Braid je líbivá, originální a poměrně náročná platformovka, která působivě kombinuje naivitu s vážností. Panáček, jehož ovládáte, lvíčci a králíčci, kteří vás chtějí sežrat, design prostředí i hudba působí půvabně až roztomile, ale nenechte se tím zmást. V jednotlivých úrovních se stupňující se obtížností totiž sbíráte kousky skládanky, která nevěstí nic dobrého.

Výjimečným prvkem hry je ovládání času - můžete ho vrátit i zpomalit, navíc některé předměty ovlivňuje a některé ne, takže právě manipulace s časem je klíčová pro řešení úrovní. To alespoň u mě vyžadovalo dost velké využití mozkových závitů, takže pokud chcete hru hrát poctivě, asi ji během jednoho večera nezvládnete. Nakonec je ale natolik dobrá a konec natolik neotřelý (čas pro změnu manipuluje s vámi), že to za nějaké ty i dlouhodobější záseky stojí. Já jsem se na pár posledních kol podívala na walkthrough, protože už té trpělivosti asi moc nemám, ale to není nikdy dobrá volba, jelikož pak pro vás hra ztrácí význam a rovnou se můžete dodívat, jak ji hraje někdo jiný. Některé úkoly v Braid zase spočívají v šikovnosti ovládání (musíte ve správnou chvíli skočit na správné místo správným způsobem), což je taky iritující, protože víte, jak to má být, ale nejde vám to - takže hlavně v klidu a nepodlehnout frustraci.

Braid je tak trochu hipsterská hra v tom, že její pravé téma je prezentováno natolik krypticky a fragmentovaně, že se pak nabízí komentáře typu "to ty bys nepochopil" nebo "Kenneth Bainbridge, toho asi neznáš." Nakonec je celá ta honba za princeznou jedna velká subverze a metafora, takže to chce texty ve hře opravdu číst a nezanedbat průzkum epilogu (případně si pak přečíst na Googlu, o čem to je), abyste z toho měli kompletní zážitek.