Xpand Rally jsem onehdá koupil ještě v tehdy existujícím Carrefour ve výprodeji za pár korun (no, spíš stovek, vlastně za přesně tři stovky :) Krom toho, že jsem o hře věděl jen to, co bylo na krabičce, tedy že bude "drn drn" a na fotečkách to nevypadalo zle, se mi líbilo, že výprodejový stánek US Action měl k téhle hře tolik úcty, že mi ji nabídl v krabičce, velké, papírové a ne jen laciném papírovém pidi obalu, jak už tehdy začalo být zvykem.

V každém případě jsem si Drn Drn přinesl domů, hru nainstaloval, vzápětí zjistil, že mi přestala fungovat vypalovačka, která mi mrví jedno CD za druhým, zbavil se StarForce ochrany, kterou tahle hra obsahovala, opravil tím vypalování a konečně se tak mohl vrhnout do víru drandění.

A věru, drandilo se mi více než hezky. Do té doby jsem drandil jen ve hrách, které byly technologicky už poněkud staršího kalibru (může být kalibr starší?), takže jsem byl velmi mile překvapen tím, jak hra vypadala. O Techlandu jsem v té době věděl jen to, že předtím vydal svůj Chrome, který byl zvláštní a díru do světa firmě kdovíjak neudělal. Nicméně Poláci se nedali zastrašit a ukázali, že jejich Chrome Engine dokáže rozpohybovat stejně dobře FPS střílečku jako automobilový závodní simulátor - a hle, povedlo se. Hra totiž nejen moc pěkně vypadala, ale celkem dobře se i chovaly vozy na různých površích, velmi dobře se chovaly vozy i vůči překážkám, které neztratily nervy a vědouc, že se na ně řítí vůz, neuhnuly - létalo sklo, tříštily plasty, ohýbaly plechy a devastovaly motory, brzdy a všelijakécosi ty automobilové tentononce, o jejichž existenci, jakožto sám nemotorista, nemám ani zdání. Ať jste nabourali do šutru u cesty, do stromu, do značky či tenounkého stromku, ztráta času, pozice, nervů i naleštěné krásy vozu byla jistá. Byl jsem spokojený.

Moji spokojenost zvyšoval i fakt, že bylo možné si nejen díky chechtákům, vyhraných v závodech a rychlostních zkouškách (nebo co se to tam vlastně jezdilo) nakupovat modernější auta i vozidla speciální, ale že bylo možné také tunit jejich vlastnosti a koupí a nastavením lepší sportovní převodovky natrhnout spoiler soupeřům a být rychlejší o mili-mikro-plankto sekundu, což mi zajistí vítězství, první příčku, víc chechtáků a další kýbl nervů. A bylo mi přitom jedno, že jsem o těch součástkách a jejich funkcích neměl ánunk, prostě jsem nastavoval a šoupal šoupátky dle pocitu a hned testoval na ostro změny.

Faktem bylo, že některé ty závody byly už hodně těžké a mnohdy tak nebylo na nervy zapotřebí kýblů, ale rovnou celých vagónů, protože když už si vymazlíte součástky, vybere správné obutí na neustále se měnící povrch téže trati a na podesáté se vám podaří projet všechny nastražené pasti, průrvy, ostré zatáčky a louže bez jediného výdechu a ke konci vás soupeř stejně předjede o necelou vteřinu, zbývá vám v tu chvíli skutečně velmi málo k tomu, stát se malou atomovou bombou.

Nicméně po letech jsem se rozhodl hry zbavit a před tím jsem si ji chtěl ještě vyzkoušet. Nu, nedohrál jsem ji. Už nemám takové nutkání oslabovat svůj kardiovaskulární systém a také mapky, na kterých se jezdí, jsou velmi podobné. Ono vlastně tady od začátku do konce není zase tak moc různorodého, aby vás to hnalo kupředu. Prostě jezdíte, nervujete se, vylepšujete své novější a lepší vozy a ke konci si to rozdáte s überprotivníkem. Nějaké rozdíly v herních mechanismech tu fakt oproti jiným hrám stejného druhu hledat nelze, má-li to vůbec smysl zkoušet, že. Pokud se tak nechcete nervovat, stačí si vybrat vůz, vybrat si mapu kdesi v kaňonu při západu slunce, zapnout světla a projet se fakt pěknou krajinou a kochat se zvířátky, která vám tu, spolu s trdly s foťáky, čas od času přeběhnou přes cestu. Na tu dobu byla tohle skvělá hra a skvěle vypadala, za to patří do Polska uznání.