Torin`s Passage je málo známá a dnes už prakticky zapomenuta adventura od žánrového giganta Sierra, která nevzbudila žádný velký povyk ani v době jejího vydání, byť byly ambice autorů určitě mnohem vyšší. Za hrou totiž nestojí nikdo jiný, než legendární Al Lowe, autor série Larry, tedy přinejmenším té původní, s paskvily vydanými v novém tisíciletí, které tuto druhdy slavnou značku totálně pohřbily, už nemá nic společného.
V Torin`s Passage se Al Lowe podle svých slov pokusil oslovit mladší publikum, to se projevuje zejména na opravdu velmi nízké obtížnosti a Torin se dá bez větších problémů dohrát za pár hodin. Ve hře je navíc přítomen docela vychytany systém hintu a stejně jako v dalších sierrackych adventurach z té doby (KQ 7, Phantasmagoria 1) je možné začít hrát od jakéhokoliv chapteru a to ihned, bez nutnosti předchozího dohrání. Zajímalo by mě, kdo tuto nesmyslnou slepou uličku ve vývoji her v Sierře vymyslel, ale tohle by mi nijak nevadilo. Horší je to s příběhem, kterým je milióntá variace na téma "královský synek, vyrůstající ve skromných poměrech, se vydává pomstít smrt svých rodičů", vůbec ničím nepřekvapuje a navíc bych si rozhodně dovedl představit jeho lepší a intenzivnější podání. Během hraní, ale ani po dohrání, se hráč vůbec nedozví motivaci hlavního zaporaka, který se tradičně chová úplně stupidně, a o nějakém propracování všech postav včetně Torina nemůže být vůbec řeč. Samotný Torin navíc není zrovna velký sympaťák, zejména zpočátku, nijak zvlášť na mě nezapůsobil ani radobyroztomily ruzovozeleny kockopes, který ho doprovází a symbolizuje inklinaci k mladšímu publiku. Na druhou stranu je i tady možné Torina zabít, ostatně zabíjení hlavních hrdinů a čtení následných vtipných hlásek patří k oblíbeným činnostem při hraní sierrackych adventur, a Al Lowe i do TP dodal několik vtipných scének, které dětem asi moc nedojdou. Slabší příběh pak trochu kompenzuje originální svět Strata, herní univerzum se totiž opravdu povedlo, jeho jednotlivé části vypadají zajímavé, bohužel v nich ale hráč stráví příliš málo času na to, aby se dál plně využít jejich potenciál.
Kladnou stránkou měla být v době vydání určitě grafika, ale z dnešního pohledu se rozhodně nejedná o nic extra, spíš naopak. TP jakožto 3. generace adventur od Sierry rozhodně nevypadá lip, než třeba Quest for Glory 3, být se rozhodně nejedná o podobný graficky průjem jako u Spáče Questu 6. Hra vypadá docela dobře, fajn jsou zejména některé backgroundy, animace postav při cutscenach ale vypadá trochu levné a superhnusny je masivní interface, který by se dál minimálně o třetinu zmenšit. Hra není moc ukecaná a ve hře nejsou titulky, pro ulehčení je tu v měnu možnost přehrát si proběhlé dialogy včetně jejich textové podoby. Hudba je fajn, ale mohlo ji být víc, zvlášť při bloudění v lávovém světě.
TP je jednoduchá, nenáročná a docela zábavná adventura, že které autoři mohli udělat skvělou hru, kdyby zdvojnásobili její rozsah, více využili dobře navržené univerzum a vylepšili podání příběhu. TP působí osekaným dojmem jako hra, která měla být rychle na trhu, takže se musely udělat ústupky vůči obsahu, což dokládá zejména absolutně nicnerikajici outro, které mě opravdu zklamalo. Je to škoda.
V Torin`s Passage se Al Lowe podle svých slov pokusil oslovit mladší publikum, to se projevuje zejména na opravdu velmi nízké obtížnosti a Torin se dá bez větších problémů dohrát za pár hodin. Ve hře je navíc přítomen docela vychytany systém hintu a stejně jako v dalších sierrackych adventurach z té doby (KQ 7, Phantasmagoria 1) je možné začít hrát od jakéhokoliv chapteru a to ihned, bez nutnosti předchozího dohrání. Zajímalo by mě, kdo tuto nesmyslnou slepou uličku ve vývoji her v Sierře vymyslel, ale tohle by mi nijak nevadilo. Horší je to s příběhem, kterým je milióntá variace na téma "královský synek, vyrůstající ve skromných poměrech, se vydává pomstít smrt svých rodičů", vůbec ničím nepřekvapuje a navíc bych si rozhodně dovedl představit jeho lepší a intenzivnější podání. Během hraní, ale ani po dohrání, se hráč vůbec nedozví motivaci hlavního zaporaka, který se tradičně chová úplně stupidně, a o nějakém propracování všech postav včetně Torina nemůže být vůbec řeč. Samotný Torin navíc není zrovna velký sympaťák, zejména zpočátku, nijak zvlášť na mě nezapůsobil ani radobyroztomily ruzovozeleny kockopes, který ho doprovází a symbolizuje inklinaci k mladšímu publiku. Na druhou stranu je i tady možné Torina zabít, ostatně zabíjení hlavních hrdinů a čtení následných vtipných hlásek patří k oblíbeným činnostem při hraní sierrackych adventur, a Al Lowe i do TP dodal několik vtipných scének, které dětem asi moc nedojdou. Slabší příběh pak trochu kompenzuje originální svět Strata, herní univerzum se totiž opravdu povedlo, jeho jednotlivé části vypadají zajímavé, bohužel v nich ale hráč stráví příliš málo času na to, aby se dál plně využít jejich potenciál.
Kladnou stránkou měla být v době vydání určitě grafika, ale z dnešního pohledu se rozhodně nejedná o nic extra, spíš naopak. TP jakožto 3. generace adventur od Sierry rozhodně nevypadá lip, než třeba Quest for Glory 3, být se rozhodně nejedná o podobný graficky průjem jako u Spáče Questu 6. Hra vypadá docela dobře, fajn jsou zejména některé backgroundy, animace postav při cutscenach ale vypadá trochu levné a superhnusny je masivní interface, který by se dál minimálně o třetinu zmenšit. Hra není moc ukecaná a ve hře nejsou titulky, pro ulehčení je tu v měnu možnost přehrát si proběhlé dialogy včetně jejich textové podoby. Hudba je fajn, ale mohlo ji být víc, zvlášť při bloudění v lávovém světě.
TP je jednoduchá, nenáročná a docela zábavná adventura, že které autoři mohli udělat skvělou hru, kdyby zdvojnásobili její rozsah, více využili dobře navržené univerzum a vylepšili podání příběhu. TP působí osekaným dojmem jako hra, která měla být rychle na trhu, takže se musely udělat ústupky vůči obsahu, což dokládá zejména absolutně nicnerikajici outro, které mě opravdu zklamalo. Je to škoda.
Pro: hratelnost, svet Strata, originalni momenty
Proti: ohrany a nedotazeny pribeh, prilis kratke, hnusny interface