Tak opět čerstvě dohráno a proto se můžu směle pustit do komentáře. První věc, kterou bych chtěl vyšvihnout je pořád velice pěkně vypadající a příjemné grafické rozhraní hry. Další skvělou věcí je samozřejmě hratelnost. Už původní hry Half-life vždy patřily svou hratelností k absolutní špičce, ale příjde mi že dvojka ještě posunula tu laťku o kus dál.
V druhém dílu je samostatnou kapitolou fyzika, která je všude přítomná a celý příběh a prostředí tím dostává ještě o další metu dále.
Prostředí je naprosto unikátní a uvěřitelné, kdy při procházce samotným městem a nebo zákoutími City 17, člověk cítí jakoby ty místa opravdu existovaly.
Samozřejmě jako každá jiná hra, má i HL2 své nějaké drobné chybičky a zápory. Asi tou největší bych zmínil část We don't go to Ravenholm, kdy Gordon prochází, jakýmsi předměstím City 17, které se s hororovým nádechem snaží hráče vystrašit za každým rohem. Nevím proč, ale mě se tato část z jinak unikátní hry líbí asi nejméně, a možná tím, že vypadá nejméně přirozeně a dost uměle. Abych to upřesnil, byla to asi jediná část hry, kdy jsem tak nějak pořád čekal na to, kdy už to bude končit. Naštěstí pro mě, to nebylo zase tak dlouhé.
Ale po troše kritiky se vrátím k dalším kladům, a to převážně k nepřátelům, kterých není sice mnoho druhů, ale stačí tak akorád a pro mě jako žádného Hardcore hráče byli i příjemně obtížní, tudíž že jsem nemusel u každé takové té vrtulové housenky dávám 10x load než jsem jí konečně zabil dřív než ona mě.
A konečně se dostávám ke kladu největšímu a tím je zbraň všech dosavadních herních zbraní, Gravity Gun. Tak jako má Luke Skywalker svůj světelný meč, tak díky této hře má u mě Gordon společně s páčidlem ještě Gravity Gun. Jednoduchý na ovládání, a při správném použití je neuvěřitelným pomocníkem, ať už v otázce přenášení předmětů tak v otázce života a smrti, kdy jím lze s pomocí např. cihel nebo kotouče pily eliminovat i řadu nepřátel.
Příběh je opět propracovaný a navazuje na původní hru. Skripty se rovněž autorům povedly, nicméně to by i člověk očekával, když se jedná o jeden ze základních principů úspěchu prvního dílu. Je hezké že valve zde zařadili i původní postavy jako Barney nebo doktory a přidali velice hezkou Alyx a přítulného "pejska".
Líbil se mi i závěr, jen ho mohli autoři udělat o malinko těžší, a to říkám i já, jakožto, jak jsem zmínil, žádný HC hráč.
Každopádně HL2 je hrou, na kterou jen tak nezapomenu a doufám, že si ji zase někdy v budoucnu vychutnám.
No nic tak uvidíme co pro nás chlapci vymyslí do třetice, snad nás ta hra bude opět bavit aspoň tolik jako předchozí díly. No kluci si nasadili prvními dvěmi díly laťku hodně vysoko.
V druhém dílu je samostatnou kapitolou fyzika, která je všude přítomná a celý příběh a prostředí tím dostává ještě o další metu dále.
Prostředí je naprosto unikátní a uvěřitelné, kdy při procházce samotným městem a nebo zákoutími City 17, člověk cítí jakoby ty místa opravdu existovaly.
Samozřejmě jako každá jiná hra, má i HL2 své nějaké drobné chybičky a zápory. Asi tou největší bych zmínil část We don't go to Ravenholm, kdy Gordon prochází, jakýmsi předměstím City 17, které se s hororovým nádechem snaží hráče vystrašit za každým rohem. Nevím proč, ale mě se tato část z jinak unikátní hry líbí asi nejméně, a možná tím, že vypadá nejméně přirozeně a dost uměle. Abych to upřesnil, byla to asi jediná část hry, kdy jsem tak nějak pořád čekal na to, kdy už to bude končit. Naštěstí pro mě, to nebylo zase tak dlouhé.
Ale po troše kritiky se vrátím k dalším kladům, a to převážně k nepřátelům, kterých není sice mnoho druhů, ale stačí tak akorád a pro mě jako žádného Hardcore hráče byli i příjemně obtížní, tudíž že jsem nemusel u každé takové té vrtulové housenky dávám 10x load než jsem jí konečně zabil dřív než ona mě.
A konečně se dostávám ke kladu největšímu a tím je zbraň všech dosavadních herních zbraní, Gravity Gun. Tak jako má Luke Skywalker svůj světelný meč, tak díky této hře má u mě Gordon společně s páčidlem ještě Gravity Gun. Jednoduchý na ovládání, a při správném použití je neuvěřitelným pomocníkem, ať už v otázce přenášení předmětů tak v otázce života a smrti, kdy jím lze s pomocí např. cihel nebo kotouče pily eliminovat i řadu nepřátel.
Příběh je opět propracovaný a navazuje na původní hru. Skripty se rovněž autorům povedly, nicméně to by i člověk očekával, když se jedná o jeden ze základních principů úspěchu prvního dílu. Je hezké že valve zde zařadili i původní postavy jako Barney nebo doktory a přidali velice hezkou Alyx a přítulného "pejska".
Líbil se mi i závěr, jen ho mohli autoři udělat o malinko těžší, a to říkám i já, jakožto, jak jsem zmínil, žádný HC hráč.
Každopádně HL2 je hrou, na kterou jen tak nezapomenu a doufám, že si ji zase někdy v budoucnu vychutnám.
No nic tak uvidíme co pro nás chlapci vymyslí do třetice, snad nás ta hra bude opět bavit aspoň tolik jako předchozí díly. No kluci si nasadili prvními dvěmi díly laťku hodně vysoko.
Need for Speed: Road Challenge
Pro: Příběh, fyzika, nepřátelé, grafika,
Proti: Ravenholm mě moc neba a příjde mi umělý, ale možná to je jen můj pocit