Příchod Starcraftu II znamenal pro mnohé hráče, podobně jako pro mě, opravdový zázrak. To po čem každý dychtil přes deset let se stalo skutečností a každý jen toužil ponořit se do tohoto oblíbeného universa a vnímat tento příběh vším, čím to půjde.
Jako vždy je příběh nejsilnější stránkou hry a vskutku se na něj vyplatilo počkat. Děje jsou teď mnohem emotivnějši, osobitější a s podporou výborných filmečků, se dostávají hlouběji pod kůži.
Zatímco všichni fanoušci čekali dlouhých dvanáct let, v sektoru Koprulu uplynuly jen čtyři roky. A tu dvanáctiletou Propast od předchozího dílu, Blizzardi překonali na jedničku. Návaznost nepůsobí kostrbatě, naopak množství odkazů na minulost (první díl s datadiskem) je příjemnou rekapitulací předchozí hry (a věřím, že jsou hráči, kteří se tak dostali k původní hře).
Mise jsou rozděleny do několika celků a jelikož různé mise otevírají různé jednotky, může hráč zkoušet stále jiné kombinace. Hra se stává mnohem variabilnější ať už jde o verbování žoldáků, výzkum protoských a zergských technologií, či trvalá vylepšení pro určité jednotky.
Maximálním oživením jsou gradujici mise. Starcraft II je oproti jedničce velice zrychlený a aby se hra příliš netáhla, hráč musí co chvíli něco zachraňovat, před něčím utíkat, či něco prostě vyrabovat jako první. A když si chce ještě splnit bonusové úkoly, opravdu toho času moc není. Třešní na dortu jsou v tomto případě tři páry alternativních misí, ze kterých si zvolíte. (Moc tomu nefandím, protože pak může docházet k nesouvislostem v dalším pokračování).
Grafika i hudba byly také znatelně předělány. Mě osobně se tedy více líbilo zpracování z jedničky, ale to dvojkové taky není špatné.
Došlo však ke znatelným změnám jednotlivých ras (v zájmu lepšího vyvážení). Zergové spíš než hmyzí emzáci, teď působí jako rakovina. Protosové jsou zase zářivější a nazdobenější, až to působí přeplácaně. Rozvoj nových jednotek na úkor některých původních zamrzí. Absence Lurkera, či Defilera připomenou jen jejich kosti, které můžete nalézt. A některé Teranské jednotky získáte jen, "když je vytáhnou ze šrotu".
Na druhou stranu však bylo jasné, že po dvanácti letech to nebude původní Starcraft jen v jiném saku.
Hra podporuje výborný multi-player (na který je hlavně zaměřená) a nabízí též mody jako Chalenges atd. Achievementy, jejichž splnění zvyšuje hráčovo skore, nutí hráče dělat větší šílenosti na vyšší obtížnosti a za kratší dobu. Ze hry se tak může stát záležitost, trvající dlouhé měsíce.
Nutnost internetového připojení dokáže naštvat, avšak pro hráče, kteří se nespecializují na multi-player je tu možnost Offline modu. Základní hra a několik modů se tak dá hrát i bez připojení.
Takže nezbývá než doufat, že Blizzard urychlí vývoj dalších pokračování a těšit se. Druhý díl této legendární strategie je sice hodně překopaný, nicméně velice zábavný a navykový takže 90%
Jako vždy je příběh nejsilnější stránkou hry a vskutku se na něj vyplatilo počkat. Děje jsou teď mnohem emotivnějši, osobitější a s podporou výborných filmečků, se dostávají hlouběji pod kůži.
Zatímco všichni fanoušci čekali dlouhých dvanáct let, v sektoru Koprulu uplynuly jen čtyři roky. A tu dvanáctiletou Propast od předchozího dílu, Blizzardi překonali na jedničku. Návaznost nepůsobí kostrbatě, naopak množství odkazů na minulost (první díl s datadiskem) je příjemnou rekapitulací předchozí hry (a věřím, že jsou hráči, kteří se tak dostali k původní hře).
Mise jsou rozděleny do několika celků a jelikož různé mise otevírají různé jednotky, může hráč zkoušet stále jiné kombinace. Hra se stává mnohem variabilnější ať už jde o verbování žoldáků, výzkum protoských a zergských technologií, či trvalá vylepšení pro určité jednotky.
Maximálním oživením jsou gradujici mise. Starcraft II je oproti jedničce velice zrychlený a aby se hra příliš netáhla, hráč musí co chvíli něco zachraňovat, před něčím utíkat, či něco prostě vyrabovat jako první. A když si chce ještě splnit bonusové úkoly, opravdu toho času moc není. Třešní na dortu jsou v tomto případě tři páry alternativních misí, ze kterých si zvolíte. (Moc tomu nefandím, protože pak může docházet k nesouvislostem v dalším pokračování).
Grafika i hudba byly také znatelně předělány. Mě osobně se tedy více líbilo zpracování z jedničky, ale to dvojkové taky není špatné.
Došlo však ke znatelným změnám jednotlivých ras (v zájmu lepšího vyvážení). Zergové spíš než hmyzí emzáci, teď působí jako rakovina. Protosové jsou zase zářivější a nazdobenější, až to působí přeplácaně. Rozvoj nových jednotek na úkor některých původních zamrzí. Absence Lurkera, či Defilera připomenou jen jejich kosti, které můžete nalézt. A některé Teranské jednotky získáte jen, "když je vytáhnou ze šrotu".
Na druhou stranu však bylo jasné, že po dvanácti letech to nebude původní Starcraft jen v jiném saku.
Hra podporuje výborný multi-player (na který je hlavně zaměřená) a nabízí též mody jako Chalenges atd. Achievementy, jejichž splnění zvyšuje hráčovo skore, nutí hráče dělat větší šílenosti na vyšší obtížnosti a za kratší dobu. Ze hry se tak může stát záležitost, trvající dlouhé měsíce.
Nutnost internetového připojení dokáže naštvat, avšak pro hráče, kteří se nespecializují na multi-player je tu možnost Offline modu. Základní hra a několik modů se tak dá hrát i bez připojení.
Takže nezbývá než doufat, že Blizzard urychlí vývoj dalších pokračování a těšit se. Druhý díl této legendární strategie je sice hodně překopaný, nicméně velice zábavný a navykový takže 90%
Pro: Pokračování této kultovní série
Proti: Člověk zamrzí některé rozdíly oproti jedničce.