Fallout New Vegas je dost jiný než Fallout 3. Viděl jsem názory, že to je Fallout 3.5, ale to jsou podle mě pouze názory lidí, kteří tak usoudili podle grafiky. Graficky se jedná o totéž, to je fakt. Prakticky všechno ostatní se ale změnilo.
Fallout New Vegas je odlišný od Falloutu tím, že se přibližuje k původní sérii, ale zrovna tak je dost jiný než původní série.
Nezačínáte jako žádný zelenáč. Jste ostřílený kurýr, který už ve svém čase něco zažil. Když vás hra chce dostat z takové pozice do RPG hry, kde začínáte budovat vše od začátku, často vám naservíruje něco jako ztrátu paměti po nějaké nehodě. Aby New Vegas nebyl zas až tak strašné klišé, nepere vám kulku do hlavy.
Poté, co přežijete vlastní smrt, probouzíte se v domě doktora, který vás dá do kupy a dá vám zkrácenou verzi toho, co jste ve Fallout 3 dělali skoro hodinu. Narozdíl od Fallout 3, teď vám hra dává pádný důvod, proč se vydávat za příběhem. Hra neslibuje žádné členy rodiny, které jste viděli dvakrát za hru. Někdo vás střelil do hlavy a vy teď jdete najít a zabít toho parchanta. Rozdíly ve způsobu psaní příběhu jsou tady naprosto očividné.
Fallout New Vegas, bohužel, je jeden z případů zabitého potenciálu. Hra měla mít ještě tak aspoň rok vývoje.
První se na hře podepsalo to, že během vývoje došlo ke změně příběhu. Hra měla být o tom, že i když si nepamatujete svou minulost, vaše minulost si pamatuje vás a příběh, který byl stlačen do DLC Lonesome Road, měl být ústředním děním celé hry a právě skrz tento příběh mělo probíhat ovládnutí New Vegas. Na papíře to zní úžasně, ale hádám, že zpracování bylo na tolik složité, že se jej nakonec rozhodli změnit.
Když se příběh změnil, museli ze hry nejprve dostat ten starý. A jak se jeden z vývojářů zmínil, vytáhnout obsah ven ze hry zabere asi stejně dlouho, jako jeho tvoření.
Toto samozřejmě zdrželo spoustu věcí. Proto je celý svět o něco menší a nacházíte v něm náznaky questů, které neexistují, nebo dokonce lokace, které jsou téměř úplně prázdné (například obrovské letiště se dvěma Radškorpióny a jednou bednou, nebo karavan, který je označený jako "Lone Wolf Radio" - prostě lokace plná rádiového vybavení, ve které jinak není vůbec nic).
Do toho všeho, celý svět zužuje prvek, který ve Fallout 3 nebyl - neviditelné zdi. Svět Fallout 3 byl zcela otevřený, jen na jeho okraji vám hra férově sdělila, že tady prostě svět končí, ať jdete jinam. New Vegas se snaží celý svět pohledně uzavřít. Bohužel, uzavírá ale také spousty míst, které se zdají být přístupné. Tohle v podstatě trestá prohledávání světa a byl to taky jeden z prvků, proč jsem komplet celý New Vegas prohledal během prvních dvou průchodů. Na rozdíl od Fallout 3, New Vegas neobsahuje náhodné události, které Fallout 3 udržovaly svěžím i po několika hrách. Mapa, jak už jsem řekl, je menší a hůř se prozkoumává. Fallout New Vegas tedy musí spoléhat na jiné prvky. A povedlo se mu to? No sakra.
Začnu od samotného povrchu. Hra je těžší. Prostě je. Hned na začátku budou lokace, kde umřete během několika vteřin. Už neexistuje, abyste Deathclawa umlátili baseballovou pálkou, bez ohledu na váš level, protože vás zabijí dva jeho škrábance.
Lokace jsou o něco nápaditější. Mojave, narozdíl od D.C., je více méně unifikované a změny prostředí jsou velmi plynulé.
Bojový systém je promakanější a kraftění dostalo trochu více praktického využití - můžete si například vyrábět munici a šetřit tak peníze.
Jo, peníze. Jak jste ve Falloutu 3 měli pořád šíleně moc peněz, na to v New Vegas zapomeňte. Hra vám dává tolik příležitostí je utrácet, od kvalitních oděvů, přes úžasné zbraně, až po různá vylepšení přímo vaší postavy, že nebudete vědět, na co šetřit dřív. Sebrat ze země karton cigaret a odnést ho někam prodat už dává smysl.
Příběh je bezesporu lépe napsaný. Celkem nenuceně se dostáváte od pomstychtivého tažení až k ovládnutí celého regionu. Nejenom, že si můžete vybrat, na čí stranu se přidáte, přidávat se nemusíte vůbec k nikomu a můžete se tak sami postavit proti všem (což ve Fallout 3 šlo dost těžko a hra to stejně neuznávala jako právoplatný konec).
Zrovna jako příběh, lépe napsané jsou i postavy. Když asi v půlce hry narazíte na lidi, kteří se znají s jednou z prvních postav které potkáte, uvědomíte si, že někdo skutečně nad postavami přemýšlel a nestrčil je do hry jenom proto, že se to zrovna hodilo. Vaši následovníci nejsou jenom batoh navíc. Kromě toho, že jsou v boji většinou efektivní, každý z nich má svoji specifickou osobnost, příběh a samozřejmě i quest. Časem se tedy z neznámých tváří stanou opravdové charaktery, které si budete vybírat nejen podle toho, jak velký kvér mají za pasem.
Svět je mnohem více interaktivní. Vaše rozhodnutí se obvykle někde nějak projeví a hlavně, lidé na vás také adekvátně reagují. Když jste ve Fallout 3 vystříleli Paradise Falls, tak se vám stejně obchodník před jejich základnou posmíval, jaká jste třasořitka. Když v New Vegas srovnáte se zemí hlavní kemp Legie, nemáte pocit, že jste se vrátili z procházky parkem, už jenom proto, že nestačilo stát uprostřed tábora a střílet na libovolného nepřítele.
Mojave skutečně dává dojem jednotného regionu. Prakticky všichni budou nakonec nějakým způsobem zataženi do přicházejícího konfliktu a bude ve vašich rukou, jak to s nimi nakonec dopadne.
To vede tedy k samotným frakcím. Karma už je jenom takový indikátor a ve hře neznamená prakticky nic. Mnohem více je důležité, jaký máte s jednotlivými frakcemi vztah. Udělat si z jedné frakce nepřátele znamená, že jejich questy nebudete moci plnit a velmi často se váš vztah s nimi promítne do hlavních questů, kdy třeba nebudete moci vyjednávat s danou frakcí, protože jste jim v minulosti něco udělali.
Frakce se taky nedělí na dobré a špatné a hlavně, už neexistují generičtí nepřátelé jako nájezdníci, kteří se jen tak náhodně poflakovali po mapě.
Fallout New Vegas je jednou z těch her, u kterých si říkám "sakra, to mohlo být o tolik lepší kdyby...". Hra se vydala tou správnou cestou, ale bohužel, přinesla řadu nových nedostatků, většinu z nichž osobně připisuji právě radikální změně příběhu a nedostatku času k dokončení. Ačkoliv hra napravuje spoustu věcí, na které jsem si ve Fallout 3 stěžoval, prvky které předchůdce dělaly tak úžasnou hrou, šly do pozadí a bohužel, pro mě to znamenalo zkrácení celkové herní doby. Nicméně, díky lepšímu příběhu, když se retrospektivně podívám na oba díly, New Vegas si prostě pamatuju jako ten lepší Fallout. I tak ale New Vegas dávám jenom 4,5 hvězdičky, stejně jako předchůdci.
Nezbývá než doufat, že Fallout 4, jehož vývoj byl oznámen bez přibližného data vydání, si vezme to nejlepší z obou her. A hlavně doufám, že hlavní quest a postavy nebudou psát ti samí lidé, co psali pro Fallout 3 :)
Fallout New Vegas je odlišný od Falloutu tím, že se přibližuje k původní sérii, ale zrovna tak je dost jiný než původní série.
Nezačínáte jako žádný zelenáč. Jste ostřílený kurýr, který už ve svém čase něco zažil. Když vás hra chce dostat z takové pozice do RPG hry, kde začínáte budovat vše od začátku, často vám naservíruje něco jako ztrátu paměti po nějaké nehodě. Aby New Vegas nebyl zas až tak strašné klišé, nepere vám kulku do hlavy.
Poté, co přežijete vlastní smrt, probouzíte se v domě doktora, který vás dá do kupy a dá vám zkrácenou verzi toho, co jste ve Fallout 3 dělali skoro hodinu. Narozdíl od Fallout 3, teď vám hra dává pádný důvod, proč se vydávat za příběhem. Hra neslibuje žádné členy rodiny, které jste viděli dvakrát za hru. Někdo vás střelil do hlavy a vy teď jdete najít a zabít toho parchanta. Rozdíly ve způsobu psaní příběhu jsou tady naprosto očividné.
Fallout New Vegas, bohužel, je jeden z případů zabitého potenciálu. Hra měla mít ještě tak aspoň rok vývoje.
První se na hře podepsalo to, že během vývoje došlo ke změně příběhu. Hra měla být o tom, že i když si nepamatujete svou minulost, vaše minulost si pamatuje vás a příběh, který byl stlačen do DLC Lonesome Road, měl být ústředním děním celé hry a právě skrz tento příběh mělo probíhat ovládnutí New Vegas. Na papíře to zní úžasně, ale hádám, že zpracování bylo na tolik složité, že se jej nakonec rozhodli změnit.
Když se příběh změnil, museli ze hry nejprve dostat ten starý. A jak se jeden z vývojářů zmínil, vytáhnout obsah ven ze hry zabere asi stejně dlouho, jako jeho tvoření.
Toto samozřejmě zdrželo spoustu věcí. Proto je celý svět o něco menší a nacházíte v něm náznaky questů, které neexistují, nebo dokonce lokace, které jsou téměř úplně prázdné (například obrovské letiště se dvěma Radškorpióny a jednou bednou, nebo karavan, který je označený jako "Lone Wolf Radio" - prostě lokace plná rádiového vybavení, ve které jinak není vůbec nic).
Do toho všeho, celý svět zužuje prvek, který ve Fallout 3 nebyl - neviditelné zdi. Svět Fallout 3 byl zcela otevřený, jen na jeho okraji vám hra férově sdělila, že tady prostě svět končí, ať jdete jinam. New Vegas se snaží celý svět pohledně uzavřít. Bohužel, uzavírá ale také spousty míst, které se zdají být přístupné. Tohle v podstatě trestá prohledávání světa a byl to taky jeden z prvků, proč jsem komplet celý New Vegas prohledal během prvních dvou průchodů. Na rozdíl od Fallout 3, New Vegas neobsahuje náhodné události, které Fallout 3 udržovaly svěžím i po několika hrách. Mapa, jak už jsem řekl, je menší a hůř se prozkoumává. Fallout New Vegas tedy musí spoléhat na jiné prvky. A povedlo se mu to? No sakra.
Začnu od samotného povrchu. Hra je těžší. Prostě je. Hned na začátku budou lokace, kde umřete během několika vteřin. Už neexistuje, abyste Deathclawa umlátili baseballovou pálkou, bez ohledu na váš level, protože vás zabijí dva jeho škrábance.
Lokace jsou o něco nápaditější. Mojave, narozdíl od D.C., je více méně unifikované a změny prostředí jsou velmi plynulé.
Bojový systém je promakanější a kraftění dostalo trochu více praktického využití - můžete si například vyrábět munici a šetřit tak peníze.
Jo, peníze. Jak jste ve Falloutu 3 měli pořád šíleně moc peněz, na to v New Vegas zapomeňte. Hra vám dává tolik příležitostí je utrácet, od kvalitních oděvů, přes úžasné zbraně, až po různá vylepšení přímo vaší postavy, že nebudete vědět, na co šetřit dřív. Sebrat ze země karton cigaret a odnést ho někam prodat už dává smysl.
Příběh je bezesporu lépe napsaný. Celkem nenuceně se dostáváte od pomstychtivého tažení až k ovládnutí celého regionu. Nejenom, že si můžete vybrat, na čí stranu se přidáte, přidávat se nemusíte vůbec k nikomu a můžete se tak sami postavit proti všem (což ve Fallout 3 šlo dost těžko a hra to stejně neuznávala jako právoplatný konec).
Zrovna jako příběh, lépe napsané jsou i postavy. Když asi v půlce hry narazíte na lidi, kteří se znají s jednou z prvních postav které potkáte, uvědomíte si, že někdo skutečně nad postavami přemýšlel a nestrčil je do hry jenom proto, že se to zrovna hodilo. Vaši následovníci nejsou jenom batoh navíc. Kromě toho, že jsou v boji většinou efektivní, každý z nich má svoji specifickou osobnost, příběh a samozřejmě i quest. Časem se tedy z neznámých tváří stanou opravdové charaktery, které si budete vybírat nejen podle toho, jak velký kvér mají za pasem.
Svět je mnohem více interaktivní. Vaše rozhodnutí se obvykle někde nějak projeví a hlavně, lidé na vás také adekvátně reagují. Když jste ve Fallout 3 vystříleli Paradise Falls, tak se vám stejně obchodník před jejich základnou posmíval, jaká jste třasořitka. Když v New Vegas srovnáte se zemí hlavní kemp Legie, nemáte pocit, že jste se vrátili z procházky parkem, už jenom proto, že nestačilo stát uprostřed tábora a střílet na libovolného nepřítele.
Mojave skutečně dává dojem jednotného regionu. Prakticky všichni budou nakonec nějakým způsobem zataženi do přicházejícího konfliktu a bude ve vašich rukou, jak to s nimi nakonec dopadne.
To vede tedy k samotným frakcím. Karma už je jenom takový indikátor a ve hře neznamená prakticky nic. Mnohem více je důležité, jaký máte s jednotlivými frakcemi vztah. Udělat si z jedné frakce nepřátele znamená, že jejich questy nebudete moci plnit a velmi často se váš vztah s nimi promítne do hlavních questů, kdy třeba nebudete moci vyjednávat s danou frakcí, protože jste jim v minulosti něco udělali.
Frakce se taky nedělí na dobré a špatné a hlavně, už neexistují generičtí nepřátelé jako nájezdníci, kteří se jen tak náhodně poflakovali po mapě.
Fallout New Vegas je jednou z těch her, u kterých si říkám "sakra, to mohlo být o tolik lepší kdyby...". Hra se vydala tou správnou cestou, ale bohužel, přinesla řadu nových nedostatků, většinu z nichž osobně připisuji právě radikální změně příběhu a nedostatku času k dokončení. Ačkoliv hra napravuje spoustu věcí, na které jsem si ve Fallout 3 stěžoval, prvky které předchůdce dělaly tak úžasnou hrou, šly do pozadí a bohužel, pro mě to znamenalo zkrácení celkové herní doby. Nicméně, díky lepšímu příběhu, když se retrospektivně podívám na oba díly, New Vegas si prostě pamatuju jako ten lepší Fallout. I tak ale New Vegas dávám jenom 4,5 hvězdičky, stejně jako předchůdci.
Nezbývá než doufat, že Fallout 4, jehož vývoj byl oznámen bez přibližného data vydání, si vezme to nejlepší z obou her. A hlavně doufám, že hlavní quest a postavy nebudou psát ti samí lidé, co psali pro Fallout 3 :)
Dead Cells
Pro: Vylepšený bojový systém, lepší ekonomie, lépe napsaný a promyšlenější příběh i postavy
Proti: Neuskutečněné questy, nevyužité lokace, menší svět, neviditělné zdi