Hostile Waters je zapomenutý klenot. Jedna z nejnedoceněnějších her všech dob. Podívejte se, kdy hra vyšla, a pak uvažte, že měla: Skvělou grafiku včetně velmi dobrých efektů, plynulé střídání dne a noci, dynamické počasí, deformovatelný terén (leč velmi minimálně), zničitelnost většiny scenérie, promyšlený a hlavně Tomem Bakerem velmi kvalitně odvyprávěný příběh a všechno bylo doprovázeno úžasnou hudbou a líbivými scénkami po každé misi.
Hostile Waters bylo nedávno zmíněno v relaci s posledním Carrier Command. Ono totiž Hostile Waters bylo lepší po všech stránkách kromě grafiky.
V Hostile Waters dostanete pod palec Antaeus, poslední funkční adaptivní křižník. No bohužel, to je jediné vaše vozidlo, které nemůžete řídit (nepočítám-li automatický převažeč vozidel). V každé misi vás hra někam postaví a s lodí už prostě nehnete. Někdy to může vést k frustrujícím chvilkám, kdy vás hra postaví hodně blízko palby nepřítele. Jindy je to zase na otravu, když vás hra postaví k břehu úplně odlehlé části ostrova.
Herní mechanismy jsou dost jednoduché. Na to, aby se hra kvalifikovala do kategorie RTS až moc jednoduché. Ono ty RTS prvky využijete opravdu jen velice zřídka a obvykle pouze pokud se vám nechce vozidla manuálně přesunovat, nebo pokud potřebujete soustředit všechny vozidla na jediný cíl. Trochu víc ji využijete ke konci hry, kdy je občas potřeba koordinovat útok na více místech současně.
Čímž se dostávám k umělé inteligence. Nepřátelé rozhodně nebudou představovat nějakou extrémní výzvu co se jejich důmyslnosti týče. Tanky přijedou, zastaví se a začnou na vás střílet, vrtulníky budou létat ze strany na stranu, aby je nebylo až tak lehké trefit, ale rozhodně neuvidíte nepřátele, kteří by se schovávali za budovy nebo nerovnosti terénu, nebo že by vás například obklíčili. Taky ale zase uvažte, jak už jsem zmínil, že hra vyšla v roce 2001.
Struktura nepřátelské přítomnosti je také příliš jednoduchá na to, aby se hra kvalifikovala na opravdovou RTS. Základem jsou produkční továrny pro zem (tanky), vzduch (vrtulníky) a pro těžkou techniku (bombardéry a SPG). Produkční továrny jsou napojeny na zásobní nádrže a tyto nádrže jsou napojeny na těžící věže. Základny nepřátel jsou ohrazny zničitelnou zdí, na rozích těchto hradeb jsou umístěny proti-vzdušné děla a u pozemních vchodů jsou zase kulomety. Okolo základen mohou a nemusí být postaveny houfnice (které vám občas dokáží hezky zatopit, zvlášť pokud jsou schované mezi nepřátelskou obranou, kam na ně vy nemůžete.
Různě po ostrově budou rozseté radary a všechny výše zmíněné obranné mechanismy.
Problém vězí v tom, že zničením těžících věží zamezíte tvorbě nových nepřátelských jednotek. Nepřítel nemá možnost tyto věže opravit, ani postavit nové. Po zničení všech věží je prostě game over, a vy budete uprostřed úplně prázdného ostrova ničit budovy. Hra to naštěstí zachraňuje tím, že vám dává různorodé úkoly, takže mnohdy ty věže budou vaše až úplně poslední starost. Při první hře vám to nepřijde, protože každý ostrov pro vás bude místem k prozkoumání. Při každé další hře se ale velice snižuje obtížnost, což mě přivádí asi k poslední velké výtce a tou je absence nastavení obtížnosti.
Tím jsem efektivně shrnul asi to hlavní, co mi po více než pěti dohrání vadilo. Hra toho má ale v záloze dost na to, aby dostatečně bavila.
Běžná mise vypadá tak, že přijedete k ostrovu a dostanete úkol. Prvním vaší snahou bude očihnout si trochu ostrov a najít vhodnou pozici pro posazení pozemních jednotek a nasbírání surovin. To ale musíte dělat opatrně. V okamžiku, kdy jste spatřeni, nepřátelé začnou pátrat po křižníku a v okamžiku, kdy ho najdou, začnou posílat jednotky. Bohužel, velmi nekoordinovaně. Takže obvykle vám akorát jednou za pár minut přiletí dvě helikoptéry, po dvou minutách bombardér, a jednou za pár minut k břehu přijede tank. Tento problém se ale více méně smaže v druhé polovině hry (o tom níže ve spoilerové části).
Abych neodbíhal, po nalezení vhodného místa k odložení pozemních jednotek vyšlete recyklační tanky, které mají jediný úkol - sbírat suroviny pro stavbu dalších vozidel. Leč jsou velmi dobře obrněné, nemají žádné zbraně a nemohou recyklovat, pokud jsou pod palbou, takže si je musíte chránit. Hra vás nebude nijak zachraňovat od situace, kdy nemáte dostatek suroviny pro výstavbu čehokoliv a nemáte ani prostředky pro získání energie. V takovém případě se můžete tak maximálně dívat jak nepřátelé ničí váš křižník, takže množství energie je potřeba si hlídat.
V první polovině hry můžete bez problému hned ze začátku hry vyslat na ostrov i vzdušné jednotky. V druhé půlce je to složitější (zase níž).
Obvykle v každé misi budete mít nějaký úkol. V některých misích ten úkol může být nekonečně složitější než ničení nepřátelské přítomnosti na ostrově. Jsou i takové mise, ve kterých se musíte vyhnout prozrazení, nebo mise kde bude bránit některé části ostrova. Je opravdu jen pár misí, které by spadaly do kategorie "vyhlaď všechny nepřátele", a i takové mise obvyklé jsou řádně dosoleny a dopepřeny nějakým tím zjištěním, nálezem, či nečekanou událostí, případně vyžadují pokročilejší strategii.
Před každou misí dostanete velmi detailní briefing a po každé misi se dozvíte, jak si vedete a jaká je situace v civilní části světa, kde nemají absolutně žádné tušení o tom, co provádíte.
A teď k tomu slibovanému spoileru. Dál číst, jenom pokud vám nevadí, že se dozvíte o velmi důležitých událostech ze hry.
V druhé půlce hry narazíte na nové nepřátele, kteří velmi radikálně mění celé tempo hry. Téměř všichni nepřátelé jsou velmi silně obrnění. Vzdušné jednotky, leč nijak významně obrněné, jsou nesmírně rychlé. Nepřátelé na vás budou útočit ve větších počtech. Jejich zbraně mají mnohem větší dosah, a jejich základny jsou mnohem lépe střeženy. Jejich proti-vzdušné děla vám rozstřílí i ty nejobrněnější vzdušné jednotky na jednu, maximálně tři rány. Navíc, jejich dosah je větší než dosah vašich zbraní, takže nejprve musíte vyslat pozemní jednotky, aby tyto děla zneškodnily. Pozemní jednotky zase mají ten problém, že nepřátelské vzdušné jednotky jsou schopny se zmobilizovat a přiletět kamkoliv na ostrov během několika vteřin. V těchto misích už budete muset uplatňovat důmyslnější strategii.
Aby toho nebylo málo, noví nepřátelé mají schopnost stavět nové základny a i těžící věže. Leč se jedná o skriptované události, o jejich spuštění často nebudete mít ani potuchy, takže zničeho nic se vlny nepřátel začnou zvětšovat. Při první hře navíc nebudete mít ani potuchy, kde se tito nepřátelé začnou objevovat a co jejich příchod spustí.
I pokud se v misích zrovna nic neděje, hru vždycky zpestřuje dynamické počasí a střídání dne a noci a krátké dialogy mezi členy vaší posádky (které jsou mnohem častější během akce, kdy si posádka mezi sebou gratuluje k zabití nepřítele, ale v některých chvílích si taky nadává). Někteří členové si budou například stěžovat, když jim dáte vozidlo či zbraň, které jim nevyhovují. Budou taky reagovat, pokud převezmete kontrolu nad jejich vozidlem (někteří vás třeba jenom pozdraví, jiným se to zase nebude líbit). A téměř všichni si budou stěžovat, pokud je delší dobu necháte někde nečinně sedět.
Hostile Waters mě ve své době naprosto odpráskla a strávil jsem u ní nesčetné množství večerů. Opravdu úžasné zpracování na tu dobu. Bohužel, po vícero dohrání vám hra už nic nenabídne. Není zde žádná možnost pro zvýšení obtížnosti a prakticky pro všechny mise funguje jediná strategie, která se po získání dostatečných znalostech o hře stává velmi efektivní, ale také velmi nudnou. Znovu-hratelnost je závislá na tom, jak rychle si zapamatujete rozmístění nepřátel na jednotlivých ostrovech.
Hra sice nese označení RTS, ale těchto prvků je zde opravdu minimum. Větší část hry je prostě TPS s vozidly, leč velmi nápaditá.
Velmi smutnou věcí je to, že plánovaný datadisk hry měl kromě jiného přinést i hru pro více hráčů. Po zániku vydavatele a i vývojářského studia se někteří vývojáři pokoušeli datadisk dokončit ve svém volném čase, ale nakonec tento projekt zcela opustili. Podle jejich slov bylo dokončení projektu za daných okolností naprosto a zcela nereálné. Od toho se taky odvíjí fakt, že šance na pokračování nebo reboot jsou minimální.
Hostile Waters bylo nedávno zmíněno v relaci s posledním Carrier Command. Ono totiž Hostile Waters bylo lepší po všech stránkách kromě grafiky.
V Hostile Waters dostanete pod palec Antaeus, poslední funkční adaptivní křižník. No bohužel, to je jediné vaše vozidlo, které nemůžete řídit (nepočítám-li automatický převažeč vozidel). V každé misi vás hra někam postaví a s lodí už prostě nehnete. Někdy to může vést k frustrujícím chvilkám, kdy vás hra postaví hodně blízko palby nepřítele. Jindy je to zase na otravu, když vás hra postaví k břehu úplně odlehlé části ostrova.
Herní mechanismy jsou dost jednoduché. Na to, aby se hra kvalifikovala do kategorie RTS až moc jednoduché. Ono ty RTS prvky využijete opravdu jen velice zřídka a obvykle pouze pokud se vám nechce vozidla manuálně přesunovat, nebo pokud potřebujete soustředit všechny vozidla na jediný cíl. Trochu víc ji využijete ke konci hry, kdy je občas potřeba koordinovat útok na více místech současně.
Čímž se dostávám k umělé inteligence. Nepřátelé rozhodně nebudou představovat nějakou extrémní výzvu co se jejich důmyslnosti týče. Tanky přijedou, zastaví se a začnou na vás střílet, vrtulníky budou létat ze strany na stranu, aby je nebylo až tak lehké trefit, ale rozhodně neuvidíte nepřátele, kteří by se schovávali za budovy nebo nerovnosti terénu, nebo že by vás například obklíčili. Taky ale zase uvažte, jak už jsem zmínil, že hra vyšla v roce 2001.
Struktura nepřátelské přítomnosti je také příliš jednoduchá na to, aby se hra kvalifikovala na opravdovou RTS. Základem jsou produkční továrny pro zem (tanky), vzduch (vrtulníky) a pro těžkou techniku (bombardéry a SPG). Produkční továrny jsou napojeny na zásobní nádrže a tyto nádrže jsou napojeny na těžící věže. Základny nepřátel jsou ohrazny zničitelnou zdí, na rozích těchto hradeb jsou umístěny proti-vzdušné děla a u pozemních vchodů jsou zase kulomety. Okolo základen mohou a nemusí být postaveny houfnice (které vám občas dokáží hezky zatopit, zvlášť pokud jsou schované mezi nepřátelskou obranou, kam na ně vy nemůžete.
Různě po ostrově budou rozseté radary a všechny výše zmíněné obranné mechanismy.
Problém vězí v tom, že zničením těžících věží zamezíte tvorbě nových nepřátelských jednotek. Nepřítel nemá možnost tyto věže opravit, ani postavit nové. Po zničení všech věží je prostě game over, a vy budete uprostřed úplně prázdného ostrova ničit budovy. Hra to naštěstí zachraňuje tím, že vám dává různorodé úkoly, takže mnohdy ty věže budou vaše až úplně poslední starost. Při první hře vám to nepřijde, protože každý ostrov pro vás bude místem k prozkoumání. Při každé další hře se ale velice snižuje obtížnost, což mě přivádí asi k poslední velké výtce a tou je absence nastavení obtížnosti.
Tím jsem efektivně shrnul asi to hlavní, co mi po více než pěti dohrání vadilo. Hra toho má ale v záloze dost na to, aby dostatečně bavila.
Běžná mise vypadá tak, že přijedete k ostrovu a dostanete úkol. Prvním vaší snahou bude očihnout si trochu ostrov a najít vhodnou pozici pro posazení pozemních jednotek a nasbírání surovin. To ale musíte dělat opatrně. V okamžiku, kdy jste spatřeni, nepřátelé začnou pátrat po křižníku a v okamžiku, kdy ho najdou, začnou posílat jednotky. Bohužel, velmi nekoordinovaně. Takže obvykle vám akorát jednou za pár minut přiletí dvě helikoptéry, po dvou minutách bombardér, a jednou za pár minut k břehu přijede tank. Tento problém se ale více méně smaže v druhé polovině hry (o tom níže ve spoilerové části).
Abych neodbíhal, po nalezení vhodného místa k odložení pozemních jednotek vyšlete recyklační tanky, které mají jediný úkol - sbírat suroviny pro stavbu dalších vozidel. Leč jsou velmi dobře obrněné, nemají žádné zbraně a nemohou recyklovat, pokud jsou pod palbou, takže si je musíte chránit. Hra vás nebude nijak zachraňovat od situace, kdy nemáte dostatek suroviny pro výstavbu čehokoliv a nemáte ani prostředky pro získání energie. V takovém případě se můžete tak maximálně dívat jak nepřátelé ničí váš křižník, takže množství energie je potřeba si hlídat.
V první polovině hry můžete bez problému hned ze začátku hry vyslat na ostrov i vzdušné jednotky. V druhé půlce je to složitější (zase níž).
Obvykle v každé misi budete mít nějaký úkol. V některých misích ten úkol může být nekonečně složitější než ničení nepřátelské přítomnosti na ostrově. Jsou i takové mise, ve kterých se musíte vyhnout prozrazení, nebo mise kde bude bránit některé části ostrova. Je opravdu jen pár misí, které by spadaly do kategorie "vyhlaď všechny nepřátele", a i takové mise obvyklé jsou řádně dosoleny a dopepřeny nějakým tím zjištěním, nálezem, či nečekanou událostí, případně vyžadují pokročilejší strategii.
Před každou misí dostanete velmi detailní briefing a po každé misi se dozvíte, jak si vedete a jaká je situace v civilní části světa, kde nemají absolutně žádné tušení o tom, co provádíte.
A teď k tomu slibovanému spoileru. Dál číst, jenom pokud vám nevadí, že se dozvíte o velmi důležitých událostech ze hry.
V druhé půlce hry narazíte na nové nepřátele, kteří velmi radikálně mění celé tempo hry. Téměř všichni nepřátelé jsou velmi silně obrnění. Vzdušné jednotky, leč nijak významně obrněné, jsou nesmírně rychlé. Nepřátelé na vás budou útočit ve větších počtech. Jejich zbraně mají mnohem větší dosah, a jejich základny jsou mnohem lépe střeženy. Jejich proti-vzdušné děla vám rozstřílí i ty nejobrněnější vzdušné jednotky na jednu, maximálně tři rány. Navíc, jejich dosah je větší než dosah vašich zbraní, takže nejprve musíte vyslat pozemní jednotky, aby tyto děla zneškodnily. Pozemní jednotky zase mají ten problém, že nepřátelské vzdušné jednotky jsou schopny se zmobilizovat a přiletět kamkoliv na ostrov během několika vteřin. V těchto misích už budete muset uplatňovat důmyslnější strategii.
Aby toho nebylo málo, noví nepřátelé mají schopnost stavět nové základny a i těžící věže. Leč se jedná o skriptované události, o jejich spuštění často nebudete mít ani potuchy, takže zničeho nic se vlny nepřátel začnou zvětšovat. Při první hře navíc nebudete mít ani potuchy, kde se tito nepřátelé začnou objevovat a co jejich příchod spustí.
I pokud se v misích zrovna nic neděje, hru vždycky zpestřuje dynamické počasí a střídání dne a noci a krátké dialogy mezi členy vaší posádky (které jsou mnohem častější během akce, kdy si posádka mezi sebou gratuluje k zabití nepřítele, ale v některých chvílích si taky nadává). Někteří členové si budou například stěžovat, když jim dáte vozidlo či zbraň, které jim nevyhovují. Budou taky reagovat, pokud převezmete kontrolu nad jejich vozidlem (někteří vás třeba jenom pozdraví, jiným se to zase nebude líbit). A téměř všichni si budou stěžovat, pokud je delší dobu necháte někde nečinně sedět.
Hostile Waters mě ve své době naprosto odpráskla a strávil jsem u ní nesčetné množství večerů. Opravdu úžasné zpracování na tu dobu. Bohužel, po vícero dohrání vám hra už nic nenabídne. Není zde žádná možnost pro zvýšení obtížnosti a prakticky pro všechny mise funguje jediná strategie, která se po získání dostatečných znalostech o hře stává velmi efektivní, ale také velmi nudnou. Znovu-hratelnost je závislá na tom, jak rychle si zapamatujete rozmístění nepřátel na jednotlivých ostrovech.
Hra sice nese označení RTS, ale těchto prvků je zde opravdu minimum. Větší část hry je prostě TPS s vozidly, leč velmi nápaditá.
Velmi smutnou věcí je to, že plánovaný datadisk hry měl kromě jiného přinést i hru pro více hráčů. Po zániku vydavatele a i vývojářského studia se někteří vývojáři pokoušeli datadisk dokončit ve svém volném čase, ale nakonec tento projekt zcela opustili. Podle jejich slov bylo dokončení projektu za daných okolností naprosto a zcela nereálné. Od toho se taky odvíjí fakt, že šance na pokračování nebo reboot jsou minimální.
Dead Cells
Pro: Relativně velký arzenál vašich zbraní, velmi kvalitní zpracování hry, hra se neustále někam posunuje a možnosti jak vaše, tak nepřátel se s postupem hry vyvýjí
Proti: Relativně malý arzenál nepřátel, nevyužitý RTS potenciál, absence různých obtížností, celkem nízká znovuhratelnost