Už začátek hry přinesl určité pochyby o kvalitách díla - hrdina se probouzí v jeskyni, se ztrátou paměti. Klišé jak řiť, ale víme co s takovým začátkem nadělal Planescape: Torment, takže jsem nad tím mávnul rukou a pokračoval ve hře. O pár minut dál se mi starostka úvodní osady představila slovy "jmenuji se starostka[...]", což už bylo mírně wtf a dávalo tušit věci příští. Úvodní vesnici (=vyspělejší Arroyo/squat před V13) zakončila jakási slovní hříčka na téma proč se Rat Hole říká Rat Hole, kterou dokonale zabil anglický překlad. (A které se v české verzi imho mělo říkat prostě Díra.)
Rat Hole (=Den) je první větší "město", ve kterém si můžete vybrat jestli budete plnit questy pro bandu hrdlořezů, nebo radši pro bandu feťáků. Samotný quest točící se kolem jejich konfliktu patří asi k nejsvětlejším bodům Ressurection, ale vzhledem k tomu, že ani jedna strana nejsou zrovna sympaťáci, jsem se tu při první návštěvě dlouho nezdržoval a vyrazil dál, do Seditu (=asi jakože Klamathoidní Hub).
Touhle dobou už si nešlo nevšimnout, že všechny postavy jsou napsané jedna jako druhá a cca 4/5 všech NPC jsou od sebe podle dialogů v podstatě k nerozeznání - trochu se liší mírou nevrlosti, ale jinak je to jeden sterilní šablonopanák vedle duhého. V Seditu sídlí všechny 3 ze 3 karavaních společností v oblasti, ačkoliv tu v podstatě nic zajímavého není, snad krom jeskyně plné páračů, kteří z nějakého důvodu nepožírají místní obyvatelstvo. Sedit je jinak asi nejnormálnější lokace. Mimochodem lokace jako takové jsou poměrně dobře vyvedené a je to jedna z mála věcí, kterou autoři modu obstojně zvládli.
Dál máme ve hře ještě Corath(=Redding), což je taková větší obdoba Rat Hole, ale stojej proti sobě ještě větší hovada (plus si každý ve městě myslí že zákon o ringu "dva vejdou jeden vyjde" je dobrý nápad) a Albaquerque (=Vault City), které... je relativně normální. Když pominu, že jsem musel za "blbé průvodcovské kecy" vysolit několiset(!) zátek, abych vůbec pohnul s hlavním questem, který má vůbec sklony se vytrácet mimo dění. (Ten mimochodem ačkoliv je klišovitý a značně předvídatelný nedopadnul po příběhové stránce zas až tak katastroficky.)
V Albaquerque se ke mě přidala Lystra, do té doby nejlépe napsaná postava v celé hře. A vydrželo jí to zhruba do chvíle, kdy se ke mě na konci dialogu přidala - v ten moment se sympatická mladá dívka s rebelskými sklony změnila na upjatou pipinu a.. no.. nic.
Dál už jen nepřátelská základna, nebo dvě. Rozsahem tedy FO1.5 optimisticky pokrývá 4 města, čili asi třetinu FO2. Bohužel skill-checky na konci hry si říkají alespoň tak o dvojnásobek obsahu. Navzdory vysoké výdrži nepřátel a zabugovaným náhodným setkáním jsou souboje tou nejlepší částí Ressurectionu, což je bohužel do značné míry dáno tím, že mechanismy soubojů autoři Ressurectionu nedělali.
Obecně jako RPG by snad Ressurection mohl obstát za 70 bez většího remcání. Jako Fallout hra se ale jedná o téměř jednoznačný fail a kdybych měl hodnotit jen samotný nový obsah, bylo by to za 35. Ressurection na Falloutí formuli prostě kazí skoro všechno a jakkoliv jsem se snažil být při hraní trpělivým optimistou, nakonec musím konstatovat, že bych byl jakožto příznivce Falloutu radši, kdyby Ressurection vůbec nevyšel.
Rat Hole (=Den) je první větší "město", ve kterém si můžete vybrat jestli budete plnit questy pro bandu hrdlořezů, nebo radši pro bandu feťáků. Samotný quest točící se kolem jejich konfliktu patří asi k nejsvětlejším bodům Ressurection, ale vzhledem k tomu, že ani jedna strana nejsou zrovna sympaťáci, jsem se tu při první návštěvě dlouho nezdržoval a vyrazil dál, do Seditu (=asi jakože Klamathoidní Hub).
Touhle dobou už si nešlo nevšimnout, že všechny postavy jsou napsané jedna jako druhá a cca 4/5 všech NPC jsou od sebe podle dialogů v podstatě k nerozeznání - trochu se liší mírou nevrlosti, ale jinak je to jeden sterilní šablonopanák vedle duhého. V Seditu sídlí všechny 3 ze 3 karavaních společností v oblasti, ačkoliv tu v podstatě nic zajímavého není, snad krom jeskyně plné páračů, kteří z nějakého důvodu nepožírají místní obyvatelstvo. Sedit je jinak asi nejnormálnější lokace. Mimochodem lokace jako takové jsou poměrně dobře vyvedené a je to jedna z mála věcí, kterou autoři modu obstojně zvládli.
Dál máme ve hře ještě Corath(=Redding), což je taková větší obdoba Rat Hole, ale stojej proti sobě ještě větší hovada (plus si každý ve městě myslí že zákon o ringu "dva vejdou jeden vyjde" je dobrý nápad) a Albaquerque (=Vault City), které... je relativně normální. Když pominu, že jsem musel za "blbé průvodcovské kecy" vysolit několiset(!) zátek, abych vůbec pohnul s hlavním questem, který má vůbec sklony se vytrácet mimo dění. (Ten mimochodem ačkoliv je klišovitý a značně předvídatelný nedopadnul po příběhové stránce zas až tak katastroficky.)
V Albaquerque se ke mě přidala Lystra, do té doby nejlépe napsaná postava v celé hře. A vydrželo jí to zhruba do chvíle, kdy se ke mě na konci dialogu přidala - v ten moment se sympatická mladá dívka s rebelskými sklony změnila na upjatou pipinu a.. no.. nic.
Dál už jen nepřátelská základna, nebo dvě. Rozsahem tedy FO1.5 optimisticky pokrývá 4 města, čili asi třetinu FO2. Bohužel skill-checky na konci hry si říkají alespoň tak o dvojnásobek obsahu. Navzdory vysoké výdrži nepřátel a zabugovaným náhodným setkáním jsou souboje tou nejlepší částí Ressurectionu, což je bohužel do značné míry dáno tím, že mechanismy soubojů autoři Ressurectionu nedělali.
Obecně jako RPG by snad Ressurection mohl obstát za 70 bez většího remcání. Jako Fallout hra se ale jedná o téměř jednoznačný fail a kdybych měl hodnotit jen samotný nový obsah, bylo by to za 35. Ressurection na Falloutí formuli prostě kazí skoro všechno a jakkoliv jsem se snažil být při hraní trpělivým optimistou, nakonec musím konstatovat, že bych byl jakožto příznivce Falloutu radši, kdyby Ressurection vůbec nevyšel.
Demon Gaze