Přechod z prvního dílu do druhého je těžký, protože hry jsou dost rozdílné. Za tímto tvrzením si maximálně stojím - oba díly jsem procházel více než šestkrát.
Dvojka doslova zahodí spoustu prvků z jedničky. Všechny lokace se zmenší. M35 Mako najednou neexistuje. Hra ho nahradí létajícím autem, které vás vyhodí tam kde vás hra chce mít a následně zase odletí zpátky na loď. Hra sebere všechny "načítací výtahy" a nahradí je normálními načítacími obrazovkami. Osobně mi toto až tak moc nevadí, ale když člověk musí několik vteřin číst "loading..." i když se jenom chce přesunou o patro výš na Normandy, je to docela k vzteku. A jakožto vášnivý hráč jsem byl schopný ocenit práci, která do těch načítacích výtahů šla - a to nemluvím jen o technické stránce.
Způsob vyprávění příběhu je výrazně změněn. Za cenu menší svobody se vám dostane mnohem kvalitnější vyprávění.
Hra vás uvítá tím, že vaši oblíbenou postavu, se kterou jste se tři hodiny piplali v editoru, zabije. Žádné "možná to přežil/a" nebo "něco tu nesedí". Hra jasně ukáže jak se udusíte a vaše bezvládné tělo pak padá směrem k nějaké planetě, takže vás čeká vstup do atmosféry, který se ani v Mass Effectu ještě nikomu nepodařilo přežít bez specializovaného vybavení.
Pár minut sekvencí na to se dovídáte, že Cerberus, organizace, se kterou jste dříve měli nějaké potyčky, vynaložila spoustu úsilí a peněz, aby vaše ostatky přeměnila zpátky na živou bytost.
Tímto se taky zásadně mění nádech vyprávění příběhu. Hru nevidíte skrze oči vojáka Aliance, ale skrze oči někoho, kdo není vázán byrokracií a kdo ví, co se chystá. Na jedné straně máte lidi, kteří vás označují za zločince kvůli vašemu spojení s Cerberusem, na druhé straně máte zase ty stejné lidi, kteří i přes nezvratné důkazy o chystající se invazi sedí na zadku a nic nedělají.
Mass Effect 2 je ze všeho nejvíce příběhem o postavách. Většinu herní doby trávíte tím, že nabíráte nové členy týmu, nebo pomáháte již stávajícím členům dát si do kupy své soukromí, než se vydáte na misi, které naprosto otevřeně a upřímně říkáte "sebevražedná".
Zatímco jednička na vás chrlila jednu rasu za druhou a informace o nich dávala do velmi obsáhlého katalogu, dvojka vás rovnou přiměje si na jednotlivé rasy vytvořit názor podle toho co vidíte ve hře, nebo co vám členové vašeho týmu řeknou. Wrex mohl v jedničce blábolit o jejich světě jak chtěl, ale opravdový obrázek si uděláte teprve tehdy, až to sami uvidíte.
Ze všeho nejvíce je to ale příběh o vás, respektive vaší postavě.
Mass Effect 2 pořádně roztáčí to, co Mass Effect 1 jenom načal - renegade hlášky Renegade Shepard je jednou z nejzábavnějších postav všech dob, nejen kvůli jeho hláškám, ale i kvůli jeho chování během boje.
ME2 se, bohužel, vzdal velké části svých RPG prvků a dost ubral na bojových sekvencích. Jako největší stupiditu považuji adopci univerzální munice. To je tak laciná herní mechanika, že tomu ani nejde věřit. Samotný bojový systém je ale naprosto v pohodě. Bohužel se však většina misí změnila na tunelovky, ve kterých chvíli střílíte, pak chvíli stojíte a kecáte, pak zase střílíte a najednou STŘIH! a jste zpátky na Normandy a kecáte s vašim týmem o tom co se stalo. Většinou se to ale dá docela dobře strávit, protože dialogy jsou z velké většiny hodně zajímavé.
Absence Mako v některých misích jde cítit. Například když přijedete na Tuchanku (domovskou planetu Kroganů), musíte si vozidlo vypůjčit od nich a ještě k tomu vás někam zaveze jen v rámci cutscény. Samozřejmě taky už neexistuje ono brouzdání po zdánlivě opuštěných světech, které dělalo Mass Effect 1 tak zajímavým.
Čímž se dostávám na nejslabší prvek hry, a tím je bezesporu prozkoumávání planet. Je naprosto zbytečně zdlouhavé a zcela nezáživné (pokud vás teda nebaví jezdit kursorem po planetě a držet tlačítko).
I přes jeho nedostatky oproti prvnímu dílu, Mass Effect 2 považuji za nejlepší díl série právě kvůli vyprávění a opravdu propracovaným postavám.
Myslím, že bych se ani nedopočítal, kolikrát jsem hru procházel abych si vyzkoušel všechny možnosti, nebo prozkoumal něco, na co jsem předtím čas neměl. Jediné, co bych asi vytkl v relaci s příběhem je poslední boss. Ten byl na můj vkus trochu mimo.
Dvojka doslova zahodí spoustu prvků z jedničky. Všechny lokace se zmenší. M35 Mako najednou neexistuje. Hra ho nahradí létajícím autem, které vás vyhodí tam kde vás hra chce mít a následně zase odletí zpátky na loď. Hra sebere všechny "načítací výtahy" a nahradí je normálními načítacími obrazovkami. Osobně mi toto až tak moc nevadí, ale když člověk musí několik vteřin číst "loading..." i když se jenom chce přesunou o patro výš na Normandy, je to docela k vzteku. A jakožto vášnivý hráč jsem byl schopný ocenit práci, která do těch načítacích výtahů šla - a to nemluvím jen o technické stránce.
Způsob vyprávění příběhu je výrazně změněn. Za cenu menší svobody se vám dostane mnohem kvalitnější vyprávění.
Hra vás uvítá tím, že vaši oblíbenou postavu, se kterou jste se tři hodiny piplali v editoru, zabije. Žádné "možná to přežil/a" nebo "něco tu nesedí". Hra jasně ukáže jak se udusíte a vaše bezvládné tělo pak padá směrem k nějaké planetě, takže vás čeká vstup do atmosféry, který se ani v Mass Effectu ještě nikomu nepodařilo přežít bez specializovaného vybavení.
Pár minut sekvencí na to se dovídáte, že Cerberus, organizace, se kterou jste dříve měli nějaké potyčky, vynaložila spoustu úsilí a peněz, aby vaše ostatky přeměnila zpátky na živou bytost.
Tímto se taky zásadně mění nádech vyprávění příběhu. Hru nevidíte skrze oči vojáka Aliance, ale skrze oči někoho, kdo není vázán byrokracií a kdo ví, co se chystá. Na jedné straně máte lidi, kteří vás označují za zločince kvůli vašemu spojení s Cerberusem, na druhé straně máte zase ty stejné lidi, kteří i přes nezvratné důkazy o chystající se invazi sedí na zadku a nic nedělají.
Mass Effect 2 je ze všeho nejvíce příběhem o postavách. Většinu herní doby trávíte tím, že nabíráte nové členy týmu, nebo pomáháte již stávajícím členům dát si do kupy své soukromí, než se vydáte na misi, které naprosto otevřeně a upřímně říkáte "sebevražedná".
Zatímco jednička na vás chrlila jednu rasu za druhou a informace o nich dávala do velmi obsáhlého katalogu, dvojka vás rovnou přiměje si na jednotlivé rasy vytvořit názor podle toho co vidíte ve hře, nebo co vám členové vašeho týmu řeknou. Wrex mohl v jedničce blábolit o jejich světě jak chtěl, ale opravdový obrázek si uděláte teprve tehdy, až to sami uvidíte.
Ze všeho nejvíce je to ale příběh o vás, respektive vaší postavě.
Mass Effect 2 pořádně roztáčí to, co Mass Effect 1 jenom načal - renegade hlášky Renegade Shepard je jednou z nejzábavnějších postav všech dob, nejen kvůli jeho hláškám, ale i kvůli jeho chování během boje.
ME2 se, bohužel, vzdal velké části svých RPG prvků a dost ubral na bojových sekvencích. Jako největší stupiditu považuji adopci univerzální munice. To je tak laciná herní mechanika, že tomu ani nejde věřit. Samotný bojový systém je ale naprosto v pohodě. Bohužel se však většina misí změnila na tunelovky, ve kterých chvíli střílíte, pak chvíli stojíte a kecáte, pak zase střílíte a najednou STŘIH! a jste zpátky na Normandy a kecáte s vašim týmem o tom co se stalo. Většinou se to ale dá docela dobře strávit, protože dialogy jsou z velké většiny hodně zajímavé.
Absence Mako v některých misích jde cítit. Například když přijedete na Tuchanku (domovskou planetu Kroganů), musíte si vozidlo vypůjčit od nich a ještě k tomu vás někam zaveze jen v rámci cutscény. Samozřejmě taky už neexistuje ono brouzdání po zdánlivě opuštěných světech, které dělalo Mass Effect 1 tak zajímavým.
Čímž se dostávám na nejslabší prvek hry, a tím je bezesporu prozkoumávání planet. Je naprosto zbytečně zdlouhavé a zcela nezáživné (pokud vás teda nebaví jezdit kursorem po planetě a držet tlačítko).
I přes jeho nedostatky oproti prvnímu dílu, Mass Effect 2 považuji za nejlepší díl série právě kvůli vyprávění a opravdu propracovaným postavám.
Myslím, že bych se ani nedopočítal, kolikrát jsem hru procházel abych si vyzkoušel všechny možnosti, nebo prozkoumal něco, na co jsem předtím čas neměl. Jediné, co bych asi vytkl v relaci s příběhem je poslední boss. Ten byl na můj vkus trochu mimo.
Dead Cells