Na otázku ,,Jaká je tvá nejoblíbenější hra'' mám vždy naprosto jednoznačnou odpověď. Mafia pro mě není jen obyčejnou hrou, tak jako Kmotr pro mě není jen obyčejným filmem. Obě tato veledíla mi svými hlubokými myšlenkami a názory v určitém ohledu pomáhají seberealizovat se v reálném světě. A tím nemyslím, že bych po večerech pravidelně rozdával nabídky, které se neodmítají. Jednu takovou nabídku bych tu však dnes měl, pro ty, kteří nějakým záhadným způsobem na hru nikdy nenarazili nebo se jí do teď vyhýbali.

Je nutno podotknout, že i v dnešní době má hra technické zpracování na velice slušné úrovni. Pryč jsou však doby, kdy jsem s přihlouplým výrazem hleděl na monitor v úžasu, že se právě dívám na ,,realistickou grafiku''. Mafia byla zdaleka nejhezčí hrou, jakou jsem do té doby znal, to ještě umocňoval fakt, že jsem do té doby hrál většinou pouze DOS hry jako Lost Vikings nebo Prince of Persia.

Bezpochyby největším kladem této hry je však její příběh a celková atmosféra. Pomocí intermezz retrospektivně sledujeme vývoj obyčejného taxikáře ve váženého gangstera a spolu s ním i vývoj jeho nejbližších přátel v rodině mafiánského bosse, Dona Salieriho.
Za celkový scénař by se dle mého názoru nemusel stydět žádný kvalitní film. V doprovodu úžasné hudby Českého symfonického orchestru toto všechno tvoří zážitek, na který se nezapomíná.

Jsem hrdý na to, že vedle brilantních českých filmů z nichž si dovolím za všechny jmenovat Vyšší princip a Pelíšky , vedle literárních děl známých po celém světě, máme i v herním průmyslu svého silného koně.

Takže pokud jsi tuto hru ještě nehrál, tak padej nebo tě rozstřílím jako řešeto !