Bioshock Infinite je krásná ukázka, jak vyprávět příběh v FPS škatulce. Většina hráčské obce kritizuje větší množství přestřelek, mě to ale nevadilo. Hra díky tomu pořád zůstává hrou, a pomáhá vás držet tak trošku při zemi. Nebýt akčních pasáží, příběh by vás pohltil až moc, chtěli byste se do něj ponořovat stále víc a spíše byste se zamotávali a rušilo by to to správné vypravěčské tempo. Věřím, že autoři to přesně takhle chtěli a nepůsobilo to na mě, jako vata na vyplnění prostoru mezi příběhovými částmi.
Přestřelky navíc skvěle odsýpají, jsou přehledné a alespoň u mě nenastal jediný moment frustrace. Vaše bojová výbava (dvě zbraně a dva vigory) je velmi kompaktní, nepřekypuje zbytečným množstvím kombinací, ani není nevhodně chudá. Bohužel, někdy mi chybělo střelivo a všude kolem se válela hromada různých zbraní, ale já neměl do žádné dost munice, anebo jsem ty zbraně zkrátka nepoužíval. Byl bych radši, kdyby vám hra podala ruku a z mrtvých nepřátel by "úplně náhodně" padaly zrovna náboje do vašich zbraní. Vylootovat můžete vedle těl protivníků taky kdejakou bednu nebo sud. Je toho hodně, tak moc, že jsem chvílema doufal, aby mi to "F-ko" nevyskočilo z klávesnice. Asi moderní trend, aby bylo herní prostředí více interaktivní... No, pro příště to klidně může být interaktivní trošku méně.
Elizabeth jako váš pomocník je velmi užitečná, do cesty se neplete a relativně často vám hodí nějakou tu munici nebo lékárničku, umí otevírat zamčené dveře a navíc je to kočka (aby taky ne, když jí zplácali ze dvou hereček a jedné cosplayerky). S hlavním hrdinou často prohodí pár slov, a ten jí odpoví (!) - už ani nepamatuji, kdy jsem hrál za někoho, kdo opravdu mluvil. Charaktery jsou propracované, dialogy také a dabing zní přirozeně, bez přílišného přehrávání (Elizabeth možná občas zní trošku víc "zabarveně", ale k její karikaturové postavě to sedí).
Teď jsem vám popsal asi tak 5% hry, a i kdybych zabrousil do každé další "hmatatelné" části, dostal bych se tak nanejvýš na 20%. Hra má v sobě mnohem více. Vypráví vám příběh, velmi originální (i když pro inspiraci byste asi nešli daleko, ale v dnešní době...), velmi zamotaný a velmi emocionální. A daří se jí to, není to přeplácané a všechny ty pocity vám hra nemaže neohrabaně kolem pusy. Mnoho věcí ve hře má určitou symboliku, která zapadá do komplexnosti hry. Autoři dokázali stránku herní i příběhovou skvěle vyvážit a propojit. Nic nevyčnívá z řady, zároveň nemůžete nic odstranit.
Obvykle mívám u příběhových her tendenci co nejrychleji doběhnout do konce, zvláště když vím, že už se konec blíží. Tady jsem to tak necítil, uvědomoval jsem si, že být něco jinak, jako to je v jiných hrách, už bych se hnal za rozuzlením. Bioshock Infinite to ale umí podat prvotřídně. I těsně před koncem jsem si hru vychutnával a nikam se nehnal. Tempo hry, vyprávění příběhu a akce je tu opravdu v perfektní rovnováze.
Irrational Games předvedli, jak na hluboký příběh a jeho vyprávění (což je doména spíše RPG nebo adventur) naroubovat rychlou a působivou akci, a za sebe říkám, že se jim to skutečně povedlo. A i přes zdánlivou komplikovanost příběhu do sebe nakonec vše zapadne, a možná zůstanou otevřená jen ty dvířka, která by bylo škoda zavřít. Svělý zážitek.
PS: Na konci titulků na vás čekají dva bonusy, tak doufám, že jste nepřeskočili x)
Přestřelky navíc skvěle odsýpají, jsou přehledné a alespoň u mě nenastal jediný moment frustrace. Vaše bojová výbava (dvě zbraně a dva vigory) je velmi kompaktní, nepřekypuje zbytečným množstvím kombinací, ani není nevhodně chudá. Bohužel, někdy mi chybělo střelivo a všude kolem se válela hromada různých zbraní, ale já neměl do žádné dost munice, anebo jsem ty zbraně zkrátka nepoužíval. Byl bych radši, kdyby vám hra podala ruku a z mrtvých nepřátel by "úplně náhodně" padaly zrovna náboje do vašich zbraní. Vylootovat můžete vedle těl protivníků taky kdejakou bednu nebo sud. Je toho hodně, tak moc, že jsem chvílema doufal, aby mi to "F-ko" nevyskočilo z klávesnice. Asi moderní trend, aby bylo herní prostředí více interaktivní... No, pro příště to klidně může být interaktivní trošku méně.
Elizabeth jako váš pomocník je velmi užitečná, do cesty se neplete a relativně často vám hodí nějakou tu munici nebo lékárničku, umí otevírat zamčené dveře a navíc je to kočka (aby taky ne, když jí zplácali ze dvou hereček a jedné cosplayerky). S hlavním hrdinou často prohodí pár slov, a ten jí odpoví (!) - už ani nepamatuji, kdy jsem hrál za někoho, kdo opravdu mluvil. Charaktery jsou propracované, dialogy také a dabing zní přirozeně, bez přílišného přehrávání (Elizabeth možná občas zní trošku víc "zabarveně", ale k její karikaturové postavě to sedí).
Teď jsem vám popsal asi tak 5% hry, a i kdybych zabrousil do každé další "hmatatelné" části, dostal bych se tak nanejvýš na 20%. Hra má v sobě mnohem více. Vypráví vám příběh, velmi originální (i když pro inspiraci byste asi nešli daleko, ale v dnešní době...), velmi zamotaný a velmi emocionální. A daří se jí to, není to přeplácané a všechny ty pocity vám hra nemaže neohrabaně kolem pusy. Mnoho věcí ve hře má určitou symboliku, která zapadá do komplexnosti hry. Autoři dokázali stránku herní i příběhovou skvěle vyvážit a propojit. Nic nevyčnívá z řady, zároveň nemůžete nic odstranit.
Obvykle mívám u příběhových her tendenci co nejrychleji doběhnout do konce, zvláště když vím, že už se konec blíží. Tady jsem to tak necítil, uvědomoval jsem si, že být něco jinak, jako to je v jiných hrách, už bych se hnal za rozuzlením. Bioshock Infinite to ale umí podat prvotřídně. I těsně před koncem jsem si hru vychutnával a nikam se nehnal. Tempo hry, vyprávění příběhu a akce je tu opravdu v perfektní rovnováze.
Irrational Games předvedli, jak na hluboký příběh a jeho vyprávění (což je doména spíše RPG nebo adventur) naroubovat rychlou a působivou akci, a za sebe říkám, že se jim to skutečně povedlo. A i přes zdánlivou komplikovanost příběhu do sebe nakonec vše zapadne, a možná zůstanou otevřená jen ty dvířka, která by bylo škoda zavřít. Svělý zážitek.
PS: Na konci titulků na vás čekají dva bonusy, tak doufám, že jste nepřeskočili x)
