Mám rád hry, které svým způsobem vybočují z řady a aniž bych je aktivně vyhledával, jsem náhodou narazil na Luciuse. Stručně se dá vylíčit jako herní zpracování (na motivy) filmu "The Omen" (Přichází Satan!), kde jste v roli malého kluka, který je synem ďábla a vraždí obyvatele většího statku včetně své rodiny.

Lucius sám o sobě je hodně diskutovanou hrou pro kontroverzní téma a pro striktní linearitu. Já osobně jsem si jí ale užíval. Hrát za "nevinné" dítě, které důmyslně osnuje vraždy tak, aby vypadaly jako nehody a potom po sobě zakrývá stopy, takovou možnost jsem doposud neměl. Má to své kouzlo, kdy chvilku se hra jeví jako hra za hodné dítko, kterému matka nakáže uklidit si pokoj a vyčistit si zuby, aby pár minut na to tohle dítě spáchalo vraždu v takovém provedení, jaké známe u brutálních filmových hororů.

Ke hře samotné: hra jak už bylo naznačeno je hodně lineární a ke škodě neumožňuje vybočit ze scénáře, který tvůrci připravili. Máte relativně volný pohyb po poměrně velkém statku, ale jsou tu znát limity a každý úkol má jasně dáný začátek a konec, ke kterému se dá dostat pouze jedním postupem. Hra obsahuje drobné bugy jako když vaše matka projde místností až narazí do dveří a přilepená na nich se snaží kráčet kamsi do prostoru za dveřmi. Některé postavy mají problém s interakcí s prostědím - postava jde, něco udělá a šahá za textury nebo podivně bloudí domem. Těch drobností je více, ale pořád to není nic, co by mi kazilo žážitek ze hry. Teď z té lepší stránky:

Malý klučina se ve snových vizích učí od samotného Lucifera zajímavé dovednosti začínající u telekineze, ničení drobných předmětů až po dočasnou schopnost ovládat něčí mysl nebo schopnost někomu vymazat nedávnou pamět. Hra obsahuje hodně dobře zpracované cut scény kdy z některých jde až mráz po zádech. Vše je podbarvené hudbou šitou na míru u které je jen škoda, že se po čase jen opakuje. Kamera u cut scén má takřka filmové provedení a místy může mít člověk pocit, že je to vlastně kombinace hry a filmového vyprávění. Nechybí vizuální orgie v některých scénách, ktere spolu s atmosférou, hudbou a chladným dětským obličejem dělají povedený zážitek. Líbilo se mi, že ve finální části máte na výběr ze dvou provedení, kdy obě jsou zajímavým nejen herním ale i vizuálním zážitkem.

Přestože Lucius budí rozdílné názory, je poměrně jasně lineární a najdou se v něm chyby, i přes to všechno to byla hra, kterou jsem si užil. Jen škoda chyb a některých do konce nedotažených věcí. Scéna, ve které v závěru formuje klučina v ručičkách fireball aby ho mrštil po knězi, který zaříkává vymítací zaříkadla, neměla chybu.