Co napsat o Dragon Age: Origins? Je to hra, u které jsem strávila nejvíc času a která mě na hodnou chvíli přesvědčila, že RPG jsou mým nejoblíbenějším žánrem. Když jsem pak ale hledala něco podobného, nenašla jsem. Buď mě ty hry odrazovaly starší grafikou (vizuální stránka je pro mě zkrátka důležitá) nebo byly srovnatelně kvalitní (Zaklínač), ale jinak. DA:O je pro mě zkrátka výjimečná hra, i přes její drobné nedostatky jí prostě nemůžu upřít jednu z předních příček na žebříčku mých Nej - už jenom proto, že jsem na ní strávila minimálně tolik hodin jako na celé sérii Mass Effectu.
Příběh lze charakterizovat takhle: epický a klasický. Váš úkol je ten nejhrdinštější: zachránit svět (ta klasika je v tom, že tak činíte konvenčními prostředky: sestavením armády a poražením monstra a že se vám to taky nakonec povede, aniž byste se nakonec probudili a zjistili, že to byl sen, že monstrum jste vy sami, případně že monstrum je virtuální konstrukt a vy nechápete postmoderní přesah). Svět hry je nesmírně bohatý a propracovaný - setkáváte se s postavami, které mají svůj vlastní příběh a svoji vlastní motivaci a přitom se pohybujete v prostředí, které má svoji historii a svoje pravidla.
Úspěch hry dle mého názorů spočívá nejenom v tom, že vývojáři vystavěli barvitý svět, ale také v tom, že jej dokázali maximálně zužitkovat. Skvěle totiž zvládli dvě základní podmínky RPG her: 1) iluzi rozsáhlosti a 2) iluzi volby:
1) Když se nad tím zamyslíte, lokace hry nejsou kdovíjak velké. Není to žádný velký otevřený svět, vaše úkoly jsou přesně nalajnované a stačí vám jen přeskakovat na mapě mezi kouzelnickou věží, elfským lesem a trpasličími doly. Nicméně tahle jednotlivá místa jsou natolik různorodá a natolik osobitá, že na vás zanechají opravdový dojem a vy máte nakonec pocit, že jste doopravdy procestovali celý Ferelden. Když si navíc stáhnete všechna DLC a všechno si pořádně projdete, klidně hru protáhnete nad 100 hodin - aniž by vás to přestalo bavit, jelikož se všude vážně děje zajímavého.
2) Iluzi volby vděčíme za to, že si těch 100 hodin můžeme s chutí zopakovat ještě jednou. Abyste hru dokončili, musíte pokaždé splnit v podstatě to samé: získat podporu a vyhrát. Nicméně v jednotlivých úsecích příběhu existuje takové množství nuancí, že vám přijde, že pokaždé hrajete jiný příběh.Zaprvé jste pokaždé někdo jiný, jelikož máte na výběr ze tří ras a několika původů a navíc víceméně jde hrát postavu tak, že se chová specificky - třeba jako bezohledný oportunista nebo dobromyslná holka pro všechno. Dále také například Alistaira máte ve skupině vždycky a vždycky vám řekne v kostce to samé - nicméně díky systému bodů sympatií a antipatií je to při jednom hraní váš hodný kamarád a při druhém vám zase vynadá, že byste se nad sebou měli zamyslet. Podobně je tomu u plnění úkolů - kouzelnickou věž musíte od monster vyčistit vždycky, ale jednou to můžete dělat z altruistické motivace pomoci všem a nastolit mír a podruhé zase jako mágy-nenávidějící přisluhovatel templářů. I samotný konec hry má několik variací - sice vždycky musíte porazit démona v podobě draka, ale pokaždé to má pro vás jiný význam, protože to děláte z jiných důvodů a případně u toho zemřou jiné postavy. Zkrátka hra dělá vše proto, abyste měli pocit, že se můžete svobodně rozhodovat a že na vaše rozhodnutí bude někdo nějak reagovat.
Mechanismus bojů je až uklidňující v tom, jak je hezky ovládatelný a statický - ve srovnání se zběsilým mačkáním kláves během sekvence QTE působí pricip zastavení hry a klidného plánování možná trochu zastarale, ale takhle to ten Dragon Age prostě má. Pokud se zrovna nejednalo o nekonečnou procházku trpasličími tunely nebo ještě hůř, rozmazanou dimenzí snů, hra mě nikdy nenudila.
Kdyby tenhle komentář náhodou četl někdo, kdo Dragon Age ještě nehrál nebo jej chce hrát znovu, doporučuji instalaci některých fanouškovských modů, které vám minimálně poslouží k vylepšení líbivosti grafiky a třeba taky umožní přeskočit ty snové sekvence nebo mít pořád po ruce psa.
Asi ani nemusím dodávat, že za neúspěchem a nepřijetím pokračování hry bylo právě selhání na nejsilnějších frontách jedničky: příběh nebyl ani epický ani klasický (mně konkrétně se třeba docela líbil, ale ve srovnání s DA:O to bylo prostě o něčem jiném), iluze rozsáhlosti neexistovala a možnosti volby sice byly, ale byly podány tak, že se nakonec stejně zdály bezvýznamné.
Příběh lze charakterizovat takhle: epický a klasický. Váš úkol je ten nejhrdinštější: zachránit svět (ta klasika je v tom, že tak činíte konvenčními prostředky: sestavením armády a poražením monstra a že se vám to taky nakonec povede, aniž byste se nakonec probudili a zjistili, že to byl sen, že monstrum jste vy sami, případně že monstrum je virtuální konstrukt a vy nechápete postmoderní přesah). Svět hry je nesmírně bohatý a propracovaný - setkáváte se s postavami, které mají svůj vlastní příběh a svoji vlastní motivaci a přitom se pohybujete v prostředí, které má svoji historii a svoje pravidla.
Úspěch hry dle mého názorů spočívá nejenom v tom, že vývojáři vystavěli barvitý svět, ale také v tom, že jej dokázali maximálně zužitkovat. Skvěle totiž zvládli dvě základní podmínky RPG her: 1) iluzi rozsáhlosti a 2) iluzi volby:
1) Když se nad tím zamyslíte, lokace hry nejsou kdovíjak velké. Není to žádný velký otevřený svět, vaše úkoly jsou přesně nalajnované a stačí vám jen přeskakovat na mapě mezi kouzelnickou věží, elfským lesem a trpasličími doly. Nicméně tahle jednotlivá místa jsou natolik různorodá a natolik osobitá, že na vás zanechají opravdový dojem a vy máte nakonec pocit, že jste doopravdy procestovali celý Ferelden. Když si navíc stáhnete všechna DLC a všechno si pořádně projdete, klidně hru protáhnete nad 100 hodin - aniž by vás to přestalo bavit, jelikož se všude vážně děje zajímavého.
2) Iluzi volby vděčíme za to, že si těch 100 hodin můžeme s chutí zopakovat ještě jednou. Abyste hru dokončili, musíte pokaždé splnit v podstatě to samé: získat podporu a vyhrát. Nicméně v jednotlivých úsecích příběhu existuje takové množství nuancí, že vám přijde, že pokaždé hrajete jiný příběh.Zaprvé jste pokaždé někdo jiný, jelikož máte na výběr ze tří ras a několika původů a navíc víceméně jde hrát postavu tak, že se chová specificky - třeba jako bezohledný oportunista nebo dobromyslná holka pro všechno. Dále také například Alistaira máte ve skupině vždycky a vždycky vám řekne v kostce to samé - nicméně díky systému bodů sympatií a antipatií je to při jednom hraní váš hodný kamarád a při druhém vám zase vynadá, že byste se nad sebou měli zamyslet. Podobně je tomu u plnění úkolů - kouzelnickou věž musíte od monster vyčistit vždycky, ale jednou to můžete dělat z altruistické motivace pomoci všem a nastolit mír a podruhé zase jako mágy-nenávidějící přisluhovatel templářů. I samotný konec hry má několik variací - sice vždycky musíte porazit démona v podobě draka, ale pokaždé to má pro vás jiný význam, protože to děláte z jiných důvodů a případně u toho zemřou jiné postavy. Zkrátka hra dělá vše proto, abyste měli pocit, že se můžete svobodně rozhodovat a že na vaše rozhodnutí bude někdo nějak reagovat.
Mechanismus bojů je až uklidňující v tom, jak je hezky ovládatelný a statický - ve srovnání se zběsilým mačkáním kláves během sekvence QTE působí pricip zastavení hry a klidného plánování možná trochu zastarale, ale takhle to ten Dragon Age prostě má. Pokud se zrovna nejednalo o nekonečnou procházku trpasličími tunely nebo ještě hůř, rozmazanou dimenzí snů, hra mě nikdy nenudila.
Kdyby tenhle komentář náhodou četl někdo, kdo Dragon Age ještě nehrál nebo jej chce hrát znovu, doporučuji instalaci některých fanouškovských modů, které vám minimálně poslouží k vylepšení líbivosti grafiky a třeba taky umožní přeskočit ty snové sekvence nebo mít pořád po ruce psa.
Asi ani nemusím dodávat, že za neúspěchem a nepřijetím pokračování hry bylo právě selhání na nejsilnějších frontách jedničky: příběh nebyl ani epický ani klasický (mně konkrétně se třeba docela líbil, ale ve srovnání s DA:O to bylo prostě o něčem jiném), iluze rozsáhlosti neexistovala a možnosti volby sice byly, ale byly podány tak, že se nakonec stejně zdály bezvýznamné.
Pro: epický příběh, hloubka světa, zapamatovatelné postavy
Proti: rovnou si instalujte mod skip the fade