Jade Empire není hra od Bioware, Jade Empire JE Bioware. Ta šablona je tak očividná takřka ve všem, že si ji nelze nevšimnout nebo nezmínit. V tomhle případě je šablona zasazena na východ, což mi vůbec nevadilo, zaměření tímhle směrem můžu. Nicméně i v tomhle zaměření na východ mi ve hře jaksi překážel ten "steam-punk" (?) který mi sem skutečně neseděl. Létající vážky a bombardéry... OK, starověká Čína byla v mnohém dále než zbytek zaostalého světa té doby, nicméně tohle už bylo příliš sci-fi.
Příběh samotný ale byl vystavěný a vyprávěný celkem zajímavě a dokázal zaujmout. Parťáků z Biowaří šablony mi tu přišlo trochu zbytečně moc na to, aby se dali využít, ale dalo se s nimi pokecat a nemálo toho zjistit. V onom herním životě mi tak přišlo vše celkem promyšlené, včetně možnosti se napakovat zkušenostmi v bojové aréně v Císařském městě. Horší už to ale bylo se závěrem., který zapříčinil i finální hodnocení. Konec už byl tak překombinovaný a tak protahovaný, že jsem se nahlas ptal, jestli je to už, sakra, konec nebo se to furt bude táhnout dál. Potud vše tak nějak smysluplně plynulo, ale to neustálé zachraňování, umírání, oživování mě už štvalo, nemělo to konce! Rozhodně tomu nepřispíval fakt, že autoři před vás prostě už jen začali házet silné protivníky jenom proto, že se blížil konec a někde je asi napsáno, že ten musí být prostě těžký a lemovaný nepřáteli, protože smysluplnost to už postrádalo. Nervy mi už skutečně pěnily ve chvíli, kdy se strhla jedna z finálních lavin dění - po opětovném setkání se s parťáky po mé smrti, jsem měl ještě nedodělané věci v chrámu, ale jakmile jsem si promluvil s Jitřní Hvězdou, už se nešlo zastavit a chrám mi byl uzavřen. A když už jsem se mohl zase svobodně nadechnout, roztřídit si body, zkušenosti a přečíst několikeré změny v úkolech, už se mi zase nechtělo načítat předchozí uloženou pozici a procházet tím vším znovu. OBZVLÁŠTĚ, když nejde přeskakovat videa a animace, kdy jsem trpěl nad tím, že musím čekat, až se to táááhléééé přéééjííížděěěnííííé kamerou obtočí kolem něčeho, načte se nový level a spustí se další vííídééééoóó.... Tohle mi fakt dalo připomenout konec Mass Effect 3, svým zpracováním a neskutečným protahováním. Takovýhle konec mi prostě závěr hry znechutil, COŽ JE, DOPRKÝNKA, ŠKODA!
Dobře tedy, příběh Bioware umí, s tím zpracováním to trochu kulhá. Pokud je v tomhle případě o PC konverzi z XBoxu, jde o poměrně hodě dobrý počin, který i mnohé vysvětluje. Např. pohyby mé postavy v bojích, kdy jsem zprvu vůbec nevěděl, jestli pohyb dopředu bude znamenat útok nebo jen krok dopředu, přičemž bude trvat, než se takhle k nepříteli doplížím, protože kdybych ho přeskočil, budu sice vypadat mrštnější, ale budu k němu z druhé strany v podstatě stejně daleko, takže se i tak budu muset šourat. Hratelnost rozhodně nezvýšilo ani mnohdy zbytečné šlapání z A do B, které by šlo mnohdy vyřešit rychlejším kliknutím na přesunutí se rovnou na B. Takové město sice obsahovalo lidičky a vypadalo živoucně, ale drtivé většina stejným hlasem jen klábosila stejné repliky. A když už jsme u těch hlasů, tvůrci zjevně ve svých hrách používají pro dabing stejné lidi (já tady v tom slyšel hlasy z Citadely Mass Effectu :) A když už jsme u těch hlasů - docela by mě i zajímalo, zda skutečně ono číánské breptání bylo nějakým čínských breptáním nebo je pozpátku přehranými anglickými větami.
Stejně tak mi bylo líto, že mě autoři příliš neuvedli do ovládání hry. Teprve až po nějaké době jsem zjistil, že si mohu vybírat svého "podržtašku" a že vůbec mám na výběr nějaké parťáky. Že skoro pokaždé, co si s nimi promluvím mají nějaké nové informace jsem zjistil ještě později. Až do konce hry jsem ani nebyl nucen nijak využívat jakési ono skládání stylů, ve většině případů jsem prostě skupinu nepřátel v danou chvíli umlátil jedním stylem i bez krytí. Během bitky nebylo třeba nic měnit.
A pak takové ty všude se vyskytující drobnosti, jako že postavě při monologu vypadne zvuk a tak jen lapá po dechu (díky za titulky :), že mnou NPC postavy procházejí jak duchové, že v animacích k sobě postavy hovoří zírajíc do nesmyslných úhlů a ne na sebe, že při vzájemných promluvách se dvě postavy doslova prolínají, že si ve chvílích bez boje sice mohu výběrem klávesy vybrat styl, ale při začátku souboje se stejně aktivuje ten, co byl vybrán na konci souboje předchozího, že když jdu z kopce, tak nic nevidím, protože kamera nejde víc zvednout, že GUI vypadá jak z nějaké nedodělané alfa/beta verze...
A to se nebudu zmiňovat o naprosto do hry nesednoucích a nesmyslných miniher s letadýlky na 2D mapce jak z nějakého herního automatu. Ty jsem přeskakoval úplně. Přišlo mi to stejně smysluplné, jako kdyby do hry byly vloženy minihry s karaoke.
Hra to byla dobrá, celkem se dobře ovládala, příběh měl smysl i vyprávění bylo podáno hezky, ale ten konec mě ničil. Mám to za sebou, jsem spokojen, ale znovu už do toho nepůjdu.
Příběh samotný ale byl vystavěný a vyprávěný celkem zajímavě a dokázal zaujmout. Parťáků z Biowaří šablony mi tu přišlo trochu zbytečně moc na to, aby se dali využít, ale dalo se s nimi pokecat a nemálo toho zjistit. V onom herním životě mi tak přišlo vše celkem promyšlené, včetně možnosti se napakovat zkušenostmi v bojové aréně v Císařském městě. Horší už to ale bylo se závěrem., který zapříčinil i finální hodnocení. Konec už byl tak překombinovaný a tak protahovaný, že jsem se nahlas ptal, jestli je to už, sakra, konec nebo se to furt bude táhnout dál. Potud vše tak nějak smysluplně plynulo, ale to neustálé zachraňování, umírání, oživování mě už štvalo, nemělo to konce! Rozhodně tomu nepřispíval fakt, že autoři před vás prostě už jen začali házet silné protivníky jenom proto, že se blížil konec a někde je asi napsáno, že ten musí být prostě těžký a lemovaný nepřáteli, protože smysluplnost to už postrádalo. Nervy mi už skutečně pěnily ve chvíli, kdy se strhla jedna z finálních lavin dění - po opětovném setkání se s parťáky po mé smrti, jsem měl ještě nedodělané věci v chrámu, ale jakmile jsem si promluvil s Jitřní Hvězdou, už se nešlo zastavit a chrám mi byl uzavřen. A když už jsem se mohl zase svobodně nadechnout, roztřídit si body, zkušenosti a přečíst několikeré změny v úkolech, už se mi zase nechtělo načítat předchozí uloženou pozici a procházet tím vším znovu. OBZVLÁŠTĚ, když nejde přeskakovat videa a animace, kdy jsem trpěl nad tím, že musím čekat, až se to táááhléééé přéééjííížděěěnííííé kamerou obtočí kolem něčeho, načte se nový level a spustí se další vííídééééoóó.... Tohle mi fakt dalo připomenout konec Mass Effect 3, svým zpracováním a neskutečným protahováním. Takovýhle konec mi prostě závěr hry znechutil, COŽ JE, DOPRKÝNKA, ŠKODA!
Dobře tedy, příběh Bioware umí, s tím zpracováním to trochu kulhá. Pokud je v tomhle případě o PC konverzi z XBoxu, jde o poměrně hodě dobrý počin, který i mnohé vysvětluje. Např. pohyby mé postavy v bojích, kdy jsem zprvu vůbec nevěděl, jestli pohyb dopředu bude znamenat útok nebo jen krok dopředu, přičemž bude trvat, než se takhle k nepříteli doplížím, protože kdybych ho přeskočil, budu sice vypadat mrštnější, ale budu k němu z druhé strany v podstatě stejně daleko, takže se i tak budu muset šourat. Hratelnost rozhodně nezvýšilo ani mnohdy zbytečné šlapání z A do B, které by šlo mnohdy vyřešit rychlejším kliknutím na přesunutí se rovnou na B. Takové město sice obsahovalo lidičky a vypadalo živoucně, ale drtivé většina stejným hlasem jen klábosila stejné repliky. A když už jsme u těch hlasů, tvůrci zjevně ve svých hrách používají pro dabing stejné lidi (já tady v tom slyšel hlasy z Citadely Mass Effectu :) A když už jsme u těch hlasů - docela by mě i zajímalo, zda skutečně ono číánské breptání bylo nějakým čínských breptáním nebo je pozpátku přehranými anglickými větami.
Stejně tak mi bylo líto, že mě autoři příliš neuvedli do ovládání hry. Teprve až po nějaké době jsem zjistil, že si mohu vybírat svého "podržtašku" a že vůbec mám na výběr nějaké parťáky. Že skoro pokaždé, co si s nimi promluvím mají nějaké nové informace jsem zjistil ještě později. Až do konce hry jsem ani nebyl nucen nijak využívat jakési ono skládání stylů, ve většině případů jsem prostě skupinu nepřátel v danou chvíli umlátil jedním stylem i bez krytí. Během bitky nebylo třeba nic měnit.
A pak takové ty všude se vyskytující drobnosti, jako že postavě při monologu vypadne zvuk a tak jen lapá po dechu (díky za titulky :), že mnou NPC postavy procházejí jak duchové, že v animacích k sobě postavy hovoří zírajíc do nesmyslných úhlů a ne na sebe, že při vzájemných promluvách se dvě postavy doslova prolínají, že si ve chvílích bez boje sice mohu výběrem klávesy vybrat styl, ale při začátku souboje se stejně aktivuje ten, co byl vybrán na konci souboje předchozího, že když jdu z kopce, tak nic nevidím, protože kamera nejde víc zvednout, že GUI vypadá jak z nějaké nedodělané alfa/beta verze...
A to se nebudu zmiňovat o naprosto do hry nesednoucích a nesmyslných miniher s letadýlky na 2D mapce jak z nějakého herního automatu. Ty jsem přeskakoval úplně. Přišlo mi to stejně smysluplné, jako kdyby do hry byly vloženy minihry s karaoke.
Hra to byla dobrá, celkem se dobře ovládala, příběh měl smysl i vyprávění bylo podáno hezky, ale ten konec mě ničil. Mám to za sebou, jsem spokojen, ale znovu už do toho nepůjdu.
Pro: Příběh; zasazení do východní sféry světa; možnost výběru směřování postavy k dobru/zlu; celkem pěkné grafické i technické zpracování; dlouhá hrací doba...
Proti: ...což ovšem u konce už bylo dost obtěžující; nemožnost přeskakovat nebo alespoň pauzovat video sekvence či příběhové animace v enginu; zbytečné a nehodící se minihry s letadýlky; pocit "Tohle jsem už hrál, akorát předtím to bylo ve vesmíru proti Reaperům