsem se ale této zdánlivé výhodě bránil a raději vybíral z arzenálu, který mi nabízela hra samotná. Mezi nimi pár novinek přibylo, takže vybírat bylo leckdy složitější a chtělo to zbraně nejdříve takříkajíc omakat a pak je v tom horším případě jakožto neúčelné uložit do trezoru. Samotná lavice, resp. rozložení vylepšovacích prvků, mi zpočátku přišlo poněkud nepřehledné, na rozdíl od prvního a druhého dílu, kde bylo vše jasné od prvního zhlédnutí.

Další kapitolou, kterou musím nerad zmínit, jsou hackovací minihry sloužící k otevření vybraných dveří. Možná to byla snaha autorů hru nějakým způsobem odlehčit a zpříjemnit, u mě však byla reakce úplně opačná a během hackování bylo lepší v rámci bezpečnosti na mě raději nepromluvit.

Pokud jde o hratelnost, přišlo mi, že v některých scénách šlo opravdu do tuhého a po zdolání některých z nich jsem si doslova zhluboka oddychl. Nepřátelé vesměs zůstali podobní, ovšem jejich častá převaha i odolnost mi občas dávala pěkně zabrat, především pak souboje s bossy, které mi navíc přišly neúměrně natahované. Za výrazný plus hry rozhodně považuji prostředí. Nekonečné chodby a často únavné přesuny výtahy sice přece jen převažovaly, ale byly naštěstí o něco častěji střídány venkovní mrazivou krajinou, která mi sice přišla krásná, zato v určitých chvílích kolikrát stísněnější než lokace vnitřní.

Dalším výrazným plusem hry bych zcela jistě obdaroval příběh. Ten sice do jisté míry poněkud omezuje typickou akční a dusnou atmosféru hry, avšak přidává ji určitou adventurní podobu, v níž nikterak nešetří dějovými zvraty.

Co dodat? Třetí díl Dead Space slušným způsobem skloubil drsnou akci s pěkně podaným sci-fi příběhem. I přes toto zjištění mi přišlo, že jej v posledních několika kapitolách zbytečně protahoval a neztenčil jej do obvyklého počtu kapitol typického pro předchozí dva díly a hru by tak ukončil v akorátním čase. Takhle mě často přepadala otázka ve stylu „že by už závěr?“. A to je samozřejmě špatně.