Hru jsem měl v hledáčku docela dlouho. Když se mi konečně dostala domů, začínala mi zrovna týdenní dovolená, kterou jsem hodlal strávit hezky doma před monitorem. Po delším dni "zásobování" jsem se večer konečně dostal domů. Nasypal jsem si brambůrky, nalil Kofolu a začal hrát.
Kampaň bych popsal následovně:
Stíhal jsem střílet nepřátele, jíst brambůrky a místy usrkávat kofolu. Připadal jsem si trochu jako na kolotoči, kde si nemůžu vybrat, na kterou atrakci půjdu. Jakoby mě hra pokaždé někam přesunula a řekla, tady pět minut střílej do nepřátel. Bylo to zvláštní, ale popravdě, docela mě to bavilo, hlavně teda v druhé půlce, kdy se hra začínala rozjíždět... Jo, když se hra začala rozjíždět, schylovalo se už ke konci, ale to jsem ještě nevěděl. Když jsem ještě ani nedopil půlku Kofoly a hra skončila, vzal jsem prázdnou krabičku a hodil ji z otevřeného okna za barák rovnou do průmyslové zóny. Byla to úplně první hra, u které jsem si dopředu neověřil, jak dlouho trvá kampaň a naštvalo mě to opravdu maximálně. Méně jak čtyřhodinová kampaň by měla být zcela neakceptovatelným jevem (Vždycky si vybavím Angry Joea a jeho legendární slow-mo "F-O-U-R H-O-U-R-S!")
No tak jsem sedl k multiplayeru, abych zjistil, že to nemá tak dobrou grafiku a že je to v podstatě Battlefield bez vozidel, s naprosto šílenými killstreaky. Jednou se mi takhle podařilo sejmout úplně celý tým hned na spawnu třikrát po sobě během několika vteřin, jenom tím, že jsem tam posílal řízenou raketu. Hra celý tým spawnovala na jednom a tom samém místě, zcela ingorujíce fakt, že jsem se na toto místo díval a laserem ukazoval přiblížné místo, kam chci poslat raketu.
Multiplayer však nepostrádal onen skvělý zvuk, který byl v singleplayeru, což byl důvod, proč jsem u hry strávil asi týden. Zvuková stránka hry se prostě povedla.
Jinak bych ale mohl psát nekonečné řádky o tom, proč stál multiplayer jako celek za starou belu. Nemělo by cenu ho opravovat, nic by to neměnilo na tom, že to bylo něco, co DICE ukuchtili na koleni během pár měsíců.
Leč multiplayer trochu zabavil, hru jsem prostě považoval za vyhozené peníze.
Kampaň bych popsal následovně:
Stíhal jsem střílet nepřátele, jíst brambůrky a místy usrkávat kofolu. Připadal jsem si trochu jako na kolotoči, kde si nemůžu vybrat, na kterou atrakci půjdu. Jakoby mě hra pokaždé někam přesunula a řekla, tady pět minut střílej do nepřátel. Bylo to zvláštní, ale popravdě, docela mě to bavilo, hlavně teda v druhé půlce, kdy se hra začínala rozjíždět... Jo, když se hra začala rozjíždět, schylovalo se už ke konci, ale to jsem ještě nevěděl. Když jsem ještě ani nedopil půlku Kofoly a hra skončila, vzal jsem prázdnou krabičku a hodil ji z otevřeného okna za barák rovnou do průmyslové zóny. Byla to úplně první hra, u které jsem si dopředu neověřil, jak dlouho trvá kampaň a naštvalo mě to opravdu maximálně. Méně jak čtyřhodinová kampaň by měla být zcela neakceptovatelným jevem (Vždycky si vybavím Angry Joea a jeho legendární slow-mo "F-O-U-R H-O-U-R-S!")
No tak jsem sedl k multiplayeru, abych zjistil, že to nemá tak dobrou grafiku a že je to v podstatě Battlefield bez vozidel, s naprosto šílenými killstreaky. Jednou se mi takhle podařilo sejmout úplně celý tým hned na spawnu třikrát po sobě během několika vteřin, jenom tím, že jsem tam posílal řízenou raketu. Hra celý tým spawnovala na jednom a tom samém místě, zcela ingorujíce fakt, že jsem se na toto místo díval a laserem ukazoval přiblížné místo, kam chci poslat raketu.
Multiplayer však nepostrádal onen skvělý zvuk, který byl v singleplayeru, což byl důvod, proč jsem u hry strávil asi týden. Zvuková stránka hry se prostě povedla.
Jinak bych ale mohl psát nekonečné řádky o tom, proč stál multiplayer jako celek za starou belu. Nemělo by cenu ho opravovat, nic by to neměnilo na tom, že to bylo něco, co DICE ukuchtili na koleni během pár měsíců.
Leč multiplayer trochu zabavil, hru jsem prostě považoval za vyhozené peníze.
Dead Cells
Pro: Zvuk, grafika singleplayer
Proti: Kdo by se s tím psal.