Až čtvrtý díl je dílem, který mě seznámil se světem Saints Row. Vlastně je to v ten nejpozdější moment, ale pořád musím říct, že je to včas na to, abych zjistil, jak šíleně bláznivá celá tahle série je. A že opravdu je.

Saints Row IV bych v rychlosti zhodnotil, jako absolutní arkádu s občas naprosto božími nápady. Dokonce s takovými nápady, které, co se týče herních vzpomínek, zřejmě nikdy nezapomenu. Hned první scéna a zničení bomby byla naprosto boží. Alternativní budoucnost, realita a osmdesátkovej feeling v podobě naprosto božího soundtracku. Spoiler: když si vzpomenu na průlet vesmírnou lodí ještě větší vesmírnou lodí a pozadí hraje What Is Love, ještě teď se tomu směju.

Tvůrci se u téhle hry neuvěřitelně vyřádili. Hromada parádních nápadů se tady potkala. A celé se to spláclo do opravdu podařeného světa a la GTAčko.

Musím říct, že tahle hra ve mně opravdu vytvořila super vzpomínky, na které budu zpětně moc rád vzpomínat. Škoda, že byla tak krátká. Každou misí jsem si totiž říkal, s čím tvůrci dorazí příště. No a najednou byl konec. Ona ve výsledku zase tak krátká nebyla, když jste hráli všecky ty vedlejší mise kolem, které měli zajistit hodiny a hodiny zábavy. Jenže takové mise stejně brzo omrzí a proto se člověk nakonec stejně upne na té hlavní příběhové linii. Myslím si, že takových 10-15 hodin ale bylo adekvátních. No a myslím si, že takový Dubstep Gun hodně hravě nahradí Big Motherfucker Gun. Já, když z Dubstep Gunu prvně vystřelil, chvíli jsem přemýšlel, co se stalo.

Věřím, že takovou hru si už nikdy nezahraju. Jedinečný zážitek.