Ovládání, kamera, akční pasáže, interface. Předělávky z konzolí v těchto oblastí velmi často trpí. To co předvádí série Silent Hill už ale překonává všechny meze. Jakoby se vývojáři PC hráčům vysmívali a chtěli nám hraní co nejvíc znechutit. Možná nás donutit koupit si PS2 a hrát Silent Hill tam. Pokud se člověk trochu pochlapí a zatne zuby, tak se na to dá ale časem zvyknout. Až se vám dostane ovládání a navigace hlavního hrdiny trocu pod kůži, tak vám ty nesmyslné úhly kamery připadnou jako samozřejmost. Navíc ve srovnáním s ostatními díly si myslím, že SH2 je ještě ten nejvíc "user-friendly".

Vynikající atmosféru jsem si užíval i na té emulované verzi prvního dílu, takže SH2 pro mě byl uplnou atmosférickou slastí. Skvělý design potvor ve mě naháněl pořádný strach. Znepokojující příběh jsem si skutečně užil, protože japonské horory mám opravdu v oblibě. Nechci tu plácat něco o nějaké hloubce nebo podobná klišé, protože si dnes už vlastně ani nejsem jistý jestli jsem tenkrát všechno pochopil nebo jestli to vůbec pochopit šlo. Hra mě však uchvátila a bavila od začátku do konce a to je to hlavní.