Posel smrti byla moje úplně první adventura. Dostal jsem se k ní až v roce 2011, což je možná trochu ostuda, ale point-and-click adventury jsem nikdy nevyhledával. O to víc mě hra vtáhla do sebe.
Atmosféra a příběh jsou hlavou i patou hry, ale ani další aspekty nezůstávají pozadu a tvoří perfektně fungující a komplexní celek. Většina úkonů je zcela logických, nicméně hra je tak trochu poplatná své době, takže jsem samozřejmě zakysl na věcech typu "třikrát vyjdi ven a dovnitř a pak ti ten týpek řekne co dál". Hru jsem dohrál dvakrát, poprvé skoro jedním dechem a tak moc jsem se hnal za příběhem, že jsem koukal do návodu víc, než je zdrávo. Naštěstí po dvou letech jsem většinu zapomněl, takže jsem si při druhém rozehrání nechal namáhat mozek daleko víc, a díky tomu byl zážitek ještě lepší, než napoprvé.
Příběh je odvyprávěn v pomalejším tempu, ale je napínavý a nekolísá. Dabing je špičkový, ačkoli postavy mluví a pohybují se dost pomalu. Můžete to ale brát i jako výhodu, která sedí k duchu ponuré Anglie a životu na starém zámku. Inventář je parádně jednoduchý, ale chybí ovládání kolečkem (což je však celkem pochopitelné, vzhledem k době, kdy hra vyšla). Kombinování předmětů je celkem logické, ale občas jsem musel zkoušet metodu vše na vše. Aktivní předměty na scéně se po prozkoumání deaktivují, anebo některé můžete prozkoumat pravým myšítkem blíže, což vám občas pomůže posunout se v příběhu dál. Některé předměty aktivní zůstanou, ale v danou chvíli s nimi postava nic neudělá, většinou to značí, že budou potřeba někdy později, což pomáhá logickému postupu hrou.
Ke konci mi ale přišlo, že se tempo hry trochu zvedlo, a závěr působil ukvapeně, přesto logicky. Pár nezodpovězených otázek bohužel zůstalo, ale na některé z nich najdete odpověď ve druhém a třetím díle. Trošku mi taky neseděla občasná historická nepřesnost, např. oblečení předků na obrazech nebo inkvizice (která v Anglii snad nikdy nebyla), nicméně nijak závažnou kaňku to na hře nezanechává.
Dopručuji hrát na podzim, za deštivého večera, s čajem a pečenou buchtou x)
Atmosféra a příběh jsou hlavou i patou hry, ale ani další aspekty nezůstávají pozadu a tvoří perfektně fungující a komplexní celek. Většina úkonů je zcela logických, nicméně hra je tak trochu poplatná své době, takže jsem samozřejmě zakysl na věcech typu "třikrát vyjdi ven a dovnitř a pak ti ten týpek řekne co dál". Hru jsem dohrál dvakrát, poprvé skoro jedním dechem a tak moc jsem se hnal za příběhem, že jsem koukal do návodu víc, než je zdrávo. Naštěstí po dvou letech jsem většinu zapomněl, takže jsem si při druhém rozehrání nechal namáhat mozek daleko víc, a díky tomu byl zážitek ještě lepší, než napoprvé.
Příběh je odvyprávěn v pomalejším tempu, ale je napínavý a nekolísá. Dabing je špičkový, ačkoli postavy mluví a pohybují se dost pomalu. Můžete to ale brát i jako výhodu, která sedí k duchu ponuré Anglie a životu na starém zámku. Inventář je parádně jednoduchý, ale chybí ovládání kolečkem (což je však celkem pochopitelné, vzhledem k době, kdy hra vyšla). Kombinování předmětů je celkem logické, ale občas jsem musel zkoušet metodu vše na vše. Aktivní předměty na scéně se po prozkoumání deaktivují, anebo některé můžete prozkoumat pravým myšítkem blíže, což vám občas pomůže posunout se v příběhu dál. Některé předměty aktivní zůstanou, ale v danou chvíli s nimi postava nic neudělá, většinou to značí, že budou potřeba někdy později, což pomáhá logickému postupu hrou.
Ke konci mi ale přišlo, že se tempo hry trochu zvedlo, a závěr působil ukvapeně, přesto logicky. Pár nezodpovězených otázek bohužel zůstalo, ale na některé z nich najdete odpověď ve druhém a třetím díle. Trošku mi taky neseděla občasná historická nepřesnost, např. oblečení předků na obrazech nebo inkvizice (která v Anglii snad nikdy nebyla), nicméně nijak závažnou kaňku to na hře nezanechává.
Dopručuji hrát na podzim, za deštivého večera, s čajem a pečenou buchtou x)
