Jedna z nesmrtelných klasik a první hra od Blizzardu, kterou jsem hrál. Touto hrou jsem strávil desítky hodin, herního času. Nejprve jsem donekonečna procházel Demoverzi, která disponovala pouze jedním herním charakterem a dvěma zpřístupněnými levely v katedrále. Jo tehdy to byly výborné časy, ovšem s každou další úrovní, už méně přibývali expy a proto nezbývalo než si sehnat plnou hru.
První co mě zaujalo byla volba ze tří charakterů. Samozřejmě jsem si ihned zvolil mága a z vesela vyrazil do Katedrály, kde mě asi o minutu později jednoduše zabili (co se taky dalo čekat od člověka navyklého hrát pouze první dvě patra, a to za wariora na 12 úrovní). Ovšem po několika pokusech jsem se dostal dále a začal jsem odhalovat věci, dosud mě skryté.
Nebudu tady polemizovat nad tím, zdali je tato hra Rpg, nebo jím není. Zaměřím se spíše na jisté fakty, jako například, že tato hra byla a je docela zábavná klikačka, u které se vyplatí investovat do kvalitnější myši. A že její atmosféra s hudebním doprovodem, je z těch na které se nezapomíná.
Diablo má sicé Npc méně, než deset a herní prvky jsou vskutku jednoduché. Ale strohost hry je zrovna tím, co je na této hře to nejlepší.
Diablo je prostě správně: atmosférické, temné, přímé, hratelné a návykové. Vzhled šedivého, polorozpadlého Tristramu, pak při každém návratu z dungeonu, jen umocňuje zážitek. (Řekl bych, že tam panuje ta správná gotická atmosféra)
Typů prostředí je sice pár, ale nahodně generované mapy umožňují znovuhratelnost, člověk může při dalším hraní nalézt - jiná monstra, jiné questy, jiné předměty.
A nějakou chvíli trvá, než si hráč vyzkouší úplně všechno. Tento prvek už moc lidí nezaujme, ale musím říci, že kolem roku 2000 jsem moc lepších věcí nehrál.
Zkrátka dobrá hra se solidní grafikou (docela i na dnešek), příjemnou hratelností, minimálními požadavky, u které se už jen z nostalgie, dají strávit dlouhé hodiny hraní.
Jelikož je to srdcovka 100%
První co mě zaujalo byla volba ze tří charakterů. Samozřejmě jsem si ihned zvolil mága a z vesela vyrazil do Katedrály, kde mě asi o minutu později jednoduše zabili (co se taky dalo čekat od člověka navyklého hrát pouze první dvě patra, a to za wariora na 12 úrovní). Ovšem po několika pokusech jsem se dostal dále a začal jsem odhalovat věci, dosud mě skryté.
Nebudu tady polemizovat nad tím, zdali je tato hra Rpg, nebo jím není. Zaměřím se spíše na jisté fakty, jako například, že tato hra byla a je docela zábavná klikačka, u které se vyplatí investovat do kvalitnější myši. A že její atmosféra s hudebním doprovodem, je z těch na které se nezapomíná.
Diablo má sicé Npc méně, než deset a herní prvky jsou vskutku jednoduché. Ale strohost hry je zrovna tím, co je na této hře to nejlepší.
Diablo je prostě správně: atmosférické, temné, přímé, hratelné a návykové. Vzhled šedivého, polorozpadlého Tristramu, pak při každém návratu z dungeonu, jen umocňuje zážitek. (Řekl bych, že tam panuje ta správná gotická atmosféra)
Typů prostředí je sice pár, ale nahodně generované mapy umožňují znovuhratelnost, člověk může při dalším hraní nalézt - jiná monstra, jiné questy, jiné předměty.
A nějakou chvíli trvá, než si hráč vyzkouší úplně všechno. Tento prvek už moc lidí nezaujme, ale musím říci, že kolem roku 2000 jsem moc lepších věcí nehrál.
Zkrátka dobrá hra se solidní grafikou (docela i na dnešek), příjemnou hratelností, minimálními požadavky, u které se už jen z nostalgie, dají strávit dlouhé hodiny hraní.
Jelikož je to srdcovka 100%
Pro: Prostě Diablo
Proti: Dnešní hráče už tolik nezaujme.