Na Gothicu se mi moc líbí uzavřený (přesto dostatečně velký) svět, výborný příběh, herní vyváženost, krásné prostředí kolonie a jejích tajemných zákoutí, všechny tři tábory, obtížnost, ... Zkrátka všechno :-)

Ano, ovládání je zprvu možná trochu krkolomné, ale zvyknout se nechá na ledasco a po pár chvílích hraní už to člověku ani nepřijde a vlastně zjistí, že všechno se ovládá logicky a má to svůj smysl. A není k tomu potřeba o nic víc než pár základních tlačítek a myš.

Stejně tak obtížnost je (hlavně pro nováčky v žánru) trochu krvavá, ale díky ní je hra opravdu výzva. Nikdo vás nevede za ručičku, člověk si musí všechno vyzkoušet hezky sám na vlastní kůži. A to často doslova, když třeba jako neználek naběhne hned z kraje do lesa, kde ho rozcupuje v "lepším" případě krvavá moucha, v tom horším pak stínová šelma, přičemž se hráč po jejím zahlédnutí nejprve orosí hrůzou. A právě tohle se dnes ve hrách moc nevidí, bohužel.

V kmoentáři nelze opomenout ani vedlejší postavy. Přestože většinu z nich si člověk nezapamatuje, najde se i pár těch důležitějších, které mu naopak velmi přirostou k srdci a bude se těšit na každé další setkání s nimi. Kdo by mohl zapomenout třeba na Diega?