Jak pejsek a kočička vařili dort. Podobnost s jinými díly je zcela náhodná, postavy zde vystupující jsou vymyšlené a nezakládají se na pravdě. Tedy pokud opravdu žijeme v Matrixu.
"Jé, ahoj kočičko, já mám docela hlad. Máme něco ve spíži? Mohli bysme něco udělat jako tenkrát s Pepíkem Čapků, viď?", ptá se pejsek kočičky. Kočička se jen lascivně usměje, otevíraje špajzku, odkud hned vypadává živý roztomilý králíček, ze kterého už ne tak roztomile odpadává krev a z úst plných bílé pěny špitá roztřesenými slovy nicneříkající jméno Ponnie Darko. Kočička mu dá pěstí, nasadí kravatu a jedním hbitým pohybem zlomí vaz, aby se chudáček netrápil. Pejsek už zahřívá vodičku v hrnci a společnými silami vhodí králíčka do vřící vody. Po krátkém uspokojení se obě milá zvířátka vrací zpět do komory, aby našla další ingredience.
Pejsek zavrtěl ocáskem a v tlamě vynesl ven obří slepici, o které si stařešinové světa pejska a kočičky potajmu šeptají, že je to onen slovutný Ernie. Obří slepice už je mrtvá, nevydržela tolik rvaček s Peterem, ale i tak bude chutným doplňkem v dortíku na zahnání pejskova hladíku. Zatímco pejsek ponořuje slepici do hrnce, kočička si hraje s klubkem visícím na klice dveří, ale při bližším pohledu to není klubíčko nití, nýbrž střeva hypnožáby z Pastramy. Obě blikající očka tohoto neškodného zvířátka provokativně probleskují v zavařovací sklenici na třetím patře odshora nalevo umístěné skříňky, ale tuto pochoutku si pejsek s kočičkou nechávají na později.
Do kotle pak postupně přibývá znetvořený Medvídek Úp, HorseWar Spiela Stevenberga, sovička z Pátého druhu, které se tak bála Millena Jovovičová, velbloud Kamel veterána Pankráce, oPička čerstvě stažená z kůže na vrcholku téměř zcela pohřbené Sochy svobody na Planetě oPiček a spousta dalších rozkošných zvířátek. Nakonec kočička, protože to byla pěkná svině, šoupla hladového psa do kotle za nima, vzala velkou vařečku, všechny ty zvířata zamíchala a sežrala. Přitom se přežrala až praskla a pokud vás její roztržené tlusté či tenké střevo, aorta, šlachy, žíly nebo kousky mozku nezasáhly, tak se ve vzduchu snášejí ještě teď. Byla to totiž brutální jízda odshora a dolů. Zazvonil zvonec, pohádky a Horké linky Miami konec. Čus bus trus.
Achievs: 9/35
"Jé, ahoj kočičko, já mám docela hlad. Máme něco ve spíži? Mohli bysme něco udělat jako tenkrát s Pepíkem Čapků, viď?", ptá se pejsek kočičky. Kočička se jen lascivně usměje, otevíraje špajzku, odkud hned vypadává živý roztomilý králíček, ze kterého už ne tak roztomile odpadává krev a z úst plných bílé pěny špitá roztřesenými slovy nicneříkající jméno Ponnie Darko. Kočička mu dá pěstí, nasadí kravatu a jedním hbitým pohybem zlomí vaz, aby se chudáček netrápil. Pejsek už zahřívá vodičku v hrnci a společnými silami vhodí králíčka do vřící vody. Po krátkém uspokojení se obě milá zvířátka vrací zpět do komory, aby našla další ingredience.
Pejsek zavrtěl ocáskem a v tlamě vynesl ven obří slepici, o které si stařešinové světa pejska a kočičky potajmu šeptají, že je to onen slovutný Ernie. Obří slepice už je mrtvá, nevydržela tolik rvaček s Peterem, ale i tak bude chutným doplňkem v dortíku na zahnání pejskova hladíku. Zatímco pejsek ponořuje slepici do hrnce, kočička si hraje s klubkem visícím na klice dveří, ale při bližším pohledu to není klubíčko nití, nýbrž střeva hypnožáby z Pastramy. Obě blikající očka tohoto neškodného zvířátka provokativně probleskují v zavařovací sklenici na třetím patře odshora nalevo umístěné skříňky, ale tuto pochoutku si pejsek s kočičkou nechávají na později.
Do kotle pak postupně přibývá znetvořený Medvídek Úp, HorseWar Spiela Stevenberga, sovička z Pátého druhu, které se tak bála Millena Jovovičová, velbloud Kamel veterána Pankráce, oPička čerstvě stažená z kůže na vrcholku téměř zcela pohřbené Sochy svobody na Planetě oPiček a spousta dalších rozkošných zvířátek. Nakonec kočička, protože to byla pěkná svině, šoupla hladového psa do kotle za nima, vzala velkou vařečku, všechny ty zvířata zamíchala a sežrala. Přitom se přežrala až praskla a pokud vás její roztržené tlusté či tenké střevo, aorta, šlachy, žíly nebo kousky mozku nezasáhly, tak se ve vzduchu snášejí ještě teď. Byla to totiž brutální jízda odshora a dolů. Zazvonil zvonec, pohádky a Horké linky Miami konec. Čus bus trus.
Achievs: 9/35
Pro: co? koment nestačil? kde to jsem..?
Proti: bez pořádnýho fetu si to neužijete