Jak už možná víte, jsem posera. Proto dodnes nevím, proč jsem do Amnesie šel, nejspíš mě zlákal podtitulek "3D hororová adventura" a možnost celkem kreativně manipulovat s předměty. A navíc zahrát si hororovou hru ve starém hradu zasazenou do 19. století je prakticky nemožné (ačkoli starý hrad a strašidla jsou snad největší klišé ze všech, opravdu strašidelné hry se strašidly v hradech se prostě nedělají).
Úvodní minuty hraní působí na hráče dost intenzivně a snaží se z vás vymáčknout co nejvíce strachu, ještě než najdete první papír s poznámkou, která vám nastíní nějaký děj a vysvětlí, že o paměť jste se připravili zcela dobrovolně. Pak se tempo trošku zvolní a hra se vám začne pomalu odhalovat a nabírat obrátek. Grafický kabátek je ušitý velmi příjemně, a i když to není špička, vykresluje prostředí velmi šikovně. Hra světla a stínů hraje prim, a společně s hudbou navozuje doopravdy hrůzu z neznámého. Autoři navíc přidali postavě i charakter strašpytla skrze atribut "Sanity" (duševní zdraví), čím déle jste ve tmě, tím hůř se postava cítí a začíná hlasitěji dýchat, skřípat zuby, má drobné halucinace a po nějaké delší době bez pobytu na světle se jí podlamují kolena a nakonec se může i úplně sesypat hrůzou. Z toho důvodu nafasujete lucernu na olej a můžete najít i nějaká ty křesadla, kterými si občas zapálíte svíčku na stolku nebo nějakou pochodeň na rozcestí v hlubokých kobkách hradu.
Hrad ale není zcela prázdný. Už poměrně krátce po probuzení zjistíte, že se po středověkém sídle pohybují nějaké podivné žijící entity, a setkání s nimi (alespoň u mě) většinou vyústilo téměř v infarkt a nové trencle. A nebylo by to tak hrozné, kdybyste dostali do ruky alespoň nějaký kus kovové tyče nebo čehokoli, čím můžete to kulhavé cosi fláknout po ksichtě. Jenomže hlavní "hrdina" je totální posera, takže jakmile spatří cokoli nenormálního a stěží rozumně vysvětlitelného, okamžitě téměř ztrácí zdravý rozum, zrak a snad i důstojnost. Pokud vás strašák nevidí, stačí se skrčit někam do temnýho koutku a počkat. Jakmile vás ale zmerčí, tak jste prakticky nahraní. To mě trošku štvalo, protože ačkoli smraďoch kulhá a potácí se jak stoletej děda, po závanu čerstvýho masa se rozběhne jak slepice po flusu, a i když vám za klávesnicí adrenalin rozjede vaší pumpu do závratných otáček, váš herní strašpytel má nejspíš nějakou dysfunkci nadledvinek. Takže utéct je nemožný, natož se pak rychle schovat do skříně a zavřít dveře. Manipulaci předmětů jsem si zkrátka nějak nenacvičil, a tak když došlo na nějaký vyhrocený okamžik, zběsile jsem škubal myší a sotva jsem otevřel i normální dveře, natož abych manipuloval s tak složitým mechanismem, jako jsou dveře od šatníku. A takový epileptik je pro zombíka celkem snadná kořist.
Podtitul "adventura" ve hře vynikne až později, kde přichází na řadu řešení rozpohybování různých mechanismů, zezačátku budete spíš jen hledat cestu, světlo a snažit se vyhnout prohnilým zrůdám. Příběh vám je vyprávěn pomocí útržků stránek nejspíš z vašeho deníku, a naštěstí to není jen výplň k hrůznému prostředí hry. Ke konci hry už tak nějak zjistíte, jak hra pracuje se strachem a bude se vám možná hrát o něco pohodlněji. Já ale nevydržel na jeden zátah déle než hodinu.
Amnesia ale svůj úkol splnila, a to naprosto perfektně. Navodí skutečný strach z neznámého, a znemožní vám postavit se strachu silou, zároveň vyzkouší váš mozek na několika různých logických hádankách. A když se naučíte perfektně manipulovat s předměty a nacvičíte si rychlé schování do skříně nebo do bedny s víkem, bude váš zážitek ještě mnohem lepší. Tohle je vynikající survival, nemáte nic a za celou hru ani nic nedostanete, jenom lucernu, sem tam nějaký to křesadlo a občas nějaký cajky, který vám pomůžou v cestě hlouběji do hradu. Perfektně odvedená práce.
Úvodní minuty hraní působí na hráče dost intenzivně a snaží se z vás vymáčknout co nejvíce strachu, ještě než najdete první papír s poznámkou, která vám nastíní nějaký děj a vysvětlí, že o paměť jste se připravili zcela dobrovolně. Pak se tempo trošku zvolní a hra se vám začne pomalu odhalovat a nabírat obrátek. Grafický kabátek je ušitý velmi příjemně, a i když to není špička, vykresluje prostředí velmi šikovně. Hra světla a stínů hraje prim, a společně s hudbou navozuje doopravdy hrůzu z neznámého. Autoři navíc přidali postavě i charakter strašpytla skrze atribut "Sanity" (duševní zdraví), čím déle jste ve tmě, tím hůř se postava cítí a začíná hlasitěji dýchat, skřípat zuby, má drobné halucinace a po nějaké delší době bez pobytu na světle se jí podlamují kolena a nakonec se může i úplně sesypat hrůzou. Z toho důvodu nafasujete lucernu na olej a můžete najít i nějaká ty křesadla, kterými si občas zapálíte svíčku na stolku nebo nějakou pochodeň na rozcestí v hlubokých kobkách hradu.
Hrad ale není zcela prázdný. Už poměrně krátce po probuzení zjistíte, že se po středověkém sídle pohybují nějaké podivné žijící entity, a setkání s nimi (alespoň u mě) většinou vyústilo téměř v infarkt a nové trencle. A nebylo by to tak hrozné, kdybyste dostali do ruky alespoň nějaký kus kovové tyče nebo čehokoli, čím můžete to kulhavé cosi fláknout po ksichtě. Jenomže hlavní "hrdina" je totální posera, takže jakmile spatří cokoli nenormálního a stěží rozumně vysvětlitelného, okamžitě téměř ztrácí zdravý rozum, zrak a snad i důstojnost. Pokud vás strašák nevidí, stačí se skrčit někam do temnýho koutku a počkat. Jakmile vás ale zmerčí, tak jste prakticky nahraní. To mě trošku štvalo, protože ačkoli smraďoch kulhá a potácí se jak stoletej děda, po závanu čerstvýho masa se rozběhne jak slepice po flusu, a i když vám za klávesnicí adrenalin rozjede vaší pumpu do závratných otáček, váš herní strašpytel má nejspíš nějakou dysfunkci nadledvinek. Takže utéct je nemožný, natož se pak rychle schovat do skříně a zavřít dveře. Manipulaci předmětů jsem si zkrátka nějak nenacvičil, a tak když došlo na nějaký vyhrocený okamžik, zběsile jsem škubal myší a sotva jsem otevřel i normální dveře, natož abych manipuloval s tak složitým mechanismem, jako jsou dveře od šatníku. A takový epileptik je pro zombíka celkem snadná kořist.
Podtitul "adventura" ve hře vynikne až později, kde přichází na řadu řešení rozpohybování různých mechanismů, zezačátku budete spíš jen hledat cestu, světlo a snažit se vyhnout prohnilým zrůdám. Příběh vám je vyprávěn pomocí útržků stránek nejspíš z vašeho deníku, a naštěstí to není jen výplň k hrůznému prostředí hry. Ke konci hry už tak nějak zjistíte, jak hra pracuje se strachem a bude se vám možná hrát o něco pohodlněji. Já ale nevydržel na jeden zátah déle než hodinu.
Amnesia ale svůj úkol splnila, a to naprosto perfektně. Navodí skutečný strach z neznámého, a znemožní vám postavit se strachu silou, zároveň vyzkouší váš mozek na několika různých logických hádankách. A když se naučíte perfektně manipulovat s předměty a nacvičíte si rychlé schování do skříně nebo do bedny s víkem, bude váš zážitek ještě mnohem lepší. Tohle je vynikající survival, nemáte nic a za celou hru ani nic nedostanete, jenom lucernu, sem tam nějaký to křesadlo a občas nějaký cajky, který vám pomůžou v cestě hlouběji do hradu. Perfektně odvedená práce.
