Omlouvám se za délku komentáře, ale mám neodbytný pocit, že když se kritizuje idol, je třeba vše obhájit, snad se mi to podařilo.
GTAIV vás vtělí do role imigranta z Balkánu, Niko Bellica. Niko a jeho bratranec mluví srbsky, takže alespoň zhruba tušíte, z které oblasti, a z jakého zázemí pochází – vzpomínky na válku to ještě trochu lépe lokalizují, ale tím to hasne a to je dobře. Rockstar se elegantně vyhnul politickým kravinám a soustředí se na příběh samotné hry, ten se točí především kolem ruských a italských mafiánů – a to dokonce tak moc, že jsem měl pocit, že v Liberty City (aka New Yorku) nikdo jiný nežije. Tak moc, že jsem chvílemi nabýval dojmu, že se hra odehrává na Sicílii. Ještěže situaci zachraňují Irové.
Co se týče příběhu, tak není vůbec špatný, v podstatě by se dalo říct, že jde o jakousi americkou variaci na Sbal prachy a vypadni a to včetně všech atributů. Sice postrádá silně zapamatovatelné postavy jako ve Vice City či San Andreas a některé archetypy postav jsou navíc už takovým evergreenem, že mě to místy až uráželo, ale dalo by se říct, že co se tohoto týče, je právoplatným členem moderní GTA rodiny. Bohužel, autoři si nedokázali uhlídat, jak vlastně chtějí, aby příběh vypadal, a jak bude vyprávěn. Jinak si totiž absolutně nedovedu vysvětlit, že veterán z balkánského konfliktu křepčí jako buznička s chůzí mutanta kačera a baletky – za prvé stereotypizace homosexuálů snad bylo už dost, za druhé tento vypravěčský 'flip' působí jako flusnutí do ksichtu. Jak chcete věřit příběhu? Tato postava klidně mohla být homosexuálem, ale proč, sakra, buzerant na Ntou? Proč o tom mluvím – takhle je to totiž v GTAIV se vším. Všechno prvoplánově a hlavně pro masy.
Nepříjemné také je, že ve druhé půli hra rozjede řadu dějových linek, které ale naprosto postrádají nějaké skutečné zakončení, po dohrání vůbec necítím úplnost – co takhle nějaký epilog? Nebo zkrátka alespoň něco? Chápu, že dojem má být takový, že hráč je prostě malinkou částí Liberty City, na které příliš nezáleží, ale takové zakopání celé věci jen škodí.
Narace navíc vyvolává i řadu konfliktů v samotném hrani – Niko má být kriminálník se svědomím, jenže tohle je GTA. Takže v jedné chvíli ho slyšíte téměř brečet při vzpomínkách na hrůzy války (a v podstatě genocidy), ale už ve chvíli druhé bazukou pošlete na onen svět třicítku policajtů – do čehož nepočítám ty, kteří se upekli v následném ohni.
Hře škodí i celkový přesun těžiště – zatímco GTA3 a GTA: Vice City byly hry, jež bychom mohli nazývat simulátory zločinu, San Andreas a GTAIV jsou daleko spíš simulátorem zločince. V druhých jmenovaných strávíte více než polovinu hraní pitomostmi, které se hrou prakticky nijak nesouvisí a v podstatě se dá říct, že pro hraní jako takové nemají žádný skutečný dopad. San Andreas to ještě drželo jakž takž v mezích – všechny ty posilovny a pitomosti - jenže GTAIV celé věci nasazuje korunu pitomosi a vás při hraní co chvíli obtěžují postavy, abyste s nimi šli hrát šipky nebo kulečník, případně se napít – jedna taková akce vás stojí klidně i dvacet minut skutečného času. Pokud s postavami nikam nejdete, obtěžují vás zase výčitkami, že s nimi nikam nechodíte. Jak jsem už napsal – sice to v podstatě nemá žádný vliv na hru jako takovou, ale hra jakoby počítala, že s nimi někam půjdete. Příklad: Zhruba v polovině hry (proč, o tom dále) jsem si řekl, že už prostě používám jenom taxíky, jenže na některých místech se auta taxi služby vyskytují jen velmi sporadicky, v určitých hodinách téměř vůbec, což by bylo v pořádku – jenže v celé hře jsem nenarazil na telefonní číslo taxi služby; hra totiž jakoby počítala s tím, že s Romanem, vaším bratrancem, poctivě chodíte na kulečník a tudíž máte taxík zdarma a téměř odkudkoli a kamkoli – což se mě netýkalo.
Ignorace moderních pomáhátek – jmenovitě hlavně checkpointů – hře taky dost ubírá. Jsou mise, které jsou vyloženě debilně nadesignované, ale i prostě takové, které vám zkrátka nejdou, za což vás hra vysloveně trestá tím, že musíte téměř vždy (a tím myslím skutečně 99% případů) absolvovat naprosto zbytečnou cestu na místo mise (což je nezřídka i čtyři minuty). Pokud selžete, přijde vám SMSka, která vás posune před začátek této jízdy – bez štítu, pokud jste zemřeli, beze zbraní, pokud vás zatkli, klidně i bez munice, pokud jste ji vystříleli. V překladu – tahle SMSka tedy nepomůže vůbec ničemu, protože beztak musíte udělat další pojížďky pro náboje nebo neprůstřelnou vestu apod. A proto jsem se rozhodl k neustálému využívání taxíku, kdykoli to jen bylo možné.
Další nechutnou věcí je do určité míry ignorace svobody hratelnosti, kterou GTA hry oplývaly – mohli jste vzít náklaďák a přejet nepřátele, mohli jste vzít rychlejší vůz, zamířit s ním na skupinky nepřátel, vyskočit a rychle ho rozstřílet, když zrovna nebyly po ruce výbušniny – prostě možnosti. GTAIV se však orientuje v přestřelkách velmi často na souboje v interiéru, kde se stává lineární sřílečkou (paradoxně jsou ale tyto části velmi zábavné), když jste venku, většinou si moc nepomůžete (a ani nechcete, protože při neúspěchu testované taktiky je tu zase ono otravné cestování), protože zkrátka není jak. Korunu tomu nasazují místy nesmrtelní nepřátelé při pronásledování, protože autoři vás prostě chtějí protáhnout vším, co si pro vás připravili, a vás tak připraví a pocit svobody, tito nepřátelé jsou pak zničehonic zase zabitelní, o čemž vám hra nijak nedá vědět (např. mise, v níž pronásledujete motorkáře tunely metra), takže sypete zásobníky, aby vám ten moment neutekl. V některých misích jsou zase skriptované situace, kdy např. rozstřílíte vůz FBI (začne hořet), ale k výbuchu ho nedonutíte, auto, i když řidič i pasažér z hořícího vozu vyskočili, vybuchne až na daném místě, před čímž ještě vybírá zatáčky – už jsem slyšel o bezhlavých běhajících kuřatech, ale tohle; nebo podobně, když pronásledujete auto typu Banshee, které bez potíží odhodí Humvee...
Přitom by ale hra v samotném jádru při přestřelkách i honičkách vůbec nebyla špatná – jen systém krytí v kombinaci se třetí osobou (co hůř v interiérech) vede mnohdy k vytrvalému sypání zásobníků do zdi. Jak opravdu funguje házení granátů, to jsem nerozluštil.
Úplně jsem také nepochopil možnost volby při dělení příběhu – některé jsou fajn, ale dopady na hraní jsou opět minimální, děj se také prakticky vůbec nezmění (s výjimkou poslední volby). Takže proč? Protože je to moderní?
Po technické stránce GTAIV rovněž není bez chyby.
Tak především autoři přidali na hmotnosti všech objetků a lidí, takže všechno ve hře má neuvěřitelnou setrvačnost. S některými vozy se tak téměř nedá zatáčet při rychlosti nad 40kmh, jiné se směšně obrací na střechu při jen trochu prudší zatáčce, Niko samotný má brzdnou dráhu asi jako průměrný boening.
Ovládání zejména při pěší části také trpí – jednak se Niko točí jako pitomec, jednak třeba start do běhu strašně dlouho trvá, jednak má Niko jasně předskriptovanou délku kroku, takže neváhá spadnout ze střechy, když byť i jen pošimráte 'W'.
Naprostou osinou v prdeli jsou mise, kdy musíte chránit AI, jejíž zálibou je především umírání prakticky v každé situaci, případně vytváření těchto situací, pakliže žádná nablízku není (viz výčet ze zdejší diskuse: Dělám misi v bance. Packie mi umřel už z těchto důvodů: vběhl mi před hlaveň, vyběhl vstříc mnou hozenému granátu, zasekl se fízláckého auta, když jsme museli přeběhnout ulici, spadl na něj hořící vrak fízláckého auta po explozi, nechal se zastřelit, když čuměl do zdi a nehýbal se, byl zastřelen, protože se kryl za popelnici, kterou si sám ukopl, přetahoval se se SWAŤákem o turniket, tváří v tvář, takže nebojoval, ani neuhýbal.
Velká část z tohoto výčtu se stala opakovaně (situace s granátem a situace s vběhnutím před hlaveň dokonce 3x a 4x). .
Zejména ve druhé části hry jsem zažil postavy zasekávající se do zábradlí, kdy jsou buď nesmrtelné nebo umřou až třeba po pěti vteřinách, kdy už zabité byly.
Ragdoll ve hře způsobuje, že zejména Niko, když ho třeba srazí klidně i ploužící se auto, spustí jakousi nechtěnou zpomalenou sérii, která je zřejmě variací na break dance. V kombinaci s přestřelkou je to extra výživné.
Taky nepotěší, že postavy jsou zřejmě – po vzoru akčních filmů – polité benzínem a to prakticky non-stop, protože neváhají začít hořet v jakékoli situaci.
Navzdory tomu, co jsem zde vypsal, GTAIV není vysloveně špatnou hrou, je jen hrou, v které jsou designérské prohřešky natolik markantní, že s klidem potopí jinak kvalitní obsah. Graficky hra vypadá velice příjemně, ozvučení a dabing je super – ovšem kapitolou samou pro sebe je soundtrack (tedy rádia), který je definitivně nejhorší z celé moderní série a zainteresovaná velká jména tomu vůbec nepomáhají.
Pro mě se GTA-like hry rozdělují na souboj série Saints Row a GTA – pokud srovnám Saints Row: The Third a GTAIV, je prakticky ve všem jasný vítěz Saints Row.
P.S.
Vím, že datadisky leccos vychytaly, dokonce jsem je hrál s kamarádem, takže si pamatuju i to, že by mi v mnoha ohledech mohly mnohem lépe sednout. Právě se do nich pouštím.
EDIT: Málem jsem zapomněl, ale slíbil jsem si, že to sem napíšu - NAPROSTO MĚ URÁŽÍ, JAK MOHLO OVLÁDÁNÍ VRTULNÍKU PROJÍT BETASTEM!
...alespoň v PC verzi jsou naprosto neovladatelné, tudíž je poslední mise záležitostí několika hodin.
GTAIV vás vtělí do role imigranta z Balkánu, Niko Bellica. Niko a jeho bratranec mluví srbsky, takže alespoň zhruba tušíte, z které oblasti, a z jakého zázemí pochází – vzpomínky na válku to ještě trochu lépe lokalizují, ale tím to hasne a to je dobře. Rockstar se elegantně vyhnul politickým kravinám a soustředí se na příběh samotné hry, ten se točí především kolem ruských a italských mafiánů – a to dokonce tak moc, že jsem měl pocit, že v Liberty City (aka New Yorku) nikdo jiný nežije. Tak moc, že jsem chvílemi nabýval dojmu, že se hra odehrává na Sicílii. Ještěže situaci zachraňují Irové.
Co se týče příběhu, tak není vůbec špatný, v podstatě by se dalo říct, že jde o jakousi americkou variaci na Sbal prachy a vypadni a to včetně všech atributů. Sice postrádá silně zapamatovatelné postavy jako ve Vice City či San Andreas a některé archetypy postav jsou navíc už takovým evergreenem, že mě to místy až uráželo, ale dalo by se říct, že co se tohoto týče, je právoplatným členem moderní GTA rodiny. Bohužel, autoři si nedokázali uhlídat, jak vlastně chtějí, aby příběh vypadal, a jak bude vyprávěn. Jinak si totiž absolutně nedovedu vysvětlit, že veterán z balkánského konfliktu křepčí jako buznička s chůzí mutanta kačera a baletky – za prvé stereotypizace homosexuálů snad bylo už dost, za druhé tento vypravěčský 'flip' působí jako flusnutí do ksichtu. Jak chcete věřit příběhu? Tato postava klidně mohla být homosexuálem, ale proč, sakra, buzerant na Ntou? Proč o tom mluvím – takhle je to totiž v GTAIV se vším. Všechno prvoplánově a hlavně pro masy.
Nepříjemné také je, že ve druhé půli hra rozjede řadu dějových linek, které ale naprosto postrádají nějaké skutečné zakončení, po dohrání vůbec necítím úplnost – co takhle nějaký epilog? Nebo zkrátka alespoň něco? Chápu, že dojem má být takový, že hráč je prostě malinkou částí Liberty City, na které příliš nezáleží, ale takové zakopání celé věci jen škodí.
Narace navíc vyvolává i řadu konfliktů v samotném hrani – Niko má být kriminálník se svědomím, jenže tohle je GTA. Takže v jedné chvíli ho slyšíte téměř brečet při vzpomínkách na hrůzy války (a v podstatě genocidy), ale už ve chvíli druhé bazukou pošlete na onen svět třicítku policajtů – do čehož nepočítám ty, kteří se upekli v následném ohni.
Hře škodí i celkový přesun těžiště – zatímco GTA3 a GTA: Vice City byly hry, jež bychom mohli nazývat simulátory zločinu, San Andreas a GTAIV jsou daleko spíš simulátorem zločince. V druhých jmenovaných strávíte více než polovinu hraní pitomostmi, které se hrou prakticky nijak nesouvisí a v podstatě se dá říct, že pro hraní jako takové nemají žádný skutečný dopad. San Andreas to ještě drželo jakž takž v mezích – všechny ty posilovny a pitomosti - jenže GTAIV celé věci nasazuje korunu pitomosi a vás při hraní co chvíli obtěžují postavy, abyste s nimi šli hrát šipky nebo kulečník, případně se napít – jedna taková akce vás stojí klidně i dvacet minut skutečného času. Pokud s postavami nikam nejdete, obtěžují vás zase výčitkami, že s nimi nikam nechodíte. Jak jsem už napsal – sice to v podstatě nemá žádný vliv na hru jako takovou, ale hra jakoby počítala, že s nimi někam půjdete. Příklad: Zhruba v polovině hry (proč, o tom dále) jsem si řekl, že už prostě používám jenom taxíky, jenže na některých místech se auta taxi služby vyskytují jen velmi sporadicky, v určitých hodinách téměř vůbec, což by bylo v pořádku – jenže v celé hře jsem nenarazil na telefonní číslo taxi služby; hra totiž jakoby počítala s tím, že s Romanem, vaším bratrancem, poctivě chodíte na kulečník a tudíž máte taxík zdarma a téměř odkudkoli a kamkoli – což se mě netýkalo.
Ignorace moderních pomáhátek – jmenovitě hlavně checkpointů – hře taky dost ubírá. Jsou mise, které jsou vyloženě debilně nadesignované, ale i prostě takové, které vám zkrátka nejdou, za což vás hra vysloveně trestá tím, že musíte téměř vždy (a tím myslím skutečně 99% případů) absolvovat naprosto zbytečnou cestu na místo mise (což je nezřídka i čtyři minuty). Pokud selžete, přijde vám SMSka, která vás posune před začátek této jízdy – bez štítu, pokud jste zemřeli, beze zbraní, pokud vás zatkli, klidně i bez munice, pokud jste ji vystříleli. V překladu – tahle SMSka tedy nepomůže vůbec ničemu, protože beztak musíte udělat další pojížďky pro náboje nebo neprůstřelnou vestu apod. A proto jsem se rozhodl k neustálému využívání taxíku, kdykoli to jen bylo možné.
Další nechutnou věcí je do určité míry ignorace svobody hratelnosti, kterou GTA hry oplývaly – mohli jste vzít náklaďák a přejet nepřátele, mohli jste vzít rychlejší vůz, zamířit s ním na skupinky nepřátel, vyskočit a rychle ho rozstřílet, když zrovna nebyly po ruce výbušniny – prostě možnosti. GTAIV se však orientuje v přestřelkách velmi často na souboje v interiéru, kde se stává lineární sřílečkou (paradoxně jsou ale tyto části velmi zábavné), když jste venku, většinou si moc nepomůžete (a ani nechcete, protože při neúspěchu testované taktiky je tu zase ono otravné cestování), protože zkrátka není jak. Korunu tomu nasazují místy nesmrtelní nepřátelé při pronásledování, protože autoři vás prostě chtějí protáhnout vším, co si pro vás připravili, a vás tak připraví a pocit svobody, tito nepřátelé jsou pak zničehonic zase zabitelní, o čemž vám hra nijak nedá vědět (např. mise, v níž pronásledujete motorkáře tunely metra), takže sypete zásobníky, aby vám ten moment neutekl. V některých misích jsou zase skriptované situace, kdy např. rozstřílíte vůz FBI (začne hořet), ale k výbuchu ho nedonutíte, auto, i když řidič i pasažér z hořícího vozu vyskočili, vybuchne až na daném místě, před čímž ještě vybírá zatáčky – už jsem slyšel o bezhlavých běhajících kuřatech, ale tohle; nebo podobně, když pronásledujete auto typu Banshee, které bez potíží odhodí Humvee...
Přitom by ale hra v samotném jádru při přestřelkách i honičkách vůbec nebyla špatná – jen systém krytí v kombinaci se třetí osobou (co hůř v interiérech) vede mnohdy k vytrvalému sypání zásobníků do zdi. Jak opravdu funguje házení granátů, to jsem nerozluštil.
Úplně jsem také nepochopil možnost volby při dělení příběhu – některé jsou fajn, ale dopady na hraní jsou opět minimální, děj se také prakticky vůbec nezmění (s výjimkou poslední volby). Takže proč? Protože je to moderní?
Po technické stránce GTAIV rovněž není bez chyby.
Tak především autoři přidali na hmotnosti všech objetků a lidí, takže všechno ve hře má neuvěřitelnou setrvačnost. S některými vozy se tak téměř nedá zatáčet při rychlosti nad 40kmh, jiné se směšně obrací na střechu při jen trochu prudší zatáčce, Niko samotný má brzdnou dráhu asi jako průměrný boening.
Ovládání zejména při pěší části také trpí – jednak se Niko točí jako pitomec, jednak třeba start do běhu strašně dlouho trvá, jednak má Niko jasně předskriptovanou délku kroku, takže neváhá spadnout ze střechy, když byť i jen pošimráte 'W'.
Naprostou osinou v prdeli jsou mise, kdy musíte chránit AI, jejíž zálibou je především umírání prakticky v každé situaci, případně vytváření těchto situací, pakliže žádná nablízku není (viz výčet ze zdejší diskuse: Dělám misi v bance. Packie mi umřel už z těchto důvodů: vběhl mi před hlaveň, vyběhl vstříc mnou hozenému granátu, zasekl se fízláckého auta, když jsme museli přeběhnout ulici, spadl na něj hořící vrak fízláckého auta po explozi, nechal se zastřelit, když čuměl do zdi a nehýbal se, byl zastřelen, protože se kryl za popelnici, kterou si sám ukopl, přetahoval se se SWAŤákem o turniket, tváří v tvář, takže nebojoval, ani neuhýbal.
Velká část z tohoto výčtu se stala opakovaně (situace s granátem a situace s vběhnutím před hlaveň dokonce 3x a 4x). .
Zejména ve druhé části hry jsem zažil postavy zasekávající se do zábradlí, kdy jsou buď nesmrtelné nebo umřou až třeba po pěti vteřinách, kdy už zabité byly.
Ragdoll ve hře způsobuje, že zejména Niko, když ho třeba srazí klidně i ploužící se auto, spustí jakousi nechtěnou zpomalenou sérii, která je zřejmě variací na break dance. V kombinaci s přestřelkou je to extra výživné.
Taky nepotěší, že postavy jsou zřejmě – po vzoru akčních filmů – polité benzínem a to prakticky non-stop, protože neváhají začít hořet v jakékoli situaci.
Navzdory tomu, co jsem zde vypsal, GTAIV není vysloveně špatnou hrou, je jen hrou, v které jsou designérské prohřešky natolik markantní, že s klidem potopí jinak kvalitní obsah. Graficky hra vypadá velice příjemně, ozvučení a dabing je super – ovšem kapitolou samou pro sebe je soundtrack (tedy rádia), který je definitivně nejhorší z celé moderní série a zainteresovaná velká jména tomu vůbec nepomáhají.
Pro mě se GTA-like hry rozdělují na souboj série Saints Row a GTA – pokud srovnám Saints Row: The Third a GTAIV, je prakticky ve všem jasný vítěz Saints Row.
P.S.
Vím, že datadisky leccos vychytaly, dokonce jsem je hrál s kamarádem, takže si pamatuju i to, že by mi v mnoha ohledech mohly mnohem lépe sednout. Právě se do nich pouštím.
EDIT: Málem jsem zapomněl, ale slíbil jsem si, že to sem napíšu - NAPROSTO MĚ URÁŽÍ, JAK MOHLO OVLÁDÁNÍ VRTULNÍKU PROJÍT BETASTEM!
...alespoň v PC verzi jsou naprosto neovladatelné, tudíž je poslední mise záležitostí několika hodin.
Pro: Pořád je to GTA
Proti: viz. komentář